Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 24.3.2004
Svátek má Gabriel




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Chybí systematická právní reforma
 >FEJETON: Mějte se stejně dobře, jako my!
 >MROŽOVINY: V čelistech civilizačních kleští
 >SPOLEČNOST: Oplzlý beránek
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsme byli s Čermákem za světáky
 >PSÍ PŘÍHODY: Jazyková Popelka
 >SPORT:Vrtulníkem a na snowboardu v okolí Mont Blanku.
 >GLOSA: Thank You, Mr. Bush!
 >PENÍZE: Systém sociální podpory přináší změny
 >NÁZOR: Ceska televize bez reklamy - dalsi prispevek televizi Nova?
 >NÁZOR: Důchodová reforma
 >SPOLEČNOST: Drogové represe
 >POSTŘEH: O dětech
 >EKONOMIKA: Čekání na impuls
 >ARCHITEKTURA: Město mrtvých

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Ekonomika  
 
24.3. NÁZOR: Důchodová reforma
Lubomír Ptáček

Náš parlament se začíná zabývat důchodovou reformou. Ze zpráv, které pronikají na veřejnost, se ovšem zdá, že je kladen důraz spíše na technickou stránku než na principy. Ve všech pádech se skloňují účty, fiktivní účty atd. Myslím, že kolem důchodového systému by měla být vedena rozsáhlá diskuse nejen na zákonodárné úrovni.

Jsem finanční i národohospodářský laik a navíc možná opakuji nápady někoho jiného. Mám však dojem, že při tvorbě nového důchodového systému by neměly být opomenuty některé důležité zásady. Základní výše starobního důchodu je dosud odvozována z výše příjmů za určité období, což sice je metoda, nedomnívám se však, že zcela správná.

Obecná zásada by asi měla být taková, že výše důchodu se musí řídit celoživotním přínosem občana společnosti. Ale jak jej zhodnotit?

Úspory a pojištění
První a nejjednodušší kritérium by spočívalo v tom, kolik si člověk za život ušetří nebo jak dobře se pojistí. Mohlo by se zdát, že v takovém případě není co řešit a státu po soukromých penězích nic není, ale to by nebylo od státu hezké. Občan, který se o sebe umí postarat, by měl být státem oceněn, tedy k tomu, co si naspořil (jak se pojistil), by mu mělo být něco přidáno právě proto, že je na státu nezávislý. Což je jednak motivace, jednak úspory či platby za pojištění po celou dobu vydělávají tomu, kdo je spravuje, a státu jsou odváděny daně z výdělků. Ale to už se dostáváme k dalšímu kritériu.

Daně
Jako druhé kritérium by měla posloužit celoživotní výše odvedených daní. Mimochodem, vyměřování důchodů na tomto základě by mohlo být účinnou prevencí daňových úniků. Je-li z hlediska mého budoucího důchodu přibližně jedno, zda si neodvedenou daň uspořím, nebo ji řádně odvedu, proč bych se pouštěl do riskantních daňových podvodů?

Děti
No a třetím kritériem by měl být počet zplozených a vychovaných dětí. Chápu, že tato skutečnost by se například v rozvrácených rodinách těžko prokazovala, avšak jistě by se nějaký způsob našel. Domnívám se, že rodiče, kteří zasvětí život svým (například třem) dětem za cenu odříkání a skromného života, poskytnou státu nejméně tolik, jako kdyby se věnovali kariéře a vydělávání peněz. Toto kritérium bych si dovolil jednak označit za etické, jednak by určitě příznivě zapůsobilo na neutěšenou demografickou situaci naší společnosti. Nevím, zda se podobný model někde používá.

Pro výši důchodu by se samozřejmě všechna tři kritéria kombinovala. Dosavadní stav je takový, že se důchody platí z daní, avšak kritérium, kdo kolik za život odvedl, se neuplatňuje důsledně, spíše jen okrajově a zprostředkovaně z výše příjmů za posledních 10 let, jestli se nemýlím. Na první možnost, tj. pojištění a tzv. "spoření na stáří", které bývalo dříve samozřejmostí, jsme si ještě nezvykli a navíc máme dosud v živé paměti, jak snadno může stát takové peníze ve jménu čehokoli ukrást. U druhé možnosti je jasné, že zdroje daní závisejí mimo jiné na demografické situaci společnosti a tudíž existují oprávněné obavy, že budou vysychat.

Třetí možnost, dosud u nás neuplatňovaná, by asi stála za úvahu. Možná by stačilo, kdyby naši představitelé provedli jednoduchou úvahu v tom smyslu, že normální dítě je jediným možným příjmem státu v budoucnosti.




Další články tohoto autora:
Lubomír Ptáček

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku