Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 23.3.2004
Svátek má Ivona




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: Čekání na impuls
 >ARCHITEKTURA: Město mrtvých
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Konec čtvrtohor
 >TÉMA: Máte rádi jadernou energii?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Poslední samuraj
 >PSÍ PŘÍHODY: Pes jako buldozer
 >NÁZOR: Tak tedy Klaus rozzlobil šéfa lidovců v EP?
 >SVĚT: Legislativa Staré Evropy - vzdělávací výlet do právní jistoty.
 >EVROPA: Kompromis o euroústavě téměř nic nemění
 >IMAX: Space Station - v kosmu... a s brejlema
 >MÉDIA: Ještě jednou o Radiohradu
 >ZE ZAHRANIČNÍHO TISKU: Scandál ve Spojených národech
 >REAKCE: Tomáš Haas - Spin doctor.
 >POLITIKA: Fousatá zombie z Kuby
 >PENÍZE: Seznamte se s termínovanými účty

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
23.3. ARCHITEKTURA: Město mrtvých
Zdeněk Lukeš

Rád chodím na hřbitovy. Jsou to taková miniaturní města s architekturou náhrobků a hrobek, která vlastně kopíruje architektonické styly a módy "normálních" staveb. Nezřídka člověk narazí i na různé extravagance. V Benátkách jsem například viděl hrobky slavných osobností - třeba tu herce Anthony Quinna, celou ze skla, takže ji bylo třeba stále cídit, aby nepůsobila ošklivě.

Někde jsou hřbitovy prosté, jednoduché náhrobní kameny v trávníku, jako ve Skandinávii, jinde si potrpí na pompu. Minulou neděli jsem se byl po delším čase podívat na Olšanských hřbitovech na pražském Žižkově. Opravena je vstupní část (arch. F. X. Nevole, 20. léta XX. stol.), postupně dochází k rekonstrukci hřbitova v jeho severovýchodní partii, kde jsou nejstarší náhrobky. Nejcennější hrobky zůstávají, ale nevím, zda se na volných místech objeví nové hroby, nebo zůstane prostor prázdný.

Velké hrobky při zdech hřbitova jsou většinou v dezolátním stavu a stále se dál rozpadají. Architektonicky jsou velmi zajímavé, pojednané v historických slozích. Opraven je jen velký náhrobek Karla Havlíčka Borovského. Zaujmou i zvoncovitá hrobka buditele Hněvkovského nebo srdceryvná naturalistická scéna z carrarského mramoru na monumentálním náhrobku rodiny Hrdličkovy.

Mne zajímaly hrobky secesní - díla zakladatele naší moderní architektury Jana Kotěry nebo Josefa Zascheho (o něm jsem psal kdysi zde). Jsou nádherné, s krásnou sochařskou dekorací (Stanislav Sucharda, Jan Štursa), ale často poničené, řada původních detailů (zejména kovových) je nenávratně pryč (třeba lucerna na hrobce Vojty Slukova). K raritám patří německý hrob se sepjatýma rukama (snad od sochaře Franze Metznera) nebo nedaleký kubistický náhrobek (najdete je při zdi do Olšanské ulice).

Na hrobech člověk narazí na pozoruhodné detaily - kované ozdoby, intarzie, mozaiky, leptané obrázky o vyšisované fotky v keramických elipsovitě tvarovaných paspartách. A mnoho dobrých výtvarných děl, je to taková galerie sepulkrální plastiky. Vstup je zadarmo, ale pohled na stav některých soch není moc radostný. Přesto doporučuji návštěvu i mimo pochmurný čas dušičkový…

Zdeněk Lukeš
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998 , novější články dostupné z odkazu Další stránky autora.


Další články tohoto autora:
Zdeněk Lukeš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku