Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 5.4.2004
Svátek má Miroslava




  Výběr z vydání
 >VZDĚLÁNÍ: Polemika s panem Klidným
 >ODYSEA MYSLI: Přišli jsme, viděli jsme, zvítězili jsme, ale co dál?
 >INFO: Prohlášení k 1. výročí odvolání RRTV
 >FEJETON: I úředník se chová racionálně
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Život ve šroubovici
 >PSÍ PŘÍHODY: Konečně bez kornoutu
 >TÉMA: Velmi dlouhá reakce na velmi krátkou "Výzvu k českému obyvatestvu"
 >SVĚT: Matrimoniální a jiné novinky
 >FEJETON: Všichni moji prezidenti
 >FEJETON: Porno? Dětem jen to nejlepší!
 >NÁZOR: Proč platit více za ČT
 >PENÍZE: Život na dluh: lákavý, ale nebezpečný
 >GLOSA: Zatracení Irové
 >OSN: Rwanda
 >MOBY DICK: Svátky jsou za dveřmi

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
5.4. VZDĚLÁNÍ: Polemika s panem Klidným
Tomáš Kalina

Jsem překvapen, jak moc je populární si spravedlivě posvítit na ty lenochy studenty a jejich tupé učitele, celé rozbolavělé od každodenního povalování a nudy. Pan Klidný, spisovatel Jiří Macoun, nám to ve své glose dosti sugestivně vysvětlil, našel ty správné otázky a správně je i zodpověděl a myslím, že nám mluvil z duše. Skoro mne přesvědčil, ale pak jsem si uvědomil, že já si spravedlivě odplivnout nemůžu protože jsem vlastně jeden z těch neklidných lenochů.
Původně jsem Vám nechtěl kazit poklidné rozjímání nad žebravými neschopnými, kteří rozežírají ubohé torzo národního rozpočtu, ale přece jenom se Vás pokusím zviklat. Ty v glose navržené otázky jsou: Mají vůbec jakoukoliv představu, k čemu to jejich studium/bádání je? Asi má glosátor pravdu, že část a možná i většina studentů neví, co je škola naučí a nemá pevnou představu co s tím budou dělat. Dovolím si však nesouhlasit a tvrdit, že naprostá většina učitelů/badatelů tu odpověď má. Ostatně přijďte se nás zeptat, rád Vám budu vyprávět, proč chceme vědět víc o dětské leukémii, jak to přispěje k léčení, jaké výsledky za celou skupinou jsou, a jak jsme schopni obstát na zahraniční scéně, www stránky CLIP. Jsme Vám k dispozici kdykoliv od 8 do 18 v našich laboratořích.

Další otázka pana Macouna je proč žehráme na peníze? Buďto nám je nikdo nechce dát anebo je náš stát příliš chud. Chápu, že to působí absurdně, ale já jsem si jist tou první variantou. Pro ty, kteří nemají rádi nudná čísla doporučuji přeskočit na příští odstavec, kde se pokusím být opět epicky názornější. Pokud stát dává na vysoké školství 0,8% HDP, tak je to polovina toho co dávají Evropané, ke kterým se hlásíme. Jak to, že na to náš chudý stát nemá? Copak nevybírá daně? Vybírá, a vybere na nich cca 40% HDP, což je srovnatelné napříč Evropou. Prostě je na vysoké školství dát nechce, neboť jsou tu důležitější priority, tedy asi jsou...? A to mluvíme pořád o procentech z HDP nikoliv o sumách, a náš HDP jistě k těm vysokým nepatří. Nebo má stát pocit, že s jeho penězi plýtváme. Která firma ale dokáže "vyrobit" o 129% studentů víc při nárůstu učitelů/akademiků o 13% a nárůstu technického personálu o 4%? Jmenuje se české vysoké školství mezi lety 1990 a 2003.

Já se zatím odejít ze světa nechystám (znova do ciziny možná), ale proč je tedy pro mne výhodné investovat jinam než do budoucnosti? Znáte někdo úspěšný stát, který nepotřebuje školené mozky? Závěr pana Macouna, že peníze vydělávat neumíme mne taky příliš nesedí, pokud to chápu dobře, tak náš HDP roste, tahle země vypadá lépe než před 14 lety, přestože nemůžu tvrdit, že za to mohou naše vysoké školy. Pokud můžu mluvit za sebe, tak mně to spíš připadá, že to spíš máme divně rozmyšlené a zařízené. Úspěšní výzkumníci dostávají odměny za řešení projektů, ale na výzkum dává náš stát jako naschvál taky znatelně méně než jinde. Za úspěšné řešení svého projektu jsem dostal dokonce celých 20 tisíc (za celý rok), což mi vylepšilo celoroční příjem o úctyhodných 20%. Školné naštěstí splácet nemusím, děkuji Vám všem. Asi teda nejsem dostatečně schopný. Já jsem si ale vyzkoušel, že bych na vědeckou práci v zámoří měl. A budete se divit, tam mi za ní platili nadprůměrně (poprvé v mém 28letém životě, po 6 letech "lenošení" na medicíně a dvou dalších na doktorandském studiu jsem dostal víc než je jejich celostátní průměr), přestože po návratu pochopitelně nemůžu dostat ani celý "úvazek" za tabulkový plat, fakulta na to nemá, ale mám svou práci rád, jinak bych ji nedělal. Co mne ve skutečnosti vadí víc je, že mám na svou práci málo času, protože musím značnou část administrativy zařídit sám (lidí je málo a například anglicky mluvící personál řešící objednávky do ciziny je utopie). To jen pro Vaši představu, kde se bere morbidní nálada studentů a jejich učitelů, když pohřbívají školy a pářou břicha prasátkům.
Přijďte se podívat do závodní jídelny Akademie věd anebo do vysokoškolské menzy, a zkuste odhadovat věk obědvajících zaměstnanců. Pokud Vám bude připadat, že vidíte jenom příliš mladé (asi studenty) anebo příliš staré (asi penzisty), tak to není proto, že akademici ve středním věku jezdí na obědy do dražších restaurací v okolí.
Takže mi nezbývá jen doufat a jako pan spisovatel volat:
"Držím vzdělancům palce!", aby jim potom při odchodu do vstřícnějších zemí našeho sjednoceného kontinentu nemusel držet dveře.

Tomáš Kalina
autor je neklidným výzkumníkem




Další články tohoto autora:
Tomáš Kalina

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku