Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 16.3.2004
Svátek má Elena, Herbert




  Výběr z vydání
 >REAKCE: Jak se vytvářejí umělé přehrady.
 >AKCE: film Choking Hazard - Soutěž o vstupenky na Choking Hazard Party!
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Raus, die böhmische Sau
 >POLITIKA: České společnosti opravdu hrozí rozpuštění v EU
 >PSÍ PŘÍHODY: Pes coby lampión
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Z výstavy do terénu v ukecaným kabátě
 >ARCHITEKTURA: Pražská letiště
 >NÁZOR: Je celibát hříšnější než homosexualita?
 >NÁZOR: Dobrá zpráva pro fundamentalisty: Evropané jsou zbabělci!
 >FEJETON: Do vězení s tebou!
 >GLOSA: Pohostinství Českého parlamentu
 >REAKCE: Emigranti a domácí - Klausův výrok ve Washington Times 24.11.2003.
 >POLITIKA: Vítězství terorismu
 >EKONOMIKA: Očekávaná korekce
 >PENÍZE: Česká pojišťovna: je potřeba měnit salon?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
16.3. REAKCE: Emigranti a domácí - Klausův výrok ve Washington Times 24.11.2003.
Jaroslav Teplý

Miloslav Zíma vzbudil svým příspěvkem z 20. března u "komentátorů" NP nebývalou zuřivost, způsobenou hlavně ¨nedostatkem věcných odpovědí či argumentů na jeho otázky .V.Klaus sám na ně neodpověděl a neodpoví a "komentátoři" NP se velkou většinou tomu podstatnému vyhnuli a nahradili jako obvykle argumenty nadávkami.

Dovolím si na věc podívat z trochu jiného, širšího úhlu, nejsem si ovšem jist, že tím přispěju k uklidnění rozjitřených myslí fanatických stoupenců V. Klause. Za základ beru Reinišův český překlad (NP 12.3.2004) inkriminovaného výroku¨:
-----------------
"Když jsme vyhráli zpět naši svobodu na konci studené války, byl návrh, abychom přivedli zpátky Čechy, kteří unikli do západních zemí a aby vytvořili novou vládu z těchto lidí, kteří žili ve svobodných zemích. Ti, kteří prožívali tragickou komunistickou zkušenost, řekli Ne na myšlenku cizinců, kteří by organizovali náš přechod zpátky ke svobodě. Řekli jsme, že to musíme udělat sami bez vnějšího vlivu, který by nám diktoval, co bychom měli dělat."
-----------------

Tak tedy když jsme vyhráli (já bych spíše řekl získali) zpět naši svobodu. Kdo to vlastně vyhrál a jak? V. Klaus byl v kritické době ve Vídni a podle tehdejších zpráv tisku ani vlastně netušil, že právě vyhráváme. Nějaké zásluhy disidentům nedávno popřel. (Že právě vyhráváme netušil tehdy ani V. Havel, který se přijel podívat do Prahy na divadelní hru nějakého španělského dramatika). Ovšem na druhé straně můžeme z událostí odvodit, že V. Klaus vítězství ani nezavinil. Pátráním po tom, jak to s tím vyhráním v roce 1989 bylo, se zabývají snad ještě dnes nějaké komise.

Starší čtenáři se jistě pamatují na komunistickou agitku pro nábor horníků se sloganem: "Samo se nenakope". Protože ČSR díky několika brilantním hlavám plynule navázala na socialistický režim, dovolím si modifikovat zmíněný slogan na: "Samo se jaksi nevyhrává". Je totiž třeba se obávat, že iniciátorem vítězství byly nějaké složky KSČ, kterým se situace nečekaně vymkla z rukou, protože nepočítaly se spontánním nástupem dosud vyčkávající aktivní části zejména pražských občanů. Václav Klaus tedy v čele průvodu nešel - vzadu by mu to ani neslušelo - ale je možno mu v tomto případě ten plurál majestaticus, nebo jak se tomu latinsky říká, tolerovat na základě analogie ze sportu, kde třeba různá vítězství národních representantů si nejvíce přivlastňují ti, kdo na těch vítězstvích nemají žádný podíl.

V. Klaus: Byl návrh, abychom přivedli zpátky Čechy, kteří unikli do západních zemí, aby vytvořili vládu z těchto lidí...

I tady je třeba s politováním konstatovat, že takový návrh se jaksi sám nepodá. Proč vlastně V. Klaus původce návrhu nejmenoval? Skeptici se mohou domnívat, že takový návrh třeba vůbec nikdo nepodal, nebo že Klaus nikoho nejmenoval, aby ten někdo náhodou nevyhrál příští volby nebo že to byla jeho vlastní snaha, aby se mu nepřistěhovala do blízkosti nepříjemná konkurence. Jedno je však absolutně jisté: pokud to někdo navrhoval, nebyl to nikdo ze zahraničních Čechů, tehdy ovšem ještě Čechoslováků. Své důvody pro to měli. Já, abych dal dobrý příklad. uvádím ty svoje, které byly reakcí na tvrzení tehdejšího předsedy parlamentního zahraničního výboru Payna, že exulanti mají doma špatnou pověst a měli by něco udělat, aby si ji zlepšili, že odešli jen za lepším a ne z politických důvodů atd.( Mám ostatně dojem, že pan Payne dnes už smýšlí trochu jinak¨)

...Z vlastní zkušenosti (pan Payne) může znát ze socialismu jen tu mizernou operetu. Pravděpodobně nemá dostatečně reálnou představu o tom, že vybudovat si existenci v cizině může dát poněkud víc práce, než se doma všeobecně soudí a že lidé, kterým se to konečně podařilo, ji nemohou hodit bez rozmyšlení přes palubu výměnou za definitivní zklamání, které by je doma pod "sametovým" režimem čekalo. Můžeme s ním jistě byť i jen částečně souhlasit, že se do Prahy slétli v prvním období i lidé nevalných kvalit. kteří se domáhali význačných míst (včetně presidentského křesla), ale na koho tam též narazili? Na špatně převlečené či ještě vůbec nepřevlečené komunisty ve vládě a na důležitých posicích, na řadu osobností snad bez komunistické legitimace, ale s dosti nejasnou minulostí....("Česká otázka", Polygon 8/1993)

V. Klaus: Ti, kteří prožívali tragickou komunistickou zkušenost, řekli Ne na myšlenku cizinců, kteří by organizovali náš přechod zpátky ke svobodě.

Mezi ty, kdo prožívali tragickou zkušenost komunismu, V. Klaus nepatří. Narodil se 1941, v únoru 1948 mu tedy bylo 7 let a oba jeho rodiče byli členy KSČ.O tragické zkušenosti by měl raději mlčet. Nazývat zahraniční Čechy cizinci je pozoruhodná mírně řečeno opovážlivost, na kterou nemá nejmenší právo. Jeho rodiče se přistěhovali do Čech z Podkarpatské Rusi nebo Haliče, ale na tom nezáleží. Není totiž známo že by někdo někdy z tohoto důvodu nazval V. Klause dejme tomu synem těch "přivandrovalců". Jeho české kořeny jsou velmi krátké, což může být částečným vysvětlením jeho lehkomyslného zacházení s československým národním hospodářstvím. Ostatně podle Ladislava Andreje V. Klaus v různých funkcích věrně sledoval pokyny MMF a Světové banky.To snad nebyli cizinci, kteří navíc o reálném socialismu neměli ani páru?

O tom, v jaké společnosti se V. Klaus díky svému prohlášení octl, bylo možno se v Holandsku dočíst ve zprávě H. Kuiterta z Kábulu 22.6.2002 ("Afghánský uprchlík chce nejraději domů", De Telegraaf)

Sayed Hashmatullah Moslih je "kvalifikovaný" afghánský exulant, který se vrátil domů. Zjistil, že afghánský establishment, to znamená bojovníci a jejich náčelníci se staví nepřátelsky proti afghánským intelektuálům ze Západu.Hashmatullahovy pokusy získat zaměstnání na nějakém ministerstvu vyšly na prázdno. Sám Hashmatullah o tom říká: "Mezinárodní společenství říká, že dobře vyškolení Afghánci jako já se mají vrátit. Ale starým afghánským klanům a jejich náčelníkům, kteří to mají na povel, se nezamlouváme. Pro ně jsme cizí osoby. Jsou jen dva způsoby, jak tady něčeho dosáhnout: pomocí pokrevního příbuzenství nebo velmi tvrdou oposicí ozbrojeného druhu...Současná vláda je prodchnutá jedinou myšlenkou - návratem do starých poměrů..."

Jde tady opravdu jen o podobnost čistě náhodnou? Nebo platí z Absurdistanu do Afghanistanu? Vnější kulisa je nepochybně jiná, ale to lidské pozadí je mutatis mutandis stejné.

O jednom aspektu starých poměrů se ještě musím zmínit. Ve své opovrženíhodné knížce o socialistickém systému jsem v kapitole o školství uvedl, že

...Jiní vysocí funkcionáři KSČ studovali dálkově na normálních školách. Na příklad pan Černík studoval na na Vysoké báňské škole v Ostravě, bývalý ministr obchodu pan Valeš, dosáhl titulu inženýra chemie na Vysoké škole chemické v Pardubicích. Aniž bychom chtěli podceňovat jejich intelektuální kapacitu, fakt, že mohli studovat, zastávajíce současně nejvyšší funkce v zemi, která šla z krise do krise, napovídá mnoho. Podmínky studia byly asi dosti speciální, kdo by se odvážil nechat propadnout ministra...

V novinách se dnes občas subtilně naráží na dosti stručnou nicméně úspěšnou diplomovou práci ministra Grosse. Že by na té stručnosti záleželo nějakému klanu?

V. Klaus už diplom měl. Ale když už byl tak rozjetý, střihnul si (neumím to výstižněji vyjádřit) ještě toho profesora. O obsahu jeho habilitační práce se toho ví podezřele málo. Rozepsal se o tom Ladislav Andrej v Nedělním Hlasateli (USA) číslo 43, neděle 17.března 1996 - Profesor Václav Klaus a bída ducha.

Je to dlouhý, ale zajímavý text (8 stran). Vybírám opravdu jen to nejnutnější, co se týká profesury. Po studiích na VŠE absolvoval V. Klaus aspiranturu v Ekonomickém ústavu ČSAV. Jeho CSc. práce se bohužel z knihovny VŠE po roce 1989 ztratila stejně tak jako práce pozdějšího velmi populárního ministra F.Dlouhého.

6.června 1995 obhájil V. Klaus svou habilitační práci "Ekonomická teorie a realita transformačních procesů". Jak napsal Denní telegraf, přítomní odborníci hodnotili práci jako vysoce nadprůměrnou atd. To tak zaujalo Ladislava Andreje, že si ji chtěl přečíst, ale nemohl ji nikde nalézt. Po velkém úsilí mu ji pak půjčili k nahlédnutí přímo v knihovně VŠE, ale nesměl si dělat kopie. K jeho překvapení nesla jiný název než jeho habilitační přednáška, a to "Soubor publikovaných statí na tema Makroekonomie, měna, inflace". Denní Telegraf, noviny ODS, konstatovaly 7. listopadu 1995, že "Klausova osobnost natolik převyšuje všechny, kteří se ekonomickou vědou zabývají, že ocenění titulem profesor je jen minimálním vyjádřením skutečnosti". Je to všechno dost trapné, mně to jen připomíná poválečné sovětské vojenské filmy připravující nanebevstoupení báťušky Stalina. Generálové a maršálové civící bezradně na mapu na zdi, Stalin načrtne energickými pohyby tesařskou tužkou na mapu dvě - tři šipky a důstojníci jsou úplně paf - že nás tohle nenapadlo!

Zbývá ještě si položit otázku, či spíše na ni odpovědět, proč V. Klaus pronáší takové opatrně formulováno silně kontroversní výroky v cizině, když má možnost se tak vyjádřit doma, pokud za nimi opravdu stojí. Snad to byla jeho vlastni úlitba v cizině jeho vlastnímu obrovskému JÁ v době, kdy netušil, že mu doma komunisti zanedlouho pomohou na trůn. Prohlásit zahraniční Čechy za cizince v českém státě je ve světovém měřítku opravdu unikátní a z čistě českého hlediska to znamená, že v postoji k emigraci navázal plynule na komunistickou stranu.On už nějakou dobu dobře ví, že jeho lehkomyslností se dostala republika na cestu k těžko odvratitelné katastrofě. Už v roce 1998 Miloš Zeman před prvním volebním vítězstvím ČSSD hovořil o republice spravované Klausovými vládami jako o ˝spálené zemi˝. V. Klaus pracuje tedy na takovém hodnocení vývoje v devadesátých letech minulého století, kterým by se ospravedlnil. Co na tom, že se věcně nedá už skoro nic napravit, to hodnocení by se ale jistě dalo vylepšit, že.

-------------------
LN 10.3.2003: ... Dva dny po své inauguraci ve svém prvním (televisním) projevu vyzval V. Klaus ke smíření svých příznivců a odpůrců. "Nedopusťme, abychom trávili čas nikdy nekončícími spory o interpretaci minulosti a zejména posledního desetiletí."...V rozhovoru pro LN, otištěném den před Klausovým vítězstvím, například Klaus coby prezidentský kandidát hovořil o sporu kolem hodnocení 90. let jako o svém ˝věčném životním tématu˝ a vyjadřoval se k tomu, zda případné vítězství vnímá jako poslední šanci obhájit svou politiku v 90. letech. ˝Slovo poslední šance je příliš nadsazené. O tom, že pokus o interpretaci 90. let je a bude mým věčným životním tématem, sice nepochybuju, ale takhle fundamentálně bych to neviděl,˝ řekl Klaus na konci února....
-------------------
Jestliže Ladislav Andrej V.Klausovi ve svém článku křivdil, pak jediná možná obrana proti tomu je dát obě práce, jak kandidátskou, tak habilitační na internet, aby si je zájemci mohli přečíst. Jestliže tak neučiní, zůstane to na něm a nikdy mu to už neodpáře. Jeho protivníci se k tomu budou ve vhodných chvílích vracet. To že chce vypracovat nějakou interpretaci devadesátých let -- nic nového pod sluncem. Sudetoněmecké organisace v Německu pracují už od padesátých let se značnou finanční podporou všech dosavadních spolkových vlád na přepisování dějin kolem vzniku, průběhu a konci druhé světové války. Ale co se stalo, nemůže se odestát - tak nějak se překládá anglické rčení "what has been done, can't be undone".

15.03.2004




Další články tohoto autora:
Jaroslav Teplý

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku