Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 31.3.2004
Svátek má Kvido




  Výběr z vydání
 >ZE ŽIVOTA: Směna peněz
 >EKONOMIKA: ČNB se zvyšováním sazeb zřejmě nebude pospíchat
 >MROŽOVINY: Jasínovská koláž
 >TECHNO-PODIVNOSTI: Internet na každý hřbitov
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Řádně vedený rodinný podnik
 >GLOSA: Končí konečně sparťanský kult?
 >PRÁVO: Ke komentářům k článku o Mgr. Borkové
 >HISTORIE: Nižní Tagil 1918 (1/2)
 >FEJETON: Hospody mizejí a proto fast-food
 >ZELENÉ MYŠLENÍ: Čtěte Britské listy, stojí to za to!
 >SPOLEČNOST: Chyby dopravního bodování
 >SPOLEČNOST: "Superstar" a serióznost médií
 >PENÍZE: Sazebníky bank: zpřehlednění či maskování?
 >POSTŘEH: O hříčkách
 >TÉMA: Kdo przní spisovnou češtinu? Celoplošná média!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politický cirkus  
 
31.3. Jedna noha kulhá
(eff)

Tak trochu jako kulhající pes bude se teď po nějakou dobu prodírat ústavní systém České republiky. Jedna jeho končetina, totiž Ústavní soud, už dlouho neduživá, se teď nedotýká půdy, po níž by měla pevně kráčet. Naposledy si občan všiml činnosti Ústavního soudu před čtrnácti dny. Rozhodl tehdy, že je to v pořádku, že policie stíhá Viktora Koženého jakožto uprchlíka, přestože jeho pobyt je znám. Neznamená to samozřejmě, že soud rozhodl o Koženého vině: o nějaké vině nebo nevině tento soud vůbec nerozhoduje. Není to "soud nejvyššího odvolání", nějaká "poslední instance", která by měla eventuálně zvrátit kauzu. On jenom posuzuje, zda právní předpisy jsou v souladu s ústavou a zda orgány veřejné moci svými pravomocnými rozhodnutími a jinými zásahy neomezují ústavně zaručená práva a svobody. Také soudy jsou orgány veřejné moci a právě z toho vzniká optický klam, že Ústavní soud je jakýsi odvolací soud.

U nás funguje od července 1993. Za první republiky byla jeho činnost jaksi nedomrlá. Tenkrát nebyla lidská práva ještě vynalezena a když se řeklo "občanská svoboda", mělo se tím na mysli propuštění z otroctví nebo zrušení nevolnictví. Reakce na dobu nesvobody vysunulo do popředí mnohdy až hysterické vzývání "práv a svobod" a právě v této souvislosti nabyl Ústavní soud na významu. Práva a svobody, to je jeho parketa a protože proti jeho úradku není odvolání, dokáže se do parkety pořádně opřít.

Hned po zvolení Václava Klause prezidentem mnozí čekali potíže s jmenováním ústavních soudců. Ale ani ti nejprozíravější asi nečekali, že potíže nastanou z konfliktu mezi prezidentem a senátem, ten neopomněl prezidentovi jeho ústavní funkci pořádně osladit.

Co z toho plyne pro občana? V pondělí zanikl mandát ústavního soudce Pavla Varvařovského, tudíž počet soudců klesne na jedenáct a nebude možno pokračovat v plenárních řízeních. Právě plénum Ústavního soudu se zabývá zkoumáním eventuálních chyb v zákonech. Mělo skluz už na podzim, kdy vázlo projednání 29 řízení, k dnešnímu datu čtyři přibyla. Ke konci roku leželo u soudu v Brně ke dvěma tisícům ústavních stížností. Situace je tedy vážná a na obou aktérech, tedy na prezidentovi i senátu, leží velká odpovědnost.

Aston


Další články tohoto autora:
(eff)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku