Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 17.3.2004
Svátek má Vlastimil




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Drogy a romantický svět lidovců
 >MÉDIA: Jak to bylo s Radiohradem
 >DOPRAVA: Průběžný transit
 >MROŽOVINY: Queen Mary 2 pod rentgenem
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Po semináři hezký dopis
 >PSÍ PŘÍHODY: Lampión na kontrole
 >TERORISMUS: Oko, za oko
 >EKONOMIKA: Akcioví investoři začínají vybírat své zisky
 >LIBRARY OF CONGRESS : Doporučení se s ní seznámit
 >NÁZOR: Čím pomáháme vraždícím muslimům?
 >SPOLEČNOST: Víte co si pojistíte?
 >PROTEST: Tichá demonstrace
 >PENÍZE: Na vysokou na tutovku
 >POSTŘEH: V básních
 >REAKCE: Jak se vytvářejí umělé přehrady.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
17.3. TERORISMUS: Oko, za oko
Prostě Gentleman

Proti terorismu a násilí obecně jsme bezmocní, ať si kdo chce říká, co chce. Nezabráníme činům lidí odhodlaných je spáchat, ať mají pohnutky jaké chtějí. Veškerá opatření dopadnou pouze na neteroristy. Co by však mohlo být jasným upozorněním pro tyto lidi, je oplácet stejným a potrestat ty, kteří jsou z terorismu podezřelí. To ovšem nejde tak lehce, protože jeden ze základů naší (myslím evropské a atlantické) společnosti je dodržování práva. Jakmile by se začalo s jeho porušováním, neskončilo by to a terorismus by se uhnízdil i v nás.

Jenže ve vězeních po celém světě jsou stovky lidí odsouzených za teroristické činy, přípravu či podílení se. A na ty bych se zásadu "oko za oko" nebál uplatnit. Nejsou to žádná neviňátka, tak ať nesou odpovědnost za svoje smýšlení a činy. Kdyby byl za každého zabitého při atentátu neprodleně, to je důležité, popraven jeden vězněný terorista, náhodně vybraný, aby to bylo psychologicky účinnější, nezabránilo by to zřejmě atentátům, ale potenciální i odsouzení teroristé by věděli, že řada z nich je odsouzena k smrti také.

Tato metoda, nazvěme ji "teroristickou demokracií", by byla sice balancováním na hraně demokratických zásad, jenže hrát hru podle pravidel, když druhá strana je porušuje, není gentlemanské, ale hloupé. Takže máme metodu, která účinně vede ke snižování počtu teroristů. Skeptici možná namítnou, že věznění teroristé po čase dojdou a co pak? Nedojdou, přátelé! Za teroristy totiž budou považováni i ti, kdo drží, přechovávají či obchodují s teroristickým zbožím - výbušnina, roznětky aj. Kdo asi potřebuje mít doma semtex? Pro nakládání s jedy platí přísná pravidla a mít doma v šuplíku pět kilo cyankáli či ve špajzu demižon sarinu nelze. Tvrdé tresty pro přechovávání uvedených teroristických pomůcek by se zkrátka stavělo, oprávněně, na roveň přípravy teroristického činu. A protože počet lidí neteroristů je významně větší než počet teroristů, jednoho dne bychom byli v přijatelném stavu prakticky nulového počtu atentátů. A oběti těch, kdo doplatili svým životem na excesy některých mentálně úchylných lidí, by nebyly marné.

Začínám pochybovat, že o teroristech vůbec něco víme. Myslím o jejich nátuře. Jsou to násilnící, jimž jde o zabíjení nevinných lidí a o vyvolávání strachu? Lidé mentálně úchylní, fanatici, bez soucitu? Tak proč ksakru nevyužili ideální situace, která vznikla po naprosto nelogické, nesmyslné, riskantní a neuvážené výzvě k sobotní mnohamilionové demonstraci v Madridě? Jakákoli myslitelná bezpečnostní opatření byla apriori neúčinná, už s ohledem na krátkou dobu k přípravě.

Já být terorista, takový jak jsou nám líčeni, bych přesně takhle dvoustupňově plánoval: jako první by byl atentát, který svou hrůzou a nečekaností vyvolá emoce a masový protest. Lidi v ulicích a na náměstích, natěsnaní na místě, bez možnosti se rozptýlit. Jako ovce na porážce. A pak by přišel ten hlavní úder, lhostejno jaký, nejlépe kombinovaný, aby něco vyšlo, nejlépe všechno: výbušnina, hořlavina, jedovatý plyn, napalm, žíraviny... Panika je jedna z nejúčinnějších zbraní.

Jenže já nejsem terorista.

Jací jsou vlastně teroristé?

Závěrečná poznámka se týká médií. Četl jsem v pátek, kdy noviny o atentátu v Madridu psaly, jen MFD, a neměl jsem po jejím prolistování chuť číst cokoli jiného. Je to hyenismus, co předvádí. Titulní strana, třetí strana a poslední strana bloku A byly naplněny rozvařeným lidským neštěstím v podobě nechutně pořád dokola opakovaného líčení situace na místě atentátů. Neustálé detailní popisování utržených končetin, poletujících kusů roztrhaných těl a kalužích krve v každém článku znova a znova, nemá s informací o činu pranic společného, ani když je doplňované citací výpovědí svědků, kteří říkají totéž - byla to hrůza. Průměrně vnímavému člověku stačí jedna zmínka, aby si učinil představu o tom, co by nechtěl zažít. To, co předvádějí média, v tomto případě MFD, není novinařina, ale kalkulované kupčení s neštěstím.

Gentleman


Gentlemanův deníček


Další články tohoto autora:
Prostě Gentleman

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku