Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 12.3.2004
Svátek má Řehoř




  Výběr z vydání
 >DOLLY BUSTER: Porno háže ručník do ringu
 >POLITIKA: Majestát prezidenta káže nelhat
 >MÉDIA: Hloupost, nebo korupce?
 >NÁZOR: Vytváří se znovu umělé přehrady?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Sáňkování v Riegráku
 >PSÍ PŘÍHODY: Ten lotr mi zase dal!
 >ZDRAVOTNICTVÍ: Motol
 >PENÍZE: Z úředníka obchodníkem
 >POVÍDKA: Pult plný desertérů a zákusků
 >POLITIKA: Prezident Klaus provokuje ?
 >EVROPA: Co je "pravé"?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Národnost NATO
 >ŽERTÍK: Slunce na podlaze
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Je těžké být pamětníkem
 >PSÍ PŘÍHODY: Zmýlená neplatí

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
12.3. NÁZOR: Vytváří se znovu umělé přehrady?
Stanislav Reiniš

Dne 25.listopadu 2003, tedy v době stále ještě aktuální, vyšel v amerických novinách The Washington Times interview redaktora UPI Arnauda de Borchgrave s Václavem Klausem. V něm se Klaus dopustil několika výroků, které jsou pro něj bohužel do jisté míry charakteristické. Uvádím jeden z nich v angličtině, abych nebyl podezírán ze zkreslování. Tento citát zněl:
"After we won back our freedom at the end of the Cold War, there was a proposal to bring back Czechs who had escaped to Western countries and make up a new government of those people who had been living in free countries.
"Those who had lived the tragic communist experience said no to the idea of foreigners organizing our transition back to freedom. We said we had to do this ourselves without outside influence dictating what we should do."
Tedy:
"Když jsme vyhráli zpět naši svobodu na konci studené války, byl návrh, abychom přivedli zpátky Čechy, kteří unikli do západních zemí a aby vytvořili novou vládu z těchto lidí, kteří žili ve svobodných zemích.
Ti, kteří prožívali tragickou komunistickou zkušenost, řekli Ne na myšlenku cizinců, kteří by organizovali náš přechod zpátky ke svobodě. Řekli jsme, že to musíme udělat sami bez vnějšího vlivu, který by nám diktoval, co bychom měli dělat."
Je to podivuhodné tvrzení. Ti Češi, kteří unikli z komunismu, se v jeho ústech stali cizinci, tedy na stejné úrovni vztahu k našemu národu jako jsou Uzbeci nebo Zulu. Klausovi se tak podařilo vyřadit z národa stovky tisíc Čechů, kteří se rozhodli se onomu systému nepřizpůsobit a žít dočasně jinde. Podivná etnografická hra.
To ale není tak důležité. Důležité je, rozebrat si, co to bylo za návrh, sestavení vlády ze zahraničních Čechů. Byl jsem v té době také cizincem, i když s českým občanstvím, používajícím rodné své řeči české a vychovávajícím své české děti česky. Měl jsem tehdy dost podrobný přehled po exilových tiskovinách a názorech v nich uveřejněných, bylo jich hodně, ale nepamatuji se na nikoho z předních exilových činitelů, který by se s vážnou tváří pokoušel sestavit vládu ze zahraničních Čechů. Ani o tom nikdo nepsal, dokonce ani Jiří Pelikán s jeho skupinkou Listy, ani Pavel Tigrid. Existovala Rada svobodného Ćeskoslovenska, ale její přední činitel Mojmír Povolný teď v Amerických listech o tomto napsal:
"Jediná organizace, která si mohla činit nárok na účast v nové vládě, byla Rada svobodného Československa. První delegace Rady přiletěla do osvobozené republiky v pátek 5. ledna 1990 a ke vztahu mezi exilem a domovem se na ruzyňském letišti k zástupcům již ustavené nové vlády vyslovila takto: Přicházíme vás a domov pozdravit, seznámit se s podmínkami a vývojem demokratického hnutí a poradit se o způsobu, jakým bychom mohli být nápomocní……. Ani náznak úsilí o účast v již ustavené vládě."
V tom všem byla jedna výjimka. Byl to tehdy člověk jménem Jiří Kotas, který se v exilu objevil někdy v osmdesátých letech s tvrzením, že je představitelem české odbojové organizace a má zaručené zprávy o tom, že Sovětský svaz připravuje anexi Československa s pohlcením všech jeho institucí a obou národů. Pak objížděl různé lidi a vykládal, že chce sestavit vládu. Mně kupříkladu tehdy ukazoval papírek se seznamem ministerstev a nabízel mi místo ministra zemědělství nebo čeho. Chvíli jsem se mu posmíval a pak jsme ho s manželkou vypoklonkovali z našeho domu. Každý, o kom vím, udělal totéž. Takový pokus jsme považovali za šaškárnu v lepším případě, za deziknformaci v horším. Historie brzy na to vyvrcholila v jednom ze svých uzlových bodů, v listopadu 1989, a tento Kotas se objevil na Klausově ministerstvu a působil tam podle všech indicií jako jeho poradce. Po nějaké době Klaus toto poradenství popřel, ale nepopřel, že Kotas na jeho monisterstvu působil. Nakonec jsem v tisku ještě četl Kotasovy výroky o tehdy zkrachovalé bance Bohemie, ve které také působil. Pak už se asi politikou nezabýval.
To je jediný náznak, o kterém vím, že by někdo Václava Klause mohl přesvědčovat o nutnosti vlády z exilu. Byl to člověk naprosto odmítaný drtivou většinou exilu, nepovažovaný za představitele nějakého důležitého trendu a Klausem nakonec zaměstnaný. Jiný zdroj těchto "názorů" asi neexistuje. Možná, že se Václav Klaus vyjádří, že někoho opravdu, ale opravdu znal, kdo vládu z exulantů chtěl sestavit. Ale že opravdu, ale opravdu nemůže říci, kdo to byl. Nebo to může být nějaká podivná představa ze sna.
Historie však šla dál. Vývoj šel svým samospádem a dospěli jsme k dnešnímu stavu. K denacifikaci, tedy k dekomunizaci, nakonec nedošlo. Bývalí páni moci se pořád drží u svých koryt, i když v jiné formě než za totality. Vezměte si oficiální seznam spolupracovníků StB a podívejte na jejich osudy dnes. S klidem si užívají plodů ducha svého, vlastní majetek, rozhodují, nebo jsou aspoň na tom dobře. Soudy je nesoudí, protože podle zákonů z dob totality se ničeho nedopustili. Přechod bez "cizinců" se tedy povedl jen tak zčásti. Kromě toho dnes existují politici, ministři, poslanci, senátoři, podnikatelé, vědci, lidé ze všech oblastí života, kteří ještě před nedávnem byli "cizinci". A proto na mne působí jakési dělení Čechů na cizince a domorodce dojmem vzpomínek na totalitu.




Další články tohoto autora:
Stanislav Reiniš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku