Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 22.3.2004
Svátek má Leona




  Výběr z vydání
 >NÁZOR : Sociální stát není pouhou fikcí
 >TÉMA: Třikrát a dost, říkám jako travař
 >IZRAEL: "Pardón! Byl to omyl..."
 >TERORISMUS: Válku s terorem brzdí Evropa
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Krásný slunný den, i holubi mají radost ze života
 >PSÍ PŘÍHODY: Tak ten pes se vyplatí!
 >FEJETON: Vůně a ženy
 >KULTURA: Bezbrannost jehňátek
 >NÁZOR:Běžný volič
 >NÁZOR: Čermák bojuje se svými smyšlenkami
 >SVĚT: Demokraté a republikáni - jejich odlišitelnost
 >ZÁBAVA: Letáček pro nezaměstnané (mírně optimistický)
 >PENÍZE: Podniky v EU: ochrana životního prostředí se prodraží
 >GLOSA: I v telefonu může být slyšet úsměv
 >INFO: Voda

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
22.3. NÁZOR:Běžný volič
Lubomír Ptáček

Každý z nás zná běžný prací prášek z televizních reklam. Vyrábí ho zřejmě někdo, kdo si z chemie pamatuje tak akorát vzorec kyseliny sírové, neboť takovým práškem neodstraníte ani tu nejbanálnější skvrnu na dětském tričku, zatímco prášek XY nabízený v reklamě dokáže spolehlivě vybílit i zkrvavenou pirátskou vlajku tak, že po vyprání ani nepoznáte, kde byly původně hnáty a kde lebka. Výrobci běžných pracích prášků by se nad sebou měli zamyslet.

Pokoušel jsem se doma zavést pojem běžné manželky, ale neuspěl jsem. Tvrdil jsem, že nadstandardní manželka nenutí svého muže vysávat byt, zatímco běžná manželka se pozná právě podle toho, že vám v sobotu dopoledne vrazí do ruky vysavač. Moje lstivá klasifikace manželek byla nicméně ihned prohlédnuta a hned na místě jsem vyfasoval navíc ještě drhnutí sporáku, což je, jak každý ví, práce mimořádně hnusná.

Se svými úvahami jsem pro klid v rodině musel vycouvat do nějakého abstraktnějšího, spíše akademického prostředí, které není tak náchylné ke zkratkovitým řešením a okamžitým odvetám a váží si originální myšlenky.

Jako každý občan přemýšlím jednak krátkodobě, o nejbližších volbách, a občas i dlouhodobě o tom, co nám vlastně znovunabytá demokracie za patnáct let přinesla a co ještě přinese. Uvědomil jsem si, že vlastně i voliče lze dělit na voliče běžné, jejichž reakce jsou očekávatelné, a na voliče řekněme třeba extrémní. Ti se dělí ještě na více podskupin, avšak žádní vpodstatě nerozhodují o politickém uspořádání, a když, tak jen okrajově. Někteří z nich volí namyšlené pidistrany jako např. ODA blahé paměti nebo v současnosti US - DEU, o nichž se domnívají, že budou zárukou ekonomické prosperity, politické zralosti a lidské moudrosti. Pravý opak je pravdou, jak všichni vidíme. Nejvyšší výkon, který kdy takové strany podaly, je nezasloužená role nenáviděného jazýčku na vahách, který bývá v krátké době zlikvidován.

Druhý typ extrémního voliče je takový volič, který se snaží demokratickou cestou zlikvidovat demokracii, neboť volí KSČM. Stranu, která bůhvíproč u nás není zakázaná, ač zákon jí zakazuje propagaci svých a podobných myšlenek.

O politice však rozhoduje tzv. běžný volič, který a) jde k volbám a b) odevzdá svůj hlas takové straně, která má šanci na úspěch, ať už přímý či nepřímý koaliční. A když už jsme u koaliční problematiky, jaksi intuitivně se mi líbí víc systém většinový než poměrný, i když rozum mi říká, že povolební koalice, jakkoli těžkopádný a neohrabaný nástroj, je určitou zárukou proti snadnému většinovému vítězství komunistů.

Rostoucí preference komunistů vypadají hrozivě a podle mého názoru jsou přímým důsledkem celkové politické mizérie, která se rozprostírá napříč celým politickým spektrem. Za těchto okolností se náš běžný volič chová velmi racionálně: když si to s vládnoucí garniturou ani s opozicí nemůže vyřídit přímo, udílí jim trestné body alespoň tím, že preferuje komunisty, což se zřetelně projevuje v předvolebních průzkumech. Ne všichni, kteří udílejí establishmentu tyto trestné body, by volili komunisty, avšak i tak je situace vážná a obávám se, že ji stranická vedení, jichž se to týká, dost dobře nechápou.

Běžný volič se chová zcela racionálně a narozdíl od běžného pracího prášku je to právě on, kdo rozhodne o naší budoucnosti.




Další články tohoto autora:
Lubomír Ptáček

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku