Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 23.3.2004
Svátek má Ivona




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: Čekání na impuls
 >ARCHITEKTURA: Město mrtvých
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Konec čtvrtohor
 >TÉMA: Máte rádi jadernou energii?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Poslední samuraj
 >PSÍ PŘÍHODY: Pes jako buldozer
 >NÁZOR: Tak tedy Klaus rozzlobil šéfa lidovců v EP?
 >SVĚT: Legislativa Staré Evropy - vzdělávací výlet do právní jistoty.
 >EVROPA: Kompromis o euroústavě téměř nic nemění
 >IMAX: Space Station - v kosmu... a s brejlema
 >MÉDIA: Ještě jednou o Radiohradu
 >ZE ZAHRANIČNÍHO TISKU: Scandál ve Spojených národech
 >REAKCE: Tomáš Haas - Spin doctor.
 >POLITIKA: Fousatá zombie z Kuby
 >PENÍZE: Seznamte se s termínovanými účty

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
23.3. POLITIKA: Fousatá zombie z Kuby
Michal Simkanič

Mezi velmi uspokojivé události minulého týdne rozhodně patří nenávistný výpad kubánského komunistického režimu vůči naší zemi. Jedna z mála věcí, které jsou na naší zahraniční politice pozitivní, je určitě trvalá podpora kubánskému disentu v jeho spravedlivém boji za svoji svobodu. Muzeální zombie Fidel Castro v čele Kuby je jedním z viditelných odstrašujících příkladů toho, jak komunismus dokáže zničit prosperující zemi a v tomto případě navíc takovou, která už jen svojí zeměpisnou polohou má všechny předpoklady k prosperitě, ať už to vezmete přes turistiku, podmínky pro zemědělství či určité průmyslové tradice a historicky existující proslulé značky (ovoce, cukr, rum a doutníky). Naši reputaci rozhodně nekazí sjednocené hlasování v OSN se Spojenými státy, ale spíše některé podivné aktivity našich politiků. Nemohu nepřipomenout velmi podivnou misi, kdy Ivan Pilip rozkryl pro kubánskou policii celý adresář kubánských disidentů a následnou Pithartovu cestu, po které oznamoval nedočkavé manželce na letišti, že podepsanou fotografii od soudruha Castra opravdu přivezl. Dost rozpačitě na mne působí i nejnovější aktivita s klecí na Václavském náměstí. Nejsem si jist zda pro kubánské vězně, kteří trpí za svoji lásku ke svobodě v komunistických lágrech, není spíše výsměchem, když se za asistence fotografů někdo nechá "zavřít" na jednu hodinu. Přiznám se, že vidět některé ty obličeje ve vězeňském mundůru se mi docela líbí, jako kubánský disident bych to však asi nedocenil. Kdyby pro nic jiného, tak už proto, že bych se o tom nedozvěděl. Nejsem si ani jist, zda je vhodné, abychom u nás vůbec měli kubánskou ambasádu, připadá mi to jako zbytečný luxus vytvářet pro naši zbytkovou komunistickou lůzu místo k teplým bratrským schůzkám. Stejně jako drtivá většina civilizovaných lidí na celém světě věřím, že blížící se konec kubánského diktátora bude jasným signálem pro jeho spoluobčany, aby vzali do ruky vidle. Okamžitě poté bude Kuba potřebovat naši ještě větší podporu a bude důležité, zda ji budeme schopni poskytnout.

www.ceskapravice.cz Ing. Michal Simkanič




Další články tohoto autora:
Michal Simkanič

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku