Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 30.3.2004
Svátek má Arnošt




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Kdo przní spisovnou češtinu? Celoplošná média!
 >ARCHITEKTURA: Otevírá se Sazka arena
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Proces usmiřování mezi Čechy a Němci
 >EKONOMIKA: Firemní výsledky napoví, zda akcie budou růst
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Magor na Rue de Rivoli
 >PSÍ PŘÍHODY: Orvaný límec? Ne! Urvaný límec!
 >TÉMA: Unikátní hnus zdravotních registrů (díl. 3).
 >VELIKONOCE: Tak už si na nás zase pletou bič
 >TÉMA: Terorismus a my
 >Radčin světelný gramofon: Roztančená Beoyncé ve víru lásky
 >PRÁVO: Nápady komunistky Levé aneb Za češtinu češtější
 >REAKCE: Verbum sapienti sat est neboli Moudrému napověz
 >NÁZOR: Sexuální harašení: cherchez la prachy
 >NÁZOR: S kůží na trh
 >PENÍZE: Odvodem daně vítr v peněžence nepoleví

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Německo  
 
30.3. ŠAMANOVO DOUPĚ: Proces usmiřování mezi Čechy a Němci
Jan Kovanic

Pan Hausvater se ptal za Britskou akademii, Šaman odpovídal.
(Na otázky 1-7 jsem odpovídal minule.)

8. Myslíte si, že by německá vláda mohla udělat více pro to, aby byly překonány negativní postoje Čechů vůči Němcům?

Prozatím by stačilo, kdyby spolková vláda alespoň jasně řekla, že se cítí být vázána rozhodnutími, které jsou obsaženy v Postupimských dohodách. Snad víte, že německý Ústavní soud tuto vázanost zpochybnil!

- Jestliže mohlo být učiněno více, co takovým krokům brání, aby se uskutečnily?

Nevím. Vypadá to, že tradiční styl (velko)německé politiky a možná neuvědomovaný, ale faktický (dnes nikoli vojenský, ale ekonomický) "Drang nach Osten".

9. Existují nějaké zvláště úspěšné oblasti, které byste chtěl vyzdvihnout v procesu usmiřování mezi Čechy a Němci?

Slovo "usmiřování" nemám rád. Vždyť s dnešními Němci jsem "smířený" - nic jsme si neprovedli. S včerejšími konkrétními vrahy mého národa se smiřovat nehodlám - ani s jejich popelem. S včerejšími "spolupachateli" je usmiřování těžké - protože necítí svoji vinu. Nemůžu vyzdvihovat a ctít jejich oběti, ale mohu je respektovat a mít s nimi i jistý soucit. S Němci žijeme vedle sebe tak dlouho a musíme spolu žít i nadále - a mělo by to být dobré sousedství. A myslím si, že by mu prospělo, kdyby se Němci jednou provždy "smířili" s výsledky obou světových válek.

Přitom z německé strany se "smiřovat" nechtějí přímí viníci, ale zase jenom ti Němci, kteří byli také postiženi nacistickým režimem. Esesák si neklekne před pomníkem svých obětí, tam si klekne zase jen Němec, kterého zavřeli nacisté do koncentráku. O odpuštění mě osobně prosí přítel, který nám chce pomoci, protože jeho předkové byli - Němci... Co mu mám odpouštět? Goetha a Beethovena?

Tolik ke "smiřování".

Co bych chtěl vyzdvihnout, jsou různé humanitární akce, které jsou buďto sponzorovány Českoněmeckým fondem budoucnosti nebo přímo z různých zdrojů z Německa. Jde nejen o finanční podporu bývalým obětem nebo národním památníkům v Terezíně a Lidicích, ale i o různé vzájemné výměny mládeže. (Jenom je třeba dbát, aby té mládeži nebyly předkládány lži!) Ale i mimo mediální pozornost se objevují drobné, avšak pro lidi, jichž se to týká, velmi důležité akce. Třeba jako osobní asistence německých studentů při pečování o české židovské seniory...

Pro česko-německou koexistenci udělal také mnoho rozvoj cestovního ruchu. Normální, lidské kontakty mezi normálními lidmi. A pak taky normální kontakty mezi školami a kulturními institucemi. Více, nežli politici, zde bodovaly německé pořady (včetně německy mluvených amerických filmů) na české kabelové televizi a český Karel Gott na německých pódiích...

Nenápadný ale trvalý vliv na česko-německé spolužití má i naše spojenectví v NATO, kdy vedle sebe sedí naši důstojníci, kdy společně cvičí čeští a němečtí vojáci, kdy se naši vojáci setkávají i v zahraničních misích jako kolegové a spojenci.

10. V kterých oblastech se toho musí stále ještě mnoho udělat?

Myslím si, že na české straně především v pěstování naší národní hrdosti. Pokud budeme hrdi na to, na co můžeme, budeme moci spravedlivě zhodnotit věci, na které být hrdi nemůžeme (poválečné vyřizování účtů).

Musíme umět přiznat Němcům jejich národní specifika, jejich vlastní pohled na dějiny, ale totéž musíme žádat i pro sebe. Vzájemným vztahům by jistě velmi prospělo, kdyby naši sousedé akceptovali náš pohled na naše vlastní dějiny, naučili se akceptovat a tolerovat náš pohled na svět, naši kulturu, náš styl. Smějeme se jiným vtipům, chodíme jinak oblékaní, máme rádi jiná auta, líbí se nám jiné věci, posloucháme raději Smetanu, Dvořáka a Janáčka, než Wagnera. Nejsme proto lepší, ani horší, jsme jiní. Vzájemné poznávání nás může jedině obohatit.

Čím více se budeme znát, tím lépe si můžeme rozumět - budeme-li chtít. Z německé strany zatím příliš velký zájem necítíme. Zatímco (například) německé pohledy na naši společnou minulost vycházejí v Česku zcela běžně, česká kniha historika Kurala, kterou pro tyto účely nechala přeložit organizace "Kruh občanů ČR vyhnaných v r. 1938 v pohraničí" do němčiny, nenalezla v Německu distributora.

11. Jak byste zhodnotil roli německého Landsmanšaftu co se týče česko-německých vztahů?

Nejdříve musím zdůraznit, že se jedná o "sudetoněmecký", nikoli "německý" landsmanšaft. Bojovný "sudetoněmecký kmen" nespojuji se všemi Němci. Jeho roli hodnotím jednoznačně negativně. V SL jsou sice patrny mírnější proudy katolické a sociálně demokratické, ale ideologicky jsou, bohužel, stále ve vleku posthenleinovského Witikobundu, který byl založen (bývalými) esesáky, gestapáky a ordnery... Proto i politické požadavky SL někdy až doslova kopírují dávné Henleinovy a Hitlerovy požadavky ("právo sudetoněmecké etnické skupiny na návrat do své vlasti a na nerušený život právě tam ve svobodném sebeurčení..." Toto právo "však není slučitelné s pokusem přivtělit Němce a Slováky do centralistického českého národního státu..."). Buntování SL zvedá v Česku celkové protiněmecké nálady a přihrává munici našim komunistům. Jejich výpady jsou zase vodou na mlýn "sudeťákům". KSČM a SL si v tomto jdou velice na ruku - ke škodě všech Čechů a všech Němců.

12. Nakolik je proces usmiřování s Německem důležitý, co se týče vstupu ČR do EU?

Opětně zdůrazňuji, že jde hlavně o spolupráci a koexistenci, nikoli nějaké "usmiřování". Německo je náš největší soused, přes polovinu vývozu do EU jde právě do Německa, téměř veškerý náš vývoz do EU překračuje německé hranice. Na druhé straně u nás německé firmy značně investovaly, takže i my jsme pro Německo důležití - i když zdaleka ne tolik, jako například Francie nebo i Polsko. Před naším vstupem do EU je naše hranice s Německem zároveň i německou "evropskou" hranicí - to je další důvod, proč je v německém zájmu, abychom v EU byli. A zatímco toto píšu, prakticky už jsme.

Psáno v Praze v lednu 2004

(Pokračování příští týden)

Poznámka k výtce jednoho z komentátorů k minulému článku: Citoval jsem v něm jako zdroj informace "jednu českou emigrantku" bez uvedení jména i iniciál. Mělo to svůj důvod - právě za svůj "protisudeťácký postoj", (nebyl "protisudeťácký", pouze odborný; mimo jiné kritizovala reedice lživých henleinovských škvárů), ztratila tato paní své zaměstnání v jedné "společenskovědné" instituci. V současném Německu...


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku