Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 22.3.2004
Svátek má Leona




  Výběr z vydání
 >NÁZOR : Sociální stát není pouhou fikcí
 >TÉMA: Třikrát a dost, říkám jako travař
 >IZRAEL: "Pardón! Byl to omyl..."
 >TERORISMUS: Válku s terorem brzdí Evropa
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Krásný slunný den, i holubi mají radost ze života
 >PSÍ PŘÍHODY: Tak ten pes se vyplatí!
 >FEJETON: Vůně a ženy
 >KULTURA: Bezbrannost jehňátek
 >NÁZOR:Běžný volič
 >NÁZOR: Čermák bojuje se svými smyšlenkami
 >SVĚT: Demokraté a republikáni - jejich odlišitelnost
 >ZÁBAVA: Letáček pro nezaměstnané (mírně optimistický)
 >PENÍZE: Podniky v EU: ochrana životního prostředí se prodraží
 >GLOSA: I v telefonu může být slyšet úsměv
 >INFO: Voda

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
22.3. FEJETON: Vůně a ženy
Petr Kersch

Lord Byron zbožňoval ženy, odmítal věřit, že přijímají potravu jako jiní tvorové a v salonech vnímal jejich přítomnost především čichem, protože mu připomínaly květiny v jarním vánku... Dnes je sice jiná doba, na Císařské louce v ranních mlhách se již nesjíždějí kočáry, aby z nich vystoupili uražení sokové v lásce, jejich zachmuření sekundanti a nevrlý felčar se svým pomocníkem, ale svět ženských vůní nezanikl, dokonce dnes zaměstnává miliony pracovníků voňavkářského průmyslu. I škála vonných produktů se rafinovaně rozrostla: růže, karafiáty, jasmín, levandule, cyklámen jsou stálicemi na tom něžnějším konci regálu, ovšem na jeho drsnější straně stojí lahvičky s deriváty vědecky odvozenými od vorvaní ambry, pižma cibetek, pachu propocené koňské houně, kožených postrojů nebo promoklé pytloviny z indické juty.
Na dvoře Ludvíka XV. dámy v rokokových plesových toaletách věděly, že lze na sebe upozornit nejen dekoltem a brilianty, ale i pomocí triků s parfémy. Že jedním vrzem takto maskovaly své prohřešky vůči osobní hygieně, bylo známo i jejich ctitelům, aspoň těm odvážnějším. Nešlo zajisté o nějaké převratné vynálezy, flakony pro vonné esence byly nalezeny v hrobkách starověkého Egypta, o erotické funkci voňavek psal Ovidius a sázím se o centilitr Channel 5, že něco na uchovávání voňavé tinktury měla i žena z Cro-magnon.
Obvyklá štrapáce v městském autobuse při odpolední špičce za teplého jarního dne stačí, aby si člověk uvědomil, jakou mají vonné látky moc. Mezi říší šlechetných, hrdinných Aromatů a prastarou monarchií vulgárních Odérů panuje tichá, avšak o to zuřivější chemická válka. Odérové se neštítí používat zbraní hromadného účinku, které by leckterá mezinárodní organizace pro lidská práva už dávno ráda zakázala : zápachy moče, menstruačních výměšků, zpoceného podpaží, umaštěných vlasů a zubního kazu patří do té nejhorší skupiny. Odérští zástupci ovšem argumentují, že jejich bojové prostředky jsou ryze humánní povahy, a bohužel, v tomhle mají doslova pravdu. Zrovna tak se ví, že mužská část populace se sice pokrytecky chová tak, aby se zdálo, že je na straně žen, které vytasily účinné moderní intimspreje, emulzní dezodoranty, gelová mýdla a koupelové pěny - na druhou stranu zrádní mužové již drahnou řádku let sami vynalézají a šíří odoranty, teda chci říci smrady, kterými děsí své okolí: mezi nimi vévodí směs cigaretového a pivního výparu, dnes dojista smrad již kultovní.
Když nepočítám taková neutrální prostředí, jakými jsou například nevyvětraná devátá bé před příchodem češtinářky nebo vojenská ložnice s dvaceti obsazenými kavalci asi tak kolem půlnoci, zbývá jediné milieu, kde je z hlediska vůní a odérů vše dovoleno a leccos i žádáno, a tím myslím dějiště fyzické lásky. V této věci historikové připomínají dopis mladého Napoleona Bonaparte, adresovaný Josephině, ve kterém legendární Korzičan své ženě sděluje, že se právě vrací z vítězného válečného tažení a prosí ji, aby se do očekávaného shledání už nemyla.

© Petr Kersch, Děčín, 22.3.2004




Další články tohoto autora:
Petr Kersch

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku