Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 8.4.2004
Svátek má Ema




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Nájemné a nůžky
 >GLOSA: Byrokracie non plus ultra.
 >INFO: Zasaď lípu - strom pro Evropu
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Promarněná šance
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Čekání na Liferanta
 >PSÍ PŘÍHODY: To je tak hodnej pes
 >DETEKTIVKA: Černá noc
 >GLOSA: Slovanské poučení
 >SVĚT: Čeští Jihoafričané nebo jihoafričtí Češi
 >NÁZOR: Znovu o Palachovi
 >EKOLOGIE: Stop pro doly Frenštát
 >POSTŘEH: O plavání
 >PENÍZE: Podniky v EU: odkud tečou peníze?
 >INFO: Otevřený dopis předsedovi vlády ČR PhDr. Vladimíru Špidlovi.
 >POLITIKA: Věra putuje do Číny - skandál

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
8.4. POSTŘEH: O plavání
Ivo Rýznar

Mám rád lidi. Známé, kamarády, přátele. A některé úplně cizí. Kdybyste se mne ale zeptali proč, asi bych jednoznačně odpovědět nedokázal. Snad proto, že jsou. Rád vyhledávám jejich přítomnost a zároveň doufám, že oni rádi vidí mne. V tramvaji, na ulici, v práci, na plovárně. A v obchodě.

Obchody jsou vůbec kapitolka sama pro sebe. Mám je rád proto, že se mnohé tak nějak snaží sbližovat lidi. Když se chcete v úzké uličce mezi regály vyhnout protijdoucímu člověku s protijedoucím vozíkem, musíte se k němu kolikrát dost těsně přiblížit. Nebo fronty u pokladen, tam se spoluobčané kumulují až až. Smůlu máte když spěcháte. Z vlastní zkušenosti vím, že právě v takové chvíli se u pokladny něco zasekne. Zákazník přede mnou má neplatnou platební kartu. Zákaznice se začne s pokladní hádat, že právě namarkované rohlíky mají být podle cedulky u regálu o dvacet haléřů levnější, protože jsou momentálně ve slevě. Bezpečnostní zařízení za pokladou neustále píská, ačkoli byl na kalhotách bezpečnostní čip paní pokladní deaktivován. Zákazník při placení zjistí že má málo peněz, je třeba některé zboží na pokladně stornovat, a než přijde vedoucí... Takové situace přitahuji jako magnet.

Lidé mne mají rádi. Známí, kamarádi, přátelé. Dokonce i někteří úplně cizí. Raději se jich však neptám proč, mohli by si to rozmyslet. A musím říci, že mnozí často vyhledávají moji přítomnost, leckdy i proti mé vůli. Revizoři v tramvaji, žebráci na ulici, obchodní partneři v práci a plavci na plovárně.

Už nějaký čas chodím jednou týdně plavat. Je to prý zdravé, uvolní se klouby a svalstvo, rovnají se záda. Pokud se na mne snaží útočit rýma, přechlórovaná voda ty bestie viry spolehlivě zlikviduje. Po schůdkách vlezu do bazénu, najdu si plavební dráhu s nejnižší intenzitou plavání a plavu a plavu. Sem a tam, od jednoho kraje k druhému. Jednou, dvakrát, desetkrát, dvacetkrát, čtyřicetkrát. Nonstop, bez zastavení. Plavu na vytrvalost, ačkoli se na překonání Kanálu zatím nechystám. Leč sotva uplyne několik minut, mám kolem sebe mnoho dalších plavců. Začne okopávání a oplácávání, vlnobití mi zalévá brýle, bez nichž bych protějšího břehu nedohlédl. A přímý směr plavání se mění na kličkování a vyhýbání, protože v podolských bazénech nejsou jednosměrky. Nezbyde mi, než si najít jiné volnější místo a přemístit se (přeplavat) tam. Uplavu však dva tři bazény a je kolem mne zase plno. Tak kde jsem byl prve je volno. Mám vás rád, lidi. Opravdu mám. Ale mohli byste mi dát alespoň někdy pokoj?

Poznáte mne, mám fialové plavky.


Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku