Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 31.3.2004
Svátek má Kvido




  Výběr z vydání
 >ZE ŽIVOTA: Směna peněz
 >EKONOMIKA: ČNB se zvyšováním sazeb zřejmě nebude pospíchat
 >MROŽOVINY: Jasínovská koláž
 >TECHNO-PODIVNOSTI: Internet na každý hřbitov
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Řádně vedený rodinný podnik
 >GLOSA: Končí konečně sparťanský kult?
 >PRÁVO: Ke komentářům k článku o Mgr. Borkové
 >HISTORIE: Nižní Tagil 1918 (1/2)
 >FEJETON: Hospody mizejí a proto fast-food
 >ZELENÉ MYŠLENÍ: Čtěte Britské listy, stojí to za to!
 >SPOLEČNOST: Chyby dopravního bodování
 >SPOLEČNOST: "Superstar" a serióznost médií
 >PENÍZE: Sazebníky bank: zpřehlednění či maskování?
 >POSTŘEH: O hříčkách
 >TÉMA: Kdo przní spisovnou češtinu? Celoplošná média!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Pražský chodec  
 
31.3. FEJETON: Hospody mizejí a proto fast-food
Oldřich Vrbácký

Bylo mi za život mnohokrát se stěhovat. Jako rodilému Pražákovi (ti sháněli vždy ve svém městě byt nejhůř, neboť vždy nějak bydleli) nejen po městě, ale i po Evropě a na jiné kontinenty. A v řadě domů, ve kterých jsem bydlel byla hospoda, restaurace, vinárna spod. Třeba v Pařížské U Staré Synagogy - dnes je tam jakýsi americký bar, no nic pro lidi. Nebo v Holešovicích hospoda U Sojků. Ta vymizela úplně. Jó, to byla Plzeň. V Africe mi bar v domě vydržel celých pět let. Nikdy nezapomeneme. Zato v Athénách, v celé čtvrti, ve které jsem bydlel nebyla ani jediná taverna nebo něco podobného. Jen u kruhových objezdů sem tam trafika s mrazákem a plastová voda a skleněné pivo. Bohatí z té čtvrti tomu tak chtěli a radnice jim vyhověla. Vždyť každá rodina měla několik aut a oblíbený podnik tedy co možná nejdále. V Řecku je to takový sport. Ale to jen na okraj.

Vytvořit ze sebe "štamgasta" znamená vydat spoustu úsilí. Najít v Praze místo se slušným majitelem, dobrým kuchařem, příjemnou obsluhou, pěkným prostředím, kvalitními nápoji a cenami, které neurážejí, je vskutku obtížné. A když se tak stane, můžete si myslet, že je vyhráno. Jako já. I v tom domě už bydlím.

Proč tedy rodiny s dětmi považuj za vrchol blaha navštívit v sobotu fast-food a nedají přednost takovýmto místům. Každý má jiná kritéria a je šťastný jinde. Snad, alespoň doufám, tato móda časem opadne. Jak být však optimistou, když dnešní děti ty námi obdivované hospody a restaurace a vinárny už nebudou znát a nebudou vědět o čem je řeč. Vy si pamatujete čím se zhášely na Starém Městě petrolejové svítilny?

Ten můj donedávna skvělý podnik v suterénu na rohu v Legerově byl podle mých představ a navíc měl krb. Pár let jsem měl vystaráno. Čas však plyne a my se ne vždy dokážeme přizpůsobit. Majitel nám, několika stálým hostům, zakázal kouřit a je po idyle. Nepřeji mu nic příliš zlého, ale ať zkrachuje.

P.s.: Páni hospodští (restauratéři, vinárníci apod.) nehledáte štamgasta? Já si už zase hledám byt. Stačí 1-1. Zn.: S útulným suterénem.




Další články tohoto autora:
Oldřich Vrbácký

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku