Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 7.4.2004
Svátek má Heřman, Hermína




  Výběr z vydání
 >INFO: Otevřený dopis předsedovi vlády ČR PhDr. Vladimíru Špidlovi.
 >POLITIKA: Věra putuje do Číny - skandál
 >MROŽOVINY: Sto let Srdečné dohody
 >DETEKTIVKA: Kluk ve vodě
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Cesta za Boženou Němcovou
 >PSÍ PŘÍHODY: Namydlené schody
 >TÉMA:Kontinuita katolického pokrytectví
 >POSTŘEH: O vzpomínce
 >SPOLEČNOST: Média a politika, média a moc
 >EKONOMIKA: Inflace může ovlivnit pohyb úrokových sazeb
 >FEJETON: Ivan
 >PENÍZE: Do obchodů už i pro peníze
 >ARCHITEKTURA: Příběh Pražského hradu se dnes otevírá
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Odškodnění pro odsunuté Němce? Jistě, z reparačního fondu!
 >TECHNO: Chladnička pracující bez elektřiny.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
7.4. DETEKTIVKA: Kluk ve vodě
Lydie Junková

Motto: Na první pohled co zřejmo bývá, přečasto tajnost skrývá (zapomenuté rčení)

U hráze rozlehlého rybníka, nedaleko protáhlého, šikmého travnatého břehu, se mírně pohupovala loďka. Tu a tam se voda rozvlnila, vymrštilo se lesklé kapří tělo a s prudkým šplouchnutím vzápětí zmizelo. Hladina zrcadlila vršky stromů, modrala se zářivým nebem, svítila bělostnými oblaky. Na protější straně přecházel rybník v porost bahenních rostlin; tam, kde se voda dotýkala souše, mihla se neslyšně užovka, zelený skokan ji postřehl příliš pozdě.Život a smrt - v přírodě nezbytný koloběh - ale tady smrt udeřila jaksi samoúčelně, nesmyslně. Komu tu nahrála?
Viktor Gall se sklonil nad vodu, jako by z ní chtěl vyrvat skryté tajemství. Fascinovala ho ta loďka… Pozůstatky mladické romantiky, dob, kdy si přál být hajným nebo evangelickým farářem v malé vísce, jako jeho moravský dědeček. Jezdíval k němu na prázdniny, projížděl se v lodičce po rybníku, sevřeném hustými travinami. Nedělej žádné hlouposti, varovala ho pokaždé babička, ať se nám neutopíš…
Vrátil se k reálu, aspoň se tak domníval.
Kluk ve vodě - jak se tam dostal? Nevaroval ho nikdo? Nebo neposlechl? Zavinil snad někdo jeho smrt?Otázek nazbyt…
A podezřelí? Rodiče - to se teď nosí. Zvláště, když mrtvý chlapec měl nevlastního otce, jelikož byl synem matky z jejího prvního manželství. A pravý otec, který se údajně
nechtěl rozvádět, ještě žije. Bohatá žeň pro agilní psychology…Neměl v lásce tyhle specialisty, kteří se domnívají, že jsou lidem nadřazeni , poněvadž jim vidí takříkajíc do duše - ačkoli jemu samému vytýkal často jeho dlouholetý šéf, kapitán Doubek: příliš psychologizuješ,Viktore!
.
Poručík Gall se vyškrabal ze stráně a vrátil k vozu, zaparkovanému na úzké hrázi, a , jak měl ve zvyku, razantně se rozjel. Kupodivu neskončil ve vodě. A mohl pokračovat ve vyšetřování.úplně jinde.

Rodinný domek stál na kraji města. Městští obyvatelé to přezíravě nazývali venkovem, ale ti, kteří tu bydleli, si pochvalovali záviděníhodný klid a spokojeně obhospodařovali své zahrady.
V oknech domku svítily růžové muškáty, střecha zářila novotou, předzahrádka hýřila barevnými květinovými záhony.
Poručík Gall stál za stromem, nepostřehli ho: světlovlasá žena seděla zhrouceně na lavičce, statný muž ji objímal kolem ramen Kousek za nimi dřepěl na zemi asi třináctiletý chlapec, v rukou měl knížku, ale nečetl, zíral nepřítomně před sebe. Tak tohle měli být ti podezřelí. Který z nich, včetně chlapce, mohl mladšího bratra shodit do vody?
Do ní padal ještě živ;: pitevní protokol mluvil jasnou řečí:
"…V nose, ústech a průdušnicích byla nalezena voda s rybničním blátem…Plíce peřinovitě vzedmuté…"
Ani slovo o nějakých známkách násilí Kapitán Doubek a podporučík Křížek byli arci odlišného názoru.
"Pojedeš s Vlastíkem do terénu?" tázal se kapitán. Doubek. "Počítače už vyhodnocují stopy, údajně se na chlapcově oděvu vyskytl chlup z kočky. Tady by nám mohla pomoci DNA."
"Z kočky?" podivil se poručík Gall. "Po kočkách pátrat nehodlám!"
"Alespoň ne po těch čtyřnohých!" neodpustil si Křížek.
"Četli jste posudek dětského lékaře? Ten je důležitější než nějaké chlupy! Prohlížel chlapce před dvěma týdny - a
nenašel žádné modřiny nebo jiné stopy násilí! Zmínil se, že
ten hoch byl veselý, až rozpustilý, jako obvykle!
S tou vaší teorií o podezřelých rodičích nic nepořídíte!" horlil jinak vždy klidný Viktor Gall. "Ovlivnila vás senzacechtivá média!"
"Já se na Novu nekoukám!" bránil se dotčeně Křížek.

Ukázalo se, že tak jednoduché věci stejně nejsou, jak na první pohled vyhlížejí.
Podporučík Křížek objevil v minulosti nevlastního chlapcova otce jakési šrámy:"Byl před čtyřmi roky vyšetřován pro násilné chování."
"V čem spočívalo?" otázal se poručík Gall.
"Popral se v hospodě a vyrazil nějakému místnímu politikovi zub!"
"No - to bych zase tak nepřeceňoval!" zasmál se Viktor Gall. "Třeba to byla celkem pochopitelná obrana proti nějakému arogantnímu fouňovi!"
"Přestaňte s tou politikou!" zarazil ten plodný dialog kapitán Doubek. "Musíme si stanovit další postup!"
"Já považuji za plýtvání skromnými policejními silami, abychom se všichni vrhli na jednu hypotézu!" opáčil poručík Gall. "Mám totiž o té záležitosti úplně jinou verzi, než vy dva!"

Tak se stalo, že policejní aparát se pustil obvyklým směrem, neúprosná mašinérie obracela naruby a vystavovala nemilosrdně na odiv životy nejen všech zúčastněných, ale i
jejich příbuzných, přátel a známých, kteří se dosud pohybovali v mezích spořádaného života a kteří - aspoň navenek - nic špatného neprovedli ; mnohé z nich lekala, jiné pobuřovala, ale šinula se neúprosně dál, nemajíc v programu zabudovány nijaké pochybnosti.

Ne tak poručík Gall.
Muškáty na oknech byly na svém místě, jen lavička byla dnes opuštěná. Na zazvonění zprvu nikdo nereagoval. Až po chvíli se v okně objevila rozcuchaná hlava.
"Co chceš, vole?"otázal se chlapec přívětivě a protíral si oči.
"Pojď mi laskavě otevřít!" vyzval ho Viktor Gall.
"Jó - to jste vy!" To považoval zřejmě za omluvu.
"Pojď ven!" nakázal stroze poručík Gall. Něco v jeho hlase nepřipouštělo jinou možnost.
"Ale naši nejsou doma!" pokusil se kluk ještě, byť chabě, o odpor, avšak vzápětí zmizel z okna a posléze se přiklátil k vrátkům a otevřel je. "Naši ale opravdu nejsou doma!" opakoval.
"Zřejmě jsem tě vzbudil! A je jedenáct hodin!"
"Včera jsem měl - takovou - no - schůzku - " koktal najednou chlapec.
"Poslyš, pověz mi něco o svém bratrovi!"
"O Pavlíkovi? Ale co jako?"
"Jak si vysvětluješ, že - skončil v té vodě?"
Chlapec otevřel ústa, ale nevydal ani hlásku. Jestliže nějaké vysvětlení měl, rozhodně s ním nespěchal na světlo boží. "To - to já neřeknu bez přítomnosti našich!" vyhrkl najednou vzpurně.. "Poněvadž oni by s tím nesouhlasili!"
"To se mýlíš! Byl jsem za nimi. A teď zajdu také do školy."
"Do školy?" Kluk se najednou polekal. "A co - co by vám tam řekli? Někteří kantoři na mě mají pifku! Nic se tam nedovíte!" blekotal. Z límce jeho košile stoupala zrádná červeň

Škola byla velká, třípatrová, poněkud ponurého vzhledu. Školník v šedém hacafraku zametal schody
"Ředitelka?" opáčil na dotaz. "Ta sedí v prvním štoku."
.Prošedivělá dáma upjatého vzhledu - byl by jí docela slušel lorňon - poručíka pozorně vyslechla a poté se zamyslela. . "Nic zvláštního jsem v poslední době na Standovi nezpozorovala, ačkoliv jsem ho učila. Do školy se na něj chodila ptát jeho matka, paní Špálová. Informovala jsem ji, že s ním nejsou problémy. Jen češtinu měl slabší, to ano," prohlásila se zřejmým politováním.
Zato Standův třídní učitel se zatvářil zprvu poněkud rozpačitě. "To víte, kluci," řekl vlažně..
"To vím, že kluci! Ale já vyšetřuji kriminální případ, tak se, prosím, vyjádřete jasněji!" požádal ho důrazně poručík Gall ; nikdy neměl příliš mnoho trpělivosti v zásobě.
"No. - nedávno se tu porvali.."

"Jak je to dlouho?"
"Může to být tak týden, deset dní."
"A proč se rvali?"
"To nevím! Kdybych měl vyšetřovat příčiny každé rvačky, to bych už neměl čas na výuku!"
Poručík poznal,, že víc z něj nedostane: buď opravdu nic nevěděl - anebo se mu o tom nechtělo mluvit. A násilím z něj nic nevyrazím, pomyslel si; škoda, že mučení už je dávno zakázáno, aspoň u nás. A pokud se děje, tak se o tom hned tak někdo nedoví.
Vyšel zadumaně ze sborovny a zamířil k východu. Těch
kantorů už měl plné zuby.. Proti němu se hnala divoká skupina, zřejmě samí vzorní žáčkové
Zastavil se s nimi. "Nevíte něco o tom, jak umřel Pavel Špála?" zeptal se přímo.
Stáli, koukali, pak sborově prohlásili, že o ničem nemají tušení, že mají starosti s učením, aby se raději zeptal kantorů…Bylo vidět, že s tím nechtějí nic mít. Protože opravdu nic nevěděli, nebo že nechtěli vědět?

Poručík Gall zamyšleně kráčel k východu. Nezdálo se mu to. Měl své zkušenosti s lidmi, kteří se pravděpodobně nehodlají do ničeho namočit. Ale potom to bylo doopravdy podezřelé. Asi tu všichni lžou.
Na schodech ho dohonil drobný kluk. "Já bych vám rád něco řekl!" prohlásil a bázlivě se rozhlížel. "Ale tady -
"Počkám na tebe za rohem, ve voze," navrhl Viktor Gall. Je to tu jak v začarovaném zámku, pomyslil si.
Vyšel ze vrat a popojel s vozem za nejbližší roh. Žáček dorazil za minutku, otevřel dveře a schoulil se na sedadlo.

"Mohli bychom ještě kus popojet?" zeptal se
Viktor Gall místo odpovědi nastartoval a rozjel se.
Kluk se chytil dveří a vykulil oči. Viditelně se bál. Ale čeho vlastně?
"Tak kam chceš jet?"
"K té - vodě."
"A proč zrovna tam?"
"Já - já vám chci něco ukázat."

Za necelou půlhodinu zastavili na hrázi. Loďka už tam nebyla.
"Dál už musíme pěšky," prohlásil žáček najednou srdnatě.
"A říkejte mi Michale. Jmenuju se Michal Malý."
"Já jsem Viktor Gall," opáčil poručík a vystoupil z vozu. "Tak - a kam teď?"
Michal vyskočil a pokynul rukou. "Musíme tudy!"
Pěšinka byla úzká, z obou stran lemovaná keři a travinami.
Drobný chlapec cupital napřed, poručík kráčel dlouhými kroky za ním.
"Nešlápněte vedle! Sletěl byste do bažiny a já nemám takovou sílu, abych vás vytáhl!"
"Mám přece mobil!"
"Ten by vám byl houby platný! Za pár minut byste zmizel a nikdo by vám už nepomohl!"
"Díky, že máš o mne takovou starost, Michale!" řekl poručík mírně vyveden z míry; to se mu obvykle nestávalo.
"Chcete přece vyšetřit ten - případ, ne? Bez vás by to nešlo!" řekl chlapec přemoudřele. "Oni jsou úplně vedle se všema hypotézama!"
"Co ty o tom víš?"

"Táta píše do novin. Občas něco utrousí. Říká se tomu investígativní žurnalistika, víte?"
Několik metrů šli dál mlčky. Potom se Michal zastavil.
"Podívejte se," ukázal rukou. "Vidíte támhle ten ušlapaný plácek?"
"Jistě!" odvětil poručík.
"Tak teď mě budete muset zvednout a přesunout se tam se mnou! "Ale opatrně!" přikázal chlapec. "Nebo se zmáčíme oba. A navěky!"
"Dobře!" Je ten kluk bázlivý - nebo tak přemoudřelý? pomyslel si Viktor Gall. Situace začínala být víc než
dramatická, musel si připustit.
Michal byl lehounký jako pírko, přesto poručík poněkud zakolísal. "Špatně jsem se odrazil," zahučel omluvně.
Plácek nebyl o mnoho větší, než metr na metr
"Podívejte se!" řekl chlapec. "Sem, dolů!"
Viktor Gall se sklonil, poté si dokonce opatrně klekl na jedno koleno."No tohle!"
V navlhlé půdě byly zřetelné otisky podrážek. Někdo tu stál a přešlapoval, Vlastně stáli: byly tu boty různých velikostí.
"Jak sejmete ty stopy?" chtěl vědět Michal.
To by byl poručík také rád věděl. A tak tam oba stáli a koukali . Jak sem dostanu experta? uvažoval. Jedině Františka - ale ten bude mít fůru námitek….

Zatím se jinde děly úplně jiné věci.
"Proč jste za námi přišel, pane Nebecký?" zeptal se kapitán Doubek vysokého, nazrzlého hubeňoura
"Já jsem první manžel paní Špálové," odvětil muž, který seděl za stolem proti kapitánovi.

Křížek zaujal své oblíbené místo na židli u trezoru. Na zdi vedle něj visel obrázek, na kterém bylo vidět odvrácenou tvář nějaké ženy. Byla jemná, něžná, naprosto nedotčená prostředím, v němž se ocitla.
"Chcete nám něco sdělit?" Kapitán vytáhl ze zásuvky dýmku a pokusil se ji zapálit; jako obvykle mu nechtěla hořet.
"To opravdu chci!" prohlásil hubeňour; v očích mu svítily zlé ohýnky. "Moje původní manželka ode mne odešla - kvůli tomu svalnatýmu hejskovi! Já jsem ji miloval, dělal jsem, co jsem jí na očích viděl - ale tenhle? Ona ho obskakuje jako modlu! Vůbec nevidí, co on je zač!" Ohýnky teď sršely plamenem.
"A co je on zač?" přidal se s otázkou podporučík Křížek.
Hubeňour sebou škubl, snad ho předtím ani nezaregistroval.
"Vy to nevíte?" vyhrkl.
"Odpovězte, prosím, na otázku!! Co víme my, není určeno pro vás!" Dýmka konečně chytla a kapitán Doubek vyslal spokojeně ke stropu úhledné oválné kroužky .
"Je to frajer, který se kdysi motal kolem jedné pornohvězdy! Snad si myslel, že se jejím prostřednictvím dostane do televize!"
"Ale to přece není trestné! Copak to paní Špálová nevěděla?"
"Asi ne!"
"Tak proč jste ji neinformoval?"
"Já jsem se snažil, ale ona na mě spustila, že jsem starý žárlivec a že si to všecko vymýšlím, abych jejího Miloška pošpinil!"
"Máte ještě nějaké další informace, které by nám pomohly ve vyšetřování smrti toho chlapce?"

"Ono vám tohle nestačí? Nechápete, že ten frajer je schopný všeho?"
"Ale proč by topil toho malého kluka?"
"Protože není jeho! To - to byl můj kluk!" Hubeňour se najednou zhroutil do sebe, ramena mu poklesla, tvář jako by mu přejel nějaký zničující pluh."
"Poněkud tomu přestávám rozumět!" pronesl kapitán. "Tak paní Špálová má dva syny, z nichž ten starší je jeho?"
"On není starší, je jenom statnější - po tom svém fotrovi. Ve skutečnosti je mu teprve dvanáct. A ten můj - byl o rok starší!"
Dál už se mnoho nového nedověděli.
Když hubeňour odešel, vytáhl Křížek z trezoru zatím nepříliš objemné desky. "Ale z počítače už víme, že ten nynější manžel Špálové má poněkud pestrou minulost. On dokonce vystupoval v nějaké erotické šou!"
"Že by tohle ta Špálová nevěděla?"
"Určitě se jí s tím nepochlubil. Zakoukala se do něj a postihla ji slepota. On ten její původní hubeňour rozhodně moc atraktivní není!" mínil podporučík Křížek. "A v posteli to s ním asi žádný velký šou nebylo"
"Ty jsi nějaký znalec, to jsem ani nevěděl! Nikdy jsi o tom nemluvil, ale proto ty ses raději neoženil!"
"Dověděli jsme se něco o tom chlupu z kočky?
"To prý nebylo z kočky, ale z nějaké nitky, která se zachytila na kabátě toho chlapce. Ještě se raději zeptáme našeho experta."
"No vůbec z toho nelze nic usoudit, protože to není nitka, ani chlup, ale slaboučká tříska, která je nám zatím na nic," prohlásil malý chlapík s bystrýma očima. "Ještě se tím budu zabývat, ale nemám zatím potuchy, odkud by ta tříska mohla být!"

Na chodbě se ozvaly rychlé kroky. "Zdravím! Tak copak jste zjistili?" zeptal se poručík Gall hned na prahu. Bundu hodil na věšák a posadil se ke stolu.
Kapitán ho Informoval o výpovědi Miloše Nebeckého..
"Podle něj ta žena beznadějně propadla takovému šupákovi!" dodal Křížek. "A co ty? Máš něco v ruksaku?"
"Nějaké novinky z něj vytáhnu. Ale především: ta tenká tříska mohla být z loďky, přivázané u té stráně.pod hrází.
"To zní slibně!" mínil podporučík Křížek. Vstal a šel postavit konvici na vodu. "Dáš si se mnou bylinky?"
"Neprovokuj! Já si uvařím pravý anglický čaj. Vezmeš si se mnou?" obrátil se Viktor Gall ke kapitánovi.
"Jdi někam! Po tom tvém rejžáku by každý normální člověk zkolaboval! To si dám radši ten Vlastíkův lektvar!"
Seděli mlčky kolem stolu, na chvilku jako by vládla ničím nerušená pohoda.
První ji přerušil podporučík Křížek. "Vypravíme se s techniky k té loďce!" navrhl.
Viktor Gall zavrtěl hlavou. "To nepůjde! Ona tam totiž už není!"
"Kam se mohla podít?"
"Hlavně: proč ji kdo odstranil!"
"Dá se v tom mokřadu jezdit loďkou?" zeptal se kapitán Doubek.
"Myslím, že tohle je ta správná otázka!" odpověděl poručík Gall. "Já jsem přesvědčen, že dá. Tohle jsou otisky podrážek, které zůstaly na plácku vedle místa, kde se Pavlík utopil."
"Jak jsi je získal?"
"Pozval jsem si na ně Františka."
"A on se tam vypravil?" divil se Křížek. "To koukám!"
"Však také nadával" zasmál se poručík. "Důležité je, že jsme je získali. Jsou to otisky bot různých velikostí."
"Takže zbývá už jen zajít do školy a provést srovnání!" řekl kapitán.

Ve škole vypukl zmatek, téměř panika.
"Pozvěte, prosím, žáky po jednom do sborovny," požádal ředitelku kapitán Doubek. Jeho autorita na ni zjevně zapůsobila, ani slůvkem neprotestovala.
Nakonec vytřídili tři žáky, jejichž otisky bot je zradily.
Jeden z nich se dal do pláče.
"Pověz, jak to bylo." pobídl ho Viktor Gall. "Vy jste zřejmě jeli na loďce po tom mokřadu. A dál?"
"No, my jsme rozhoupali loďku a nakonec - "
"Z ní Pavlík vypadl."
Teď už se rozbrečel i druhý chlapec. "On - hnedka zmizel v tom bahně. My jsme nemohli nic udělat!"
"Tak jste se vrátili s tou loďkou zpátky ke břehu a tam jste ji uvázali. Když začalo vyšetřování, někam jste ji rychle schovali!"
""My - my jsme ji vytáhli na břeh a odvezli ji na vozejku - na sousední rybník."

"Takže žádní podezřelí rodiče, ani žárlivý exmanžel, ale nerozvážní kluci," řekl Viktor Gall.
" Nejsou trestně odpovědní. Ale určitě je to bude tížit celý život," řekl kapitán. "Nedej bože, aby něco takového provedli ti mí čtyři potomci!"
"To abys šel do penze a začal se o ně starat!" mínil Viktor Gall. "Bylo nerozvážné pořídit si čtyři kluky!"
"Naštěstí mám pečlivou ženu. A ty se mně hned tak nezbavíš."
"Hodím tě aspoň domů!" navrhl poručík.

Nad městem se povalovaly šedočerné mraky, na nebi nezářila ani jediná hvězda.

"Jak to, že není vidět Mars?" divil se kapitán.
"Asi už ho tahle Země s tak pošetilými lidmi omrzela.," mínil poručík Gall. "Raději vzal nohy na ramena.."




Další články tohoto autora:
Lydie Junková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku