Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 2.4.2004
Svátek má Erika




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Vzpomínky pamětníků
 >PRÁVO: Neveselý příběh o lidských vztazích. aneb modřínová kauza
 >PENÍZE: Evropská unie: na růžích ustláno
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Život na Žižkově
 >PSÍ PŘÍHODY: Jednou to přijít muselo
 >AKCE: Moje Amerika
 >LITERATURA: Brooklynská abeceda a jiné reálie
 >TÉMA: Politicky nekorektní zásluhy o stát - o jedné knize, jednom státníku a jedné hnidě
 >LIDÉ: Glenn Miller a padesátá léta
 >NÁZOR: Byla to jen jakási emoce…
 >JAZYK: Našich komunistů statečnost ochranitelská
 >GLOSA: Terorismus jako způsob politiky
 >TÉMA: Byrokracie na úřadech stále stoupá
 >FEJETON: Velikonoce, aneb trochu postmodernismu
 >ŠAMANŮV KALENDÁŘ: Za našima okny

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
2.4. RODINA A PŘÁTELÉ: Život na Žižkově
Ondřej Neff

Pokračování vzpomínek na dobu dětství - celý seriál je na mém serveru Hyena.

Připadá mi směšné, jak dnes může někdo idealizovat "staré zlaté časy" - jakousi polovesnickou idylu. Samozřejmě, že v padesátých létech mnoho lidí žilo ve více méně stejných civilizačních podmínkách, jako se žije dnes, ale byli lidé, kteří žili strašně tvrdě - samozřejmě na venkově, ale i ve městech.

I ten honosný činžák, který na Žižkově postavil můj pradědeček (větev z babiččiny strany) Alois Stuchlík, měl dvě křídla, jedno honosné", ale druhé lidové a tam například byly pavlače a společné záchody pro několik partají. Tyhle společné záchody byly samozřejmostí v činžovních domech, původně určených pro nemajetné nájemníky. Někde byly i společné vodovody - jediný zdroj pitné i užitkové vody byl na chodbě a do bytu se voda nosila v kbelíku. Měl jsem kamaráda, který bydlel ve Vlkově ulici. Tam taky měli záchod a vodovod na chodbě a rovnou z chodby (bez předsíně) se chodilo do místnosti, která sloužila jako kuchyň a obývák, vedle byla cimra, kde spala celá rodina, otec s matkou a tři děti. Chodíval jsem tam za kamarádem a obdivoval jsem virtuozitu, s jakou pán domu smrkal na dálku do uhláku u sporáku - seděl u stolu, palcem zacpal jednu dírku, druhou namířil a smrk... a už to letělo přesně na cíl.

Další specialitou té doby byly dělené byty. Z první republiky zbylo mnoho rozsáhlých bytů - velmi často v bytě bylo ubytování pro služku, eventuálně pro služky. Režim lidi sestěhovával a vymyslel termín "nadměrný byt" - každý měl nárok na určitý počet čtverečních metrů a jakmile plocha bytu přesahovala povolený součet, hrozilo nebezpečí, že byťák byt rozdělí. I my jsme bydleli několik let v rozděleném bytě - spolu s námi bydlela svobodná matka s dcerou. Byl to zdroj mrzutostí, ba konfliktů, to je samo sebou. Je ale pravda, že postupem času se od dělení bytů opustilo a naopak - byťák se snažil tlačit na opětovné scelování bytů.

K tomu všemu je třeba připočíst špínu, vlhkost a jejich výslednici - plíseň. Starý Žižkov smrděl plísní, a nejen on. Mluvil jsem o tom se známým, ten bydlel v té době na Malé straně. Říkal, jak mu připadá směšné, že lidé obdivují krásné starobylé fasády, ale netuší, jaký hnus je uvnitř. A teď si představte míru hnusu jaký byl ve zvenčí hnusných žižkovských činžácích!


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku