Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 12.3.2004
Svátek má Řehoř




  Výběr z vydání
 >DOLLY BUSTER: Porno háže ručník do ringu
 >POLITIKA: Majestát prezidenta káže nelhat
 >MÉDIA: Hloupost, nebo korupce?
 >NÁZOR: Vytváří se znovu umělé přehrady?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Sáňkování v Riegráku
 >PSÍ PŘÍHODY: Ten lotr mi zase dal!
 >ZDRAVOTNICTVÍ: Motol
 >PENÍZE: Z úředníka obchodníkem
 >POVÍDKA: Pult plný desertérů a zákusků
 >POLITIKA: Prezident Klaus provokuje ?
 >EVROPA: Co je "pravé"?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Národnost NATO
 >ŽERTÍK: Slunce na podlaze
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Je těžké být pamětníkem
 >PSÍ PŘÍHODY: Zmýlená neplatí

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
12.3. POLITIKA: Majestát prezidenta káže nelhat
Jiří Pehe

Z Hradu by prý bylo jistě možné vytvořit mocenské centrum, kde by se "střídali polospiklenci, vedly by se válečné porady a přesvědčovali by se k činu pěšáci, kteří drží v rukou osud této vlády," píše Alexandr Mitrofanov v článku "Co káže majestát" (Právo, 9.3.2004). Takové mocenské centrum ovšem prý neexistuje, protože tomu brání snaha Václava Klause dát svému úřadu potřebný majestát. Nechce jednat jako jeho předchůdce Václav Havel.

Možná by si prý Klaus s představou vytvořit z Hradu mocenské centrum, které zasahuje do stranické politiky, pohrával, kdyby se právě Havel, jehož chce Klaus překonat, v takovém stylu necítil jako ryba ve vodě. K podtržení tohoto argumentu cituje autor Klausova slova, že on nebude povolávat na Hrad emisary různých politických stran a organizovat pád této vlády. "Já mám pocit, že něco takového už známe z naší minulosti. Já toto v žádném případě opakovat nebudu, protože absurditu tohoto počínání sám dobře znám," řekl Klaus nedávno v České televizi.

Slova by to byla velmi přesná, kdyby se vztahovala na Tomáše G. Masaryka, který emisary a polospiklence na Hrad povolával a do osudů vlád aktivně zasahoval. Mluvit o organizování pádů vlád Havlem je naopak čirá spekulace a zřejmě i proto Klaus uvedl své nařčení slovním spojením "mám pocit." Prezident by se ale neměl odvolávat na pocity. Měl by buď poskytnout nějaké důkazy, anebo využít příležitosti mlčet. Jinak může být obviněn z účelové pomluvy.

Spolupracoval jsem s prezidentem Havlem velmi úzce právě v době, na kterou Klaus svými slovy naráží, protože žádná jiná vláda za Havlovy éry předčasně nepadla. S plnou odpovědností tvrdím, že se na podzim roku 1997 nekonaly žádné tajné schůzky, jejichž účelem bylo svrhnout vládu Václava Klause. Ne že by někteří lidé Havlovi razantnější postup proti skomírající vládě nedoporučovali. Ten opakoval: "Já jsem tuto vládu jmenoval, mohu ji snad i kritizovat, ale nebudu organizovat její pád." Prezident byl samozřejmě o krocích stranických předáků, kteří vládní krizi způsobili, informován. Krizi ovšem nerežíroval ani on, ani jeho spolupracovníci.

Navzdory kritickému "rudolfínskému" projevu (který napsal před pádem vlády, ale kvůli nemoci přednesl až po jejím pádu), Havel také odmítal režírovat definitivní odchod Klause z politiky. Stačilo přitom pověřit sestavením vlády opět Klause. Bylo jasné, že ten by po rozkolu v ODS a v koalici vládu nesestavil, což by ho ještě více politicky oslabilo a značně ovlivnilo i další vývoj v ODS. Též by byl nabourán mýtus politického mučedníka, kterého prý společnými silami "odstřelili" spiklenci z ODS, menší koaliční strany a Hrad, jež údajné spiknutí pak završil tím, že Klause obešel při sestavování vlády. Mediální příběh o "sarajevském atentátu" a širším spiknutí, které ho údajně obklopovalo, Klausovi notně pomohl k politickému z mrtvých vstání.

Havel rozhodně odmítl myšlenku, že by měl vládní krize využít k vyřizování účtů s Klausem. Tento "neurotický výrobce dočasných vlád", jak Havla nazývá Mitrofanov, se vskutku téměř neuroticky strachoval, že by designováním Klause--který za daných okolností neměl žádnou šanci sestavit vládu, jež by v parlamentu obstála při hlasování o důvěře--jen zbytečně prodlužoval politickou agónii země. Vláda Josefa Tošovského, jediná dočasná vláda, kterou Havel kdy jmenoval, pak dostala drtivou podporu parlamentu s tím, že zemi dovede k předčasným volbám. Tohoto úkolu se odpovědně zhostila.

Po volbách se Havel na žádost Miloše Zemana pokusil pomoci na svět koalici ČSSD, lidovců a Unie svobody, kterou měl-na přání Zemana--vést Josef Lux. Nijak neskrýval, že po šestiletém vládnutí koalice vedené ODS, které skončilo hospodářskou a vládní krizí, by koalici navrhovanou Zemanem upřednostňoval i on. Úspěch jednání zmařila Unie svobody-tedy strana, se kterou podle populární politické mytologie měl Havel úzké vztahy.

Opoziční smlouvu, na které se po krachu koaličních jednání domluvili Klaus a Zeman, Havel otevřeně kritizoval coby mechanismus, který podvazuje demokracii. Nic by byl nenamítal proti otevřené velké koalici ODS a ČSSD, se společnou vládní odpovědností obou stran, nebo proti skutečné menšinové vládě, které může být v případě selhání vyslovena nedůvěra. To opoziční smlouva znemožňovala, ale Havel dobře věděl, že nemá sílu rozhodnutí dvou nejmocnějších stranických předáků změnit. Pokud existovalo nějaké mocenské centrum, kde se vedly válečné porady o dělení moci ve státě, a kde se držel v rukou osud vlády, bylo čtyři roky v pracovně předsedy Poslanecké sněmovny a v sídle ODS.

Alexandr Mitrofanov má pravdu, když píše, že by ze současného Hradu bylo možné vytvořit mocenské centrum. Má asi též pravdu, když říká, že zatím neexistuje. Kdybychom ale chtěli použít novinářský metr, kterým se měří Havlovi, mohli bychom klidně bez důkazů tvrdit, že takové mocenské centrum existuje--prostě proto, že je nelogické, aby neexistovalo, zvážíme-li, kdo jsou Klaus a jeho spojenci, v čem se Klaus cítí jako ryba ve vodě, a co všechno se říká…Přesně s tímto typem "dokazování" pracovali a pracují novináři často v případě Havla.

Tak či onak, role Hradu je za normálních okolností víceméně irelevantní, protože skutečnou moc mají v rukou vláda, parlament a stranické sekretariáty. Po odeznění revolučního období, které začalo v listopadu 1989 (a zejména od vzniku České republiky v roce 1993), byla moc Hradu povětšinou jen "mocí bezmocných" a je jí i nyní.

Hrad se může stát vlivným mocenským hráčem jen v případě, že se s ostatními centry moci dokáže přímo propojit. Skutečný test majestátu čestného předsedy ODS a jeho Hradu proto přijde, pokud ODS vytvoří příští vládu. O takové převodové páce do vládní a parlamentní scény si Havel mohl nechat jen zdát.
Webová stránka Jiřího Pehe


Další články tohoto autora:
Jiří Pehe

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku