Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 16.3.2004
Svátek má Elena, Herbert




  Výběr z vydání
 >REAKCE: Jak se vytvářejí umělé přehrady.
 >AKCE: film Choking Hazard - Soutěž o vstupenky na Choking Hazard Party!
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Raus, die böhmische Sau
 >POLITIKA: České společnosti opravdu hrozí rozpuštění v EU
 >PSÍ PŘÍHODY: Pes coby lampión
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Z výstavy do terénu v ukecaným kabátě
 >ARCHITEKTURA: Pražská letiště
 >NÁZOR: Je celibát hříšnější než homosexualita?
 >NÁZOR: Dobrá zpráva pro fundamentalisty: Evropané jsou zbabělci!
 >FEJETON: Do vězení s tebou!
 >GLOSA: Pohostinství Českého parlamentu
 >REAKCE: Emigranti a domácí - Klausův výrok ve Washington Times 24.11.2003.
 >POLITIKA: Vítězství terorismu
 >EKONOMIKA: Očekávaná korekce
 >PENÍZE: Česká pojišťovna: je potřeba měnit salon?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
16.3. NÁZOR: Je celibát hříšnější než homosexualita?
Milan Petrák

V souvislosti s úvahami o uzákonění registrovaného partnerství, a to nejen v České republice, nabyly diskuse týkající se homosexuality na intenzitě. Diskuse tak nekonečné, jak různorodý je pohled na to, co je "normální", "přirozené" či "obecně prospěšné". Prubířským kamenem, který zhodnotí platnost argumentů, které používají církevní hodnostáři, by mohl být jednoduchý pokus, kdy se prostřednictvím těchto argumentů podíváme kromě homosexuality i na jiné jevy. V tomto případě mě zajímalo, zda pod tvrdou sprchou církevní argumentace obstojí celibát, tedy něco co je považováno katolickou církví za chvályhodné a pro některé funkce dokonce nutné.
První námitkou proti homosexualitě je, že se jedná o cosi nepřirozeného. V červnu 2003 vydala v Římě Kongregace pro čistotu víry takzvané "Úvahy ohledně návrhů na právní uznání svazků mezi homosexuálními osobami", které schválil sám papež Jan Pavel II. V těchto Úvahách se praví: "Manželství je svaté, zatímco homosexuální skutky jdou proti přirozenému mravnímu zákonu." Avšak z pohledu přirozenosti neobstojí ani celibát a dokonce dopadne ještě hůř než homosexualita. Zatímco homosexuálové své pohlavní orgány vesměs používají, osoby žijící v celibátu je nechávají zcela zahálet. Je normální a přirozené být vybavený genitálem, jenž je způsobilý k pohlavnímu styku, a přitom jej nijak nepoužívat? Je to asi tak normální, jak mít zdravé oči, ale zakrývat je páskou, či mít zdravé nohy, a pohybovat se zásadně na vozíku. Je pravda, že homosexuální styk nevede k plození dětí, ale přiznejme si, že mnoho heterosexuálních aktivit také ne - třeba sex s ochranou či sex žen po klimaktériu.
U plození dětí ještě chvíli zůstaňme - i zde homosexualita celibát poráží. Jsou homosexuálové, kteří, navzdory své převládající orientaci, žijí v manželství a zplodili v něm děti. To samozřejmě nijak neubírá na jejich důstojnosti. Ovšem pokud by měl synka či dcerku vysoký (anebo i nízký) církevní hodnostář, jeho kolegové by to zřejmě nehodnotili příliš kladně. Celibát je zkrátka dětem mnohem méně nakloněn než homosexualita. Ostatně co vám připadá kurióznější - představa těhotné lesbičky anebo těhotné jeptišky?
Jak to vypadá se šířením námi sledovaných způsobů chování? Vraťme se k Úvahám: "…vláda by měla držet tento jev v určitých mezích, aby byla uchráněna obecná morálka a především zabráněno v rozšíření tohoto jevu". Ovšem těžko šířit něco, co je biologicky podmíněné. Neznám způsob, jak přesvědčit heterosexuálního muže, aby najednou začal dávat přednost mužům před ženami. To už bych se spíše obával šíření celibátu, protože jak církevní zkušenost praví, ten šířit lze. Naštěstí pro lidstvo to ale dá neskutečnou fušku.
Jak se na daný problém dívá tak vysoká autorita, jíž je Bible svatá? "Proto opustí muž otce svého i matku svou a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem" (Gen 2:24). První podmínku, týkající se odchodu od rodičů, celibátníci plní, při plnění druhé pravděpodobně selhávají. O slavném "Ploďte a množte se" (Gen 1:28) ani nemluvě. Celibát těmto božím imperativům hrubě odporuje a církev by proti němu měla vystupovat přinejmenším stejně ostře jako proti homosexualitě a už vůbec by jej neměla tolerovat ve svých řadách!
Citujme dále z výše zmíněných "Úvah": "Pokud by … bylo manželství mezi mužem a ženou považováno za pouze jednu z možných forem manželství, koncepce manželství by prodělala radikální transformaci s tím, že by silně utrpělo obecné dobro." Považujeme-li sex za jednu ze základních lidských potřeb, jejíž naplnění je navýsost příjemné, pak požadavek celibátu - tím, že uspokojení této potřeby odpírá - obecné dobro zákonitě snižuje. Jen těžko jsou všichni kněží, mniši a jeptišky schopní tomuto požadavku vyhovět, aniž by netrpěli frustrací z neuspokojené potřeby. Obecné dobro ale znamená, že frustrací trpí co nejméně lidí, či pokud možno nikdo.
Celibát je zkrátka ještě více odsouzeníhodný než homosexualita, anebo nejsou argumenty církve proti homosexualitě platné.
Co říci na konec? Nic. Stačí okopírovat poslední slova Úvah. Je překvapivé, že i když v nich nahradíme výraz "homosexuální svazky" slovem "celibát" a slovo "církev" vynecháme, tento závěr na své platnosti nic neztrácí. Ba dokonce - teprve pak začíná platit. Není snad sex základní hodnotou, důležitou pro blaho celé společnosti? Takže: "Respekt vůči celibátu nemůže jakkoli vést k jeho schvalování nebo k právnímu uznání. Obecné blaho vyžaduje, aby zákony uznávaly, podporovaly a chránily manželství jako základ rodiny, primární jednotky společnosti. Právní uznání celibátu nebo jeho stavění na roveň manželství by neznamenalo pouze schvalování deviantního chování a v důsledku vytváření vzoru pro současnou společnost, ale také zatemnilo základní hodnoty, které patří k obecnému dědictví lidstva. Nemůžeme přestat hájit tyto hodnoty ve jménu blaha mužů i žen a ve jménu blaha společnosti samé."




Další články tohoto autora:
Milan Petrák

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku