Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 2.4.2004
Svátek má Erika




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Vzpomínky pamětníků
 >PRÁVO: Neveselý příběh o lidských vztazích. aneb modřínová kauza
 >PENÍZE: Evropská unie: na růžích ustláno
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Život na Žižkově
 >PSÍ PŘÍHODY: Jednou to přijít muselo
 >AKCE: Moje Amerika
 >LITERATURA: Brooklynská abeceda a jiné reálie
 >TÉMA: Politicky nekorektní zásluhy o stát - o jedné knize, jednom státníku a jedné hnidě
 >LIDÉ: Glenn Miller a padesátá léta
 >NÁZOR: Byla to jen jakási emoce…
 >JAZYK: Našich komunistů statečnost ochranitelská
 >GLOSA: Terorismus jako způsob politiky
 >TÉMA: Byrokracie na úřadech stále stoupá
 >FEJETON: Velikonoce, aneb trochu postmodernismu
 >ŠAMANŮV KALENDÁŘ: Za našima okny

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
2.4. FEJETON: Vzpomínky pamětníků
Martin Popelka

Nikdo, kdo je alespoň trochu soudný, nemůže tvrdit, že vymýšlet a dělat humor či legraci je jednoduchá věc. Snad právě proto by se i tomuto druhu umění měli věnovat profesionálové a lidé nadaní, aby budoucí pamětníci měli z čeho vybírat.

Každá generace vzpomíná na léta minulá s osobní nostalgií, při které se úhel pohledu může poněkud pozměnit. Zčásti kvůli faktu existence Einsteinovy teorie relativity, zčásti nespolehlivostí vlastní paměti, zčásti podvědomou snahou ospravedlnit se před historií, snahou vylíčit svá minulá a prožitá léta v lepším světle. Leč mnohé zůstává věrně zachyceno na nesentimentálních a životní optikou nezkreslených filmových či zvukových záznamech. A tak se vzpomíná na Voskovce a Wericha, na jejich nadčasový humor a varovnou intuici před blížící se válečnou katastrofou, vzpomíná se na laskavě lidský humor Buriana, Nového, Pivce, Haase, Baldové a dalších v nenapodobitelných filmech třicátých a čtyřicátých let. Nikdo nezapomene na specifický humor Suchého a Šlitra, doprovázející vítané ulehčení let šedesátých a pamětníci rovněž nezapomenou na ironicky hořkou legraci dvojice Bohdalová – Dvořák, kteří se v rámci dovoleného pohybovali často i za hranicí, která mnohé přinutila uvědomit si absurditu světa, ve kterém jsme žili a na chvíli se od ní osvobodit.

Současníci, kteří tvoří v reálném čase to nikdy neměli lehké, to přiznávám, ale přesto mi cosi brání v tom, abych o způsobu tvorby Petra Novotného, sourozenců Gondíkových, neřku-li skupině Tele – tele hovořil jako o humoru nebo alespoň legraci. Tady mě napadá snad jen latinské „Stultus diligens, pessimus est.“

Zřejmě mi chybí onen časový odstup, kdy se kritická hodnocení zmírňují, možná i něco jiného. Možná nemám v oblibě samoúčelné vulgarismy, teatrální gesta vyplňující jinak prázdné zoufalství, hlasité bezobsažné výkřiky doprovázené nekončící galerií úšklebků a až příliš vyčuhující práci střihačů s jejich ukázkami „bezprostředně“ nadšených reakcí placených statistů v „publiku.“ Říká se s oblibou, že komerční televize nabízí to, co vyžadují její diváci. Budoucí pamětníci budou možná občas vyžadovat některé perly novácké zábavní produkce, troufám si však tvrdit, že tomu tak bude v míře menší než malé a že pod historickou neúprosností se tyto ukřičené výtvory vypaří do ztracena. On se totiž kvalitní humor pozná i po letech a ten ostatní odejde se svými protagonisty do milosrdného zapomnění.

Na závěr nezbývá, než citovat klasika, a to Karla Čapka s jeho geniálním hodnocením, které již dávno věštecky předpovědělo atmosféru zábavy momentálně nejsledovanější komerční televize. „Drastické situace a mazlavé maléry, pepictví anekdot a celý dutý arzenál běžných zbraní populární komiky, tot méně než humor: humor teče ze srdce, ne ze situační frašky, spočívá v lidství, ne v kotrmelci.“




Další články tohoto autora:
Martin Popelka

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku