Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 19.3.2004
Svátek má Josef




  Výběr z vydání
 >ZE STARÝCH NOVIN: SLOVAN: Naše nynější postavení
 >VÍKENDOVINY: Ten tichý bar
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Koňské potahy
 >PSÍ PŘÍHODY: Setkání s Montym
 >PRÁVO: Co dělá u Ústavního soudu Mgr. Nikolína Borková ?
 >ZE STARÝCH NOVIN: SLOVAN: Kdo platí největší daně?
 >PENÍZE: Budeme v roce 2050 bohatí?
 >POSTŘEH: V básních 2.
 >PENÍZE: Kam s výplatou aneb proč živit běžné účty
 >KULTURA: Internet a zábavní průmysl
 >FEJETON: "Kupte si peníze!"
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Nesmíme být vojáci?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Když vám trhají kousíčky z těla
 >PSÍ PŘÍHODY: Situace nic moc
 >NÁZOR: Ať žije fair-play...

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
19.3. RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Koňské potahy
Ondřej Neff

Pokračování vzpomínek na dobu dětství - celý seriál je na mém serveru Hyena.

Koně se používali k tahu do konce padesátých let. Vím to proto, že v té době můj otec Vladimír Neff psal román Sňatky z rozumu - a spolu jsme tehdy navštívili poslední fungující maštal v Praze - patřila Smíchovskému pivovaru.

Ano, pivo se rozváželo na žebřiňácích taženými vždy dvěma koňmi. Z vozu se před hospodou sudy (dřevěné) kutálely po takové jakési skluzavce, jistě se to nějak jmenuje, snad lícha? Nevím. Na konec skluzavky dali kočové pytel něčím vycpaný - vypadalo to jako by to bylo r rybářské sítě udělané.

Koňskými potahy se do hospod vozil taky led. Určitě to bylo u nás za rohem, v hostinci U Koryntů. Led se vozil ve velikých kvádrech, z ledárny v Braníku. Ta dodnes stojí, onehdy jsme se tam byli s Vločkou podívat. Úžasná stavba, měla by sloužit něčemu rozumnému! Je dobře že dosud stojí.

Do třetice_ koně vozili poštu, v modrých vozících, vzadu bylo stupátko a dveře se zamřížovaným okénkem. Tvrdilo se, že se nezbedové na stupátku vozí a snad to někdo i dělal - já to nedělal a neviděl jsem nikoho, kdo by se toho odvážil. Takže nemohu ani potvrdit, že by kočí sekal dozadu bičem.

Koně byli hodní, nechali si líbit, když jsme je poplácávali po šíji. Některý ale kousal a to pak byl zajímavý sport - poplácat a nenechat se kousnout.

Na Dobříši, kde jsem chodil do školy v létech 1953 - 1954, stála ještě fronta barokních domů v těch místech, kde nyní stojí ohavná nová výstavba, pořízená v době, kdy se města a městečka inspirovala televizním seriálem o starostovi Bavorovi. A tam fungovala i kovárna, klasická, s klenutou dílnou, kde se koval podkovy a kde kovář s pomocníkem nasazovali podkovy koníčkům.
Tak tohle dnes opravdu odvál čas.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku