Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 15.3.2004
Svátek má Ida




  Výběr z vydání
 >TEROR: 328 tun trhaviny, ale Česku nebezpečí nehrozí?
 >FEJETON: Patnáctého března
 >NÁZOR: Armády a terorismus
 >PENÍZE: Podniky v EU: liberalizace služeb
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Motocyklová výstava
 >PSÍ PŘÍHODY: Zase na veterině
 >NÁZOR: Co nekáže majestát
 >KULTURA: Moje kniha - moje knihy
 >ZE ŽIVOTA: Co si myslím já: o jedné paní doktorce velké nejen postavou.
 >NÁZOR: České školství- jak dál?
 >NÁZOR: Komplikovaný způsob sebevraždy
 >NÁZOR: Západ a spirála terorismu
 >REAKCE: Ani větu nazmar!
 >FOTOGRAFOVÁNÍ: Pokropený kropič
 >SVĚT: Předáci kteří se ocitli v pozadí exilu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
15.3. ZE ŽIVOTA: Co si myslím já: o jedné paní doktorce velké nejen postavou.
Jan Vacek

Bydlím v malém městě. Je to taková ospalá díra na Moravě. Díra plná individualit zcela českých. Nic takového snad jinde na světě opravdu nenajdete.

Občas - abych nelhal v poslední době dost často - když mne přepadne špatná nálada chodím na kafe, dobré slovo a trochu životní moudrosti za jednou známou kousek od našeho domu. Oplátkou za to vyčistím její virový trezor od těch fujtajblů typu Beagle, setřepu disk a spustím scandisk.

Ta moje známá je v mém městečku dlouhá, předlouhá léta dětskou lékařkou. Zná snad všechny děti v okolí několik generací pozpátku. Prostě taková laskavá a milá, nicméně taky rázná paní doktorka. Žena vysokých morálních hodnot, nezměrné laskavosti a úcty k životu. Její náhled na život má své kouzlo a já, když už si říkám, že ten svět je opravdu místo k nežití z toho jejího názoru na svět čerpám právě tu svou trochu energie.

Minulý rok těsně před vánocemi, když naše rodina procházela právě snad tím nejtrudnějším obdobím v její historii jsem právě u ní byl jednou na návštěvě. Řeč šla klikatě a došla i na politiku - jak jinak.

"Pane (ona mi vždycky říká pane, jen tak bez jména), já vám říkám, když padli komunisti já se zařekla, že nebudu nikdy už víc volit nikoho, třebas i milimetr od středu nalevo" - prohlásila velmi rezolutně. Při tom stála ve své snad skoro dvoumetrové výšce a hrozila prstem, jako bych byl nejzarytější levičák, co ho svět nosí. "A nebudu! To radějc nepudu k volbám vůbec! Ale podívejte se kolem, kterýho z těch příživnickejch ťulpasů chcete volit? Ódéesku, s tim jejich nadutým Klausem a tím novým předsedou - s tím, jak von se to jmenuje…?, jo s tím Topolánkem, co není schopný ani sám jít v parlamentě na záchod? To teda ne!". Její gesta se stávala výhružnější a postava se začínala sklánět směrem ke mně. "Nebo Lidovce - ti taky stojej za prd!" Prohlásila rezolutně "Vždyť ti vlezou do vlády se všema. Byli i s komunistama, a furt jenom přemejšlej, jak se schovat za pámbíčka, ale jinak jsou to stejní dacani!".

Ještě nějakou dobu vyjmenovávala všechny české pravicové strany a já z hrůzou zjistil to, co většina mých voličských kolegů už asi ví dávno, ale to, co zůstalo takovému politickému naivkovi, jakým jsem zřejmě široko daleko jen já doposud skryto.

Přes veškerou roztříštěnost české politické scény reálně hrozí, že pravicoví (a zdá se, že nejen pravicoví) voliči v následujících volbách nebudou mít koho volit, pokud se budou chtít chovat aspoň trochu zodpovědně a nebudou chtít volit raději a kousilínek méně špatnou stranu než tu vyloženě špatnou.

Jedna věc je prostě neoddiskutovatelným faktem. Ačkoliv dnes všichni naříkají, jak je za vlády páně Špidly špatně a jak jde všechno z kopce, momentálně je jenom pramálo alternativ, které by se v případě hypotetických předběžných (a bohužel i řádných) voleb daly preferovat více. Jak levicové strany (kromě komunistů - ti žijí ve svém vlastním světě) tak i strany pravicové jsou podobny spíše ve vodě rozvařeným beztvarým knedlíkům bez chuti i zápachu, co kromě věčných vzájemných žabomyších válek nejsou schopny zaujmout nějaký byť i trochu konstruktivní pohled na funkci našeho státu.

Bohužel ani různé rádoby politické akce typu "Děkujeme, odejděte" nemohou fungovat, protože nespokojení lidé musí mít šanci svěřit své hlasy nějakému subjektu. Mlžná skupina intelektuálů, rozhořčeně prohlašujících, že si myslí, jak vláda nevládne dobře, je jenom zcela zbytečná ztráta času energie, peněz a víry voličstva. Svaté rozhořčení je k ničemu, pokud mravokárci neřeknou kde je to místo (v tomto případě strana), kam se mají nespokojení voliči přidat aby mohli nějak uspět a přiložit ruku k dílu - nebo spíš hlasy do urny.

Lví podíl nese náš ne zrovna šťastně vymyšlený volební systém. Systém, který zamlžuje osoby, jež jsou vybrány do volených funkcí, protože voliči volí v první řadě strany a až poté individua. Kdybych věděl, kterého exota volím, pokud by se neosvědčí, příště můj hlas nedostane. Jak to říkal Karel Čapek: "Demokracie umožňuje prostě příště nevolit politika, který se neosvědčil…". To prosím pěkně u nás nejde!

Zatím, co my volíme strany, lidé pochybných morálních hodnot si domýšlí koho dosadí do té, nebo jiné funkce, a vlastně jej dosadí ze své vlastní vůle. Nejsme to my, voliči, kdo rozhoduje, která osoba zasedne v parlamentu, senátu, nebo snad dokonce na Hradě. Jsou to lidé na stranických sekretariátech, co rozhodují.

Nedávno Česká televize vysílala pořad o Churchillovi. To byl politik od pána Boha. A i když se za svou kariéru dopustil nespočetných chyb, za které někdy ani pořádně nezaplatil jedna věc na něm byla vlastně velmi pozoruhodná. Víte, kolikrát ten člověk změnil politickou příslušnost? Když se mu momentální politika jeho strany nelíbila, přestoupil do té druhé. Bez rozpaků… Jenom dík faktu, že v Anglii mají jiný volební systém byl do sněmovny zvolen mnohokrát za jednu i druhou stranu. Přesvědčil voliče, že jeho myšlenky stojí za to je realizovat a byl jimi zvolen. U nás by to nešlo.

"Pane, víte, že se mi líbí jak se dnes pořád říká, že politika je hnusná věc. Pak se ale nedivte, že se stát chová tak jak má, když jsou v jeho čele hnusní lidé. Dokud se do politiky nedostane víc slušnejch lidí, kteří budou vědět, co chtějí nebude v této zemi k žití. Ale slušnejm lidem se do politiky nechce. Aby se neušpinili. Každej jenom kecá. Ale skutek utek. Bohužel když se do politiky někdo slušnej dostane, stejně ho do žádné funkce nejmenujou. Ňákej ťulpas někde v krajské kanceláři si tam stejně dosadí někoho jinýho. A k čemu to je?" Po těchto slovech stáhla hlavu mezi ramena čímž na chvíli vypadala jak hodně přerostlá želva a celou věc uzavřela slovy "Toš se teda nedivte, že to je tak na prd, jak to tady je".

A dostáváme se k větám rysů skoro Masarykovských. Většina obyvatel naší země je ještě z dob komunizmu zvyklá žít za dubem a nechat se nahrazovat někým jiným. Prezident Masaryk říkával, že lidé nejsou zvyklí na demokracii. Jenomže to říkával o Rusku. Bohužel dnes to je pravda i u nás v České republice. Mlčící většina občanů, neschopná jakéhokoliv protestu není ochotna než reptat. Parlamentní strany se mezi sebou perou o místa ve vládě a pozice na radnicích a úřadech, kde už je dnes tolik známých a příbuzných, že se musí dostavovat baráky a nebo alespoň dokupovat židle. A čestní lidé se krčí někde v koutku a nadávají. Jakákoliv volba je úspěšně zvrácena na nejbližším stranickém sekretariátě.

"Víte, pane, člověk by měl nadávat až tehdy, když má nějaké řešení jak na ten problém jít. Když nadáváte ale necháte se zastupovat hňupem jako by jste byl hňupem sám…, toš jaká? Koho budete volit Vy?"

"Toš paní doktorko, já teda fakt nevím… Asi nikoho. Nemá to cenu! Zatím…"




Další články tohoto autora:
Jan Vacek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku