Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 30.3.2004
Svátek má Arnošt




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Kdo przní spisovnou češtinu? Celoplošná média!
 >ARCHITEKTURA: Otevírá se Sazka arena
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Proces usmiřování mezi Čechy a Němci
 >EKONOMIKA: Firemní výsledky napoví, zda akcie budou růst
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Magor na Rue de Rivoli
 >PSÍ PŘÍHODY: Orvaný límec? Ne! Urvaný límec!
 >TÉMA: Unikátní hnus zdravotních registrů (díl. 3).
 >VELIKONOCE: Tak už si na nás zase pletou bič
 >TÉMA: Terorismus a my
 >Radčin světelný gramofon: Roztančená Beoyncé ve víru lásky
 >PRÁVO: Nápady komunistky Levé aneb Za češtinu češtější
 >REAKCE: Verbum sapienti sat est neboli Moudrému napověz
 >NÁZOR: Sexuální harašení: cherchez la prachy
 >NÁZOR: S kůží na trh
 >PENÍZE: Odvodem daně vítr v peněžence nepoleví

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
30.3. VELIKONOCE: Tak už si na nás zase pletou bič
Hana Brožková

Tak máme zase MDŽ. Na oslavu jeho znovuzrození vysílala ČT komponovaný pořad “Tak nám vrátili svátek, paní Kabrhelová”. Pořad se snažil o jakous takou objektivitu, vysvětloval původní bohulibý záměr svátku, ale zdůraznil též to, že časem se tento záměr vytratil a svátek převzali pod svůj “patronát” muži, kteří ho slavili nanejvýš zodpovědně až do pozdních nočních hodin, kdežto “oslavenkyně” obdržely pouze zvadlý karafiát a mýdlo. Nechci hanobit ani vyzdvihovat tento svátek, nepatřím k jeho pamětnicím. Zažila jsem ho jen jako dítě a tak ho mám spojen jen s básničkou “Ty má milá mámo, chci být jako ty, z lásky, práce, dobroty, ty má milá mámo…” kterou jsme spolu s kytičkou sněženek každoročně expedovali dojatým maminkám.

Spíše mě zaujalo, že ani ne za měsíc po tomto zavrhovaném svátku máme na krku jiný, podle mého názoru daleko brutálnější a k ženám nespravedlivější. Sotva se zmátožíme z jarního úklidu je tu největší křesťanský svátek – Velikonoce. A jak ho slavíme? Chodíme na mše, navštěvujeme přátele a obdarováváme své děti, převlečení za králíka, jak je to běžné ve vyspělých civilizacích? Kdepak, my zmlátíme své ženy a dcery. A když si přečteme, že okolní země se na nás dívají jako na brutální násilníky, bijící své ubohé něžné polovičky jakýmisi důtkami, cynicky přizdobenými pestrobarevnými pentlemi, pobaveně se zasmějeme a hřeje nás u srdce vlastní mužnost. A my, ubožačky, místo abychom násilníky udali na nejbližší policejní stanici, je ještě zpozdile naléváme panáky slivovice, přestože každý ví, že démon alkohol v násilníkovi rozdmýchá ty nejnižší pudy. Pokud se po exekuci ještě udržíme na nohou, nakrájíme piškotového beránka a obložíme chlebíčky, aby chudáčkové nepili nalačno. O tom, že se jim ještě snažíme barvit vejce (nejčastěji slepičí), raději ani nemluvím. Někteří z násilníků své zavrženíhodné konání ještě cynicky omlouvají tím, že to vlastně konají pro naše dobro! Prý, abychom neuschly. Nemám sice k dispozici žádné statistiky, ale nevšimla jsem si, že by v zemích, kde není tento svátek rozšířen, ženy nějak masověji sesychaly. Takže o náš krevní oběh ani lymfatický systém nemusíte mít obavy, pánové. A pokud přinesete hezkou kytku místo toho biče s pentlemi, budete srdečně vítání. Dokonce kvůli vám podříznu i toho piškotového berana.

Hana Brožková


Další články tohoto autora:
Hana Brožková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku