Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 5.4.2004
Svátek má Miroslava




  Výběr z vydání
 >VZDĚLÁNÍ: Polemika s panem Klidným
 >ODYSEA MYSLI: Přišli jsme, viděli jsme, zvítězili jsme, ale co dál?
 >INFO: Prohlášení k 1. výročí odvolání RRTV
 >FEJETON: I úředník se chová racionálně
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Život ve šroubovici
 >PSÍ PŘÍHODY: Konečně bez kornoutu
 >TÉMA: Velmi dlouhá reakce na velmi krátkou "Výzvu k českému obyvatestvu"
 >SVĚT: Matrimoniální a jiné novinky
 >FEJETON: Všichni moji prezidenti
 >FEJETON: Porno? Dětem jen to nejlepší!
 >NÁZOR: Proč platit více za ČT
 >PENÍZE: Život na dluh: lákavý, ale nebezpečný
 >GLOSA: Zatracení Irové
 >OSN: Rwanda
 >MOBY DICK: Svátky jsou za dveřmi

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
5.4. RODINA A PŘÁTELÉ: Život ve šroubovici
Ondřej Neff

Šroubovice je základ života, jak víme od chvíle, kdy jsme se dozvěděli o vynálezu DNA. Šroubovice je životu dána, vtisknuta. Vždyť i kmeny stromů mají svoje vlákna šroubovitě uspořádána. A tomuto řádu přírody jsem se přizpůsobil i já. Levý bok mám mírně vysunutý vlevo, kdežto levé rameno skromně zasouvám dozadu. Jsem v pokušení napsat, že je to šroub pravotočivý - kdybych byl z oceli, což opravdu nejsem, a někdo mě nabrousil, byl bych nebozezem .- za předpokladu, že hrot mé pleše by byl vrcholem onoho nebozezu.

Stačilo málo -- jedno sobotní odpoledne na zahrádce. Žádné sportovní výkony! Dvě tři hodinky z krumpáčem v ruce.
Pravda, ono to vykopávání pařezů je v jistém smyslu sportovní disciplína. S Vločkou jsme si připravovali zahrádku - tam, kde spolu bydlíme. Ve zdrnovatělém trávníku tam vězel pařez. Ten jsem vydoloval poměrně snadno. Mám dobrý krumpáč, od kováře upravený (typ "šavle" - nechápu, že se takové krumpáče neprodávají: kupovaný krumpáč má obě čepele tlusté a krátké, je třeba je prohnat po kovadlině, aby získaly zlověstný tvar a břit, to mě naučili před lety cikánští kopáči, kteří nám kopali kanalizaci). Kromě pařezu tam ale byly ještě kořeny - těsně pod povrchem.
Samozřejmě že jsem je taky nabíral svou krumpáčovou šavlí. Jenže jsem neodolal pokušení je rvát ze země ručně. Vzpomněl jsem si na román Eduarda Štorcha Bronzový poklad, jeho hrdinou je neduživý cromagnonec jménem Skrček, nepovedený to synek Číhavého Medvěda. Jeho druzi zkoušejí svoji sílu tak, že trhají ze země stromky ve vlastní výšce - metrový cromagnonec vytrhne metrový stromek, půldruhametrový cromagnonec půldruhametrový stromek. Není to snadné, zkuste to, jsem cromagnonec 183 cm vysoký a na stromek 183 vysoký nemám - bez motorové pily. Tak jsem to vyzkoušel aspoň na těch kořenech, rvát je ručně.
Hezké zahradničení. Příliš podobné sportu.
Výsledek? Šroubovice.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku