Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 8.4.2004
Svátek má Ema




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Nájemné a nůžky
 >GLOSA: Byrokracie non plus ultra.
 >INFO: Zasaď lípu - strom pro Evropu
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Promarněná šance
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Čekání na Liferanta
 >PSÍ PŘÍHODY: To je tak hodnej pes
 >DETEKTIVKA: Černá noc
 >GLOSA: Slovanské poučení
 >SVĚT: Čeští Jihoafričané nebo jihoafričtí Češi
 >NÁZOR: Znovu o Palachovi
 >EKOLOGIE: Stop pro doly Frenštát
 >POSTŘEH: O plavání
 >PENÍZE: Podniky v EU: odkud tečou peníze?
 >INFO: Otevřený dopis předsedovi vlády ČR PhDr. Vladimíru Špidlovi.
 >POLITIKA: Věra putuje do Číny - skandál

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
8.4. DETEKTIVKA: Černá noc
Lydie Junková


Moto: Neníť nic nad to černějšího, než noc, kterážto stínů nemá. ( Staré pořekadlo )

Nad krajinou visela tma, nevisela, pohltila ji, téměř nic nebylo
vidět … Jen slyšet byly podivné zvuky, šelestění, šustot,
praskání, slabé hvízdání a nezřetelný chechtot, jakoby se kolem potulovaly, potácely, honily neviditelné bytosti. Možná, že to byl smrtící lov?
Temnota nad krajinou znenadání pukla, černá mračna se roztrhla vedví a z té obrovité škvíry vesmíru se vylouplo kolo měsíce, velké, studeně žluté.

Na cestě vedoucí kolem lesa se cosi pohnulo, vysoká postava na okamžik zaváhala, ale vzápětí se vydala vpřed opatrnými, dlouhými kroky. Světlá bunda se míhala v pološeru, beze spěchu postupovala vpřed, jakoby sledovala pevný cíl. Ale po několika metrech se ten člověk, který v ní vězel,zastavil, baterkou osvětlil jakési místo pod převislými větvemi smrků, chvilku ho zkoumal, nakonec poklekl a volnou rukou nadzvedl jednu z větví.. Všiml si, že se za ním vynořil těžký, mohutný stín? Rozhodně hbitě vyskočil "Neblázni, Vlastíku, to jsem přece já!" Baterka zhasla.
"Viktore!" řekl stín zklamaně, "hodlal jsem tě zabít!"
Oba muži se zasmáli.
"To mám z toho, že jsem se chytil na anonymní telefonát! Objevili jste zatím něco v kartotéce?" otázal se už vážně Viktor Gall.

"Jedině to, že náš hlavní podezřelý sedí už dva měsíce v base."
"A co ten druhý?"
"Ten si před třemi týdny zlomil nohu a nemůže se hnout."
"Nemohl jim z toho špitálu zmizet?"
"Zcela jistě ne, dnes ráno jsem mluvil s ošetřujícím doktorem. Pořád prý leží a nemůže vstát, protože má přeražené stehno. Sami nevědí, jak mu to mají spravit."
"Horší je, že se nám poroučejí dvě hypotézy."
"Měl bych za ně jinou!"
"Tak mě nenapínej!".
"Lepší by se povídalo u kapky dobrýho čaje! Nemyslíš, že -"
Zarazil se;oba okamžik poslouchali. Ozýval se tichoučký praskot, někde na kraji lesa za nimi, byly to kroky, opatrné, váhavé. Oba muži ustoupili za kmen rozložitého smrku a vyčkávali se zatajeným dechem.
Kroky se blížily, ozývalo se cosi jako funění, poté kdosi zachrchlal, vzápětí zakopl a vypustil šťavnatou nadávku. Buď byl přesvědčen, že v okolí nikdo není, nebo mu to naprosto nevadilo.
Dokonce se zastavil před smrkem, který oběma kriminalistům poskytl úkryt. Už ho také uviděli, robustní postavu v hubertusu. Vytáhl kapesník a hlučně, důkladně ulevil nosním dutinám. sám.
"Zůstaňte stát!" řekl poručík Gall a vystoupil z ochranného stínu.
Vlastimil Křížek hned za ním.
"Co - co chcete?" vyhrkl muž.
"Dejte ruce nahoru!"
Příchozí okamžitě poslechl."Žádný peníze nemám!" zablekotal.
"My nechceme peníze - ale občanský průkaz!"
Muž spustil paže. " A vy nosíte občanku do hospody?"
"Tak do hospody! A kdepak je?"
"Můžete jít se mnou, je to sotva dvě sta, tři sta kroků!"
Na nevelké travnaté pláni stálo nijak honosné, avšak celkem úpravné přízemní stavení.
"Tady na vás občanku chtít nebudou!" zasmál se jejich průvodce.
Teprve teď se zjevila drsná, hrubá tvář porostlá štětinami, očii pod hustým obočím byly v poměru k tomu obličeji malé, poťouchlé, číhavé.
"Že se taky ukážete, Podrážko!" zahlaholil výčepní "A ještě si vedete hosty!"
"To nejsou hosti. Náhodou jsem na ně narazil u lesa. Vůbec se neznáme. Nejdřív jsem myslel, že mě přepadli!"
"No moc se nesměj, můžeš být rád, že jsi nenatrefil na toho -ehm - zabijáka!"
"Tady někoho zabili?" chytil poručík Gall nečekanou nahrávku.
"Aby ne! Vy musíte bejt zdaleka, že jste o tom nic neslyšeli!".
"Přestaň s tím!" zarazil výčepního Podrážka. "To jsou babský řeči! Kdyby tu u lesa ležela mrtvola, už by se přihnali poldové!Lidi nemají co dělat, tak si vymejšlejí."
"No, já bych kolem toho lesa nešel," odvětil výčepní. "A divím se, že vy se tam nebojíte."
"Tak to my už raději půjdeme," řekl Viktor Gall. "Zase se houfují mraky!"Byla to pravda. Rychle se setmělo,ač byl stěží pět hodin, než došli k vozu, mračna zatáhla oblohu, na kapotu dopadly první dešťové kapky.
"Nastup rychle, Vlastíku, nebo promokneme."
Ujeli pár kilometrů, když se od západu přihnal tlustý a neforemný černý vak, místy proděravělý a propouštějící nažloutlé svítící záblesky.
Poručík si ho nevšímal, nespouštěl oči z tmavého nezřetelného pruhu, vzdáleně připomínajícího asfaltku z nějž sílící vítr zvedal v divokých nárazech spoustu prachu . Stromy na kraji lesa se prohnuly v rytmu vichřice, která se ohlásila zlověstným hvizdem, přecházejícím v svištivé kvílení. Někde nedaleko se s praskotem lámaly větve. Na kapotě a na střeše zavířily rychlé bubínky.
"Kroupy," podotkl Křížek.
"Slyším," odtušil poručík Gall. A sklonil se nad volant..Asfaltka, deštěm ztmavlá, zahýbala o pár metrů dál ostře doprava. S touto nástrahou se vyrovnal krátkým smykem a těsně nad příkopem se znovu vrhli do proudů vody s kroupami..
Vyjeli serpentinami na kopec. Před nimi se rozvírala obrovitá škeble, přivřená seshora těžkým černým mrakem. Z nažloutlého pásu s vesnicemi a poli a zelenými loukami, ohraničeného daleko vzadu světlounkým podhůřím a zezdola lemovaného neosvětleným temným pruhem, řinula se neskutečná bělavá pára, stoupala vzhůru a pohlcovala zesláblá mračna.
"Jako vidina nějakého šíleného malíře," podotkl Viktor Gall.

O hodinu později referovalii svému šéfovi, kapitánu Doubkovi, o té podivné výpravě..
"Takže někde u té vesnice - jakže se jmenuje?"
"Čehnice."
"Měli údajně někoho zabít. Jak tvrdil ten anonym v telefonu.
A co jste vlastně zjistili, kromě návštěvy místní hospody? Myslíte ,že ten Podlaha něco ví?"
"Podrážka," upřesnil poručík. "Kluci už ho hledají, zda se vyskytuje v kartotéce."
Bohužel ho nenašli. Nezbylo než sáhnout k rutinnímu postupu. Dva psovodi a několik dalších mužů se vydalo prohledat podezřelou oblast. Jiní navštívili Čehnice a několik okolních vesnic, ale veškeré vyptávání k ničemu nevedlo.

Naštěstí náhoda, ta stará zlomyslnice, nemající úctu před nikým, dokonce ani před policajty, měla svůj lepší den.
Také bylo velice krásně, bílá oblaka neodolatelně plula po podzimním nebi, takže parta nadšených houbařů vtrhla do onoho přízračného lesa.
"Koukni, tady je suchohřib!" vykřikl jeden z houbařů. "A další!"
"Nepovídej!" volali ostatní, "touhle dobou?"
Několik z nich začalo pátrat kolem.
"Ježíšmarjá!" ozval se smrtelně vyděšený hlas jedné z houbařek, "pojďte honem sem!"
"Ty ženský bláznějí nad každou prašivkou!" smáli se jí, ale přesto šli za ní. Žena se opírala o strom, bílá jako smrt, ukazujíc rukou někam před sebe.
Kousek od nich čouhala z křoví ruka
"Nechoďte tam!" zakvičela jedna z houbařek. "Ať se vám něco nestane!"
"Co mi může udělat mrtvola!" řekl věcně nejsrdnatější z nich.Udělal pár kroků, shýbl se a zablekotal něco nesrozumitelného. "Musíme zavolat policajty!" špitl vzápětí, "máte někdo mobil?"

"Slyším!" ozvali se. "Ano, hned to předám."
Kapitán Doubek zvedl neochotně sluchátko. Bolel ho zub a také měl řešit obvyklé problémy svých čtyř ratolestí… …
"Ukaž, já to vezmu!" Viktor Gall chvilku poslouchal."Cože? Opakujte to, prosím!" řekl vzápětí. "Ale ano, rozumím. Budeme tam co nejdříve. Počkejte laskavě na silnici, abychom to našli." Obrátil se ke kapitánu Doubkovi. "Tak přece jen tam leží mrtvola. Řeknu Vlastíkovi, zajedeme tam. Ty s tím bolavým zubem jdi raději k doktorovi."

"Snad abys nejel jako šílenec," utrousil Vlastimil Křížek, "abychom tam vůbec dojeli."
Viktor Gall kývl hlavou a vyndal na střechu majáček.
Ujížděli mírnou, vlídnou podzimní krajinou, nad lány luk a polí se tu a tam vyloupl nízký vršek, porostlý lesem, daleko na obzoru se třepotala silueta velkého dravce; náhle se vrhl dolů, asi bystrým zrakem zahlédl nějakou kořist.
"Nechápu, jak může někdo v takovém přívětivém počasí vraždit!" utrousil Křížek..
"Že máš náladu na žerty!" podotkl Viktor Gall. Celý tenhle zatracený mord, byl-li vůbec jaký, mu naprosto zkřížil plány. Touhle dobou měl mířit na jih, k slunnému pobřeží, kde hodlal prožít příjemnou dovolenou. Místo toho dostane leda barevnou pohlednici, dostane-li vůbec jakou.
"Ještě budeš mít spoustu dovolených!" podotkl dobrácky Křížek, dovtípiv se, která bije..
"Zatím převažují ty zkažené!"
"Ale pohleď, vždyť i u nás je krásně!"
"Zvláště s mrtvolou v závěsu! Už se nemohu dočkat!"
"Zavolám kluky, kde mají odbočit," podotkl nevzrušeně podporučík. "Posloucháš mě vůbec? "A už bys měl zpomalit, ať ještě nepřejedeš naši hlídku! Tvoje brzdná dráha -"
"Ty máš strachu! !" Poručík zastavil těsně u staršího muže, který už zdálky mával.
"Tak to jste tady brzy!" podotkl, nezdálo se, že by se obával o život. "A potom pomlouvají policajty, že chodí všude pozdě!Já jsem nějakej Franta Dočkal . Tak pojďte za mnou, já vás tam dovedu. Řeknu vám, že bez vás by se mi tam samotnýmu moc nechtělo."
"A kdo toho mrtvého vlastně našel?"
"Ale - kdo by! Teď courají po lese jen houbaři, na zamilovaný párky to tady zrovna není, ty mají jiný. A báby kořenářky by tu neměly co sbírat."
"Už tam budeme?" otázal se poručík netrpělivě.
"Ještě pár metrů!" Jejich průvodce neměl nejpřesnější odhad vzdálenosti."Tady to je!" řekl po dobré čtvrthodině. "Budete mě ještě potřebovat?" Nikterak neskrýval, že by se už rád vrátil.
"Mohl byste pro jistotu počkat na tom místě, kde je nutno pokračovat pěšky? Přijedou naši technici."
"Ale jo, samo sebou," oddechl si muž. "Já je sem navedu."
Leč nebylo toho zapotřebí.
Skupinku mužů potkal na cestě. "Vy jste ty policajti - teda experti?" zeptal se zvědavě.
"Jak je to ještě daleko?" zeptal se místo odpovědi jeden z nich.
"Asi tak pět minut!"
Podporučík Křížek je čekal na cestě.
"Nezničili jste stopy?" zeptal se hubený muž s pronikavýma očima.
"Jistěže ne, Vláďo!" odpověděl Křížek. "Nedoporučuju ti, abyses na tohle ptal poručíka."
"To víš,že ne! Já už jsem o něm ledacos slyšel. Ale snad mě neukousne!"
"Ovšem, že ne! Vylámal bych si na vás zuby!" Viktor Gall se vynořil z přítmí. "A nějaké stopy jsem vám nechal!"
"Zůstaneme tady?" zeptal se podporučík Křížek.
"Bude jim to trvat!" odvětil Viktor Gall. "Počkáme si na výsledky u nás."Vrátili se na silnici. Kolem auta postávalo pár kluků.
"Ahoj!" řekl nejsrdnatější z nich. Podal poručíkovi umouněnou ruku. "Víte, já bych chtěl bejt taky policajtem! Ale ne řídit dopravu, nebo tak. Já chci bejt taky kriminalista!"
Poručík Gall potřásl malou tlapkou. "Ještě si to rozmysli," řekl vlídně. "Víš, ono to není jako v televizních detektivkách nebo nějakých seriálech. Ve skutečnosti to není nijak zábavné. Je to někdy dost nudná práce, spoustu úřadování a podobně. Lepší je být hajným, či tak něco. Chodíš si po lese…"
"Ale dyť vy se zrovna vracíte z lesa!"
"No ano, ale líp je pozorovat srnky, než nacházet mrtvoly!"
"No tak já to ještě promyslím!" podal jim kluk packu na rozloučenou.

"Dali jste si na čas!" prohlásil vlídně kapitán Doubek a vypustil ke stropu pár úhledných kroužků dýmu. "Za tu dobu mě přestaly bolet zuby."
Zprávu jim přinesl malý muž, za skly brýlí svítily pronikavé oči.

"Řeknu vám to co nejstručněji - a srozumitelně!"řekl na úvod.
"Totožnost mrtvého zatím neznáme, ale nebude to dlouho trvat. Zemřel totiž - kuriózní smrtí: někdo ho navěky uspal akupunkturním vpichem."
"Co prosím?" otázal se Křížek. "Co to má být?"
"Víte snad, co je akupunktura! Léčebná metoda, jíž se pomocí vpichů na přesně určená místa léčí všeliké choroby. Třeba pomocí vpichů do ucha. Ano! Jenomže všechno dobré je k něčemu zlé. Touto metodou lze i zabít, víte-li přesně, do kterého místa zarazit jehlu."
"To asi neznají všichni ti léčitelé," podotkl kapitán.
"Nejde jen o léčitele, ale také o lékaře. Ten smrtící vpich se nedá nalézt a jako příčina smrti pak figuruje něco jiného, nebo se na ni prostě nepřijde."
"Velice poučné," řekl Viktor Gall. "Vím alespoň, čemu se mám vyhnout. Ale jak přijdeme na totožnost mrtvého?"
"Naši kluci už pátrají po všech těch akupunkturních mistrech."

Rutinní policejní aparát, vybavený nejmodernějšími vymoženostmi, se dal do pohybu, vytrvale, neúprosně. Na oděvu mrtvého objevil vlásek, který měl svoji identitu, stanovenou pomocí DNA.
"Toho umělce máme v kartotéce," hlásili kapitánu Doubkovi. "Naštěstí už jednou seděl pro ublížení na zdraví: Alois Klasa. Ale ten chlap se nenachází v místě bydliště."
"Stejně tam pojedeme,"prohlásil kapitán. "Třeba s někým bydlel, nebo se rozpomenou sousedi."

Tak jednoduché to arci nebylo.
"Ona tu s ním bydlela jedna ženská," ochotně je informovala paní z vedlejšího bytu. "Taková - no coura," hlásila s potěšením.
"A ta také zmizela?"
"Není tu už nějakou dobu - Ale mohla by být u své matky. V Ořechu. "
Na téhle adrese, v malé vesnici, měli konečně štěstí.
"Já o něm nevím!" prohlásila sice nejdříve nešťastná matka.ale brzo jí vypověděly nervy. "To má z toho, že chtěl lidem pomáhat!" vykřikla v slzách "Když je něco trápilo, záda nebo klouby…"
"Docela slušně si tím vydělával, ne?" pronesl kapitán stroze. Křížek se nespokojeně zavrtěl. "Ona za nic nemůže," zahuhlal.
Vděčně na podporučíka pohlédla. "Vydělával,"připustila.
"Nestalo se někdy, že někomu spíš ublížil?" pokračoval Doubek
"Co vás nemá! Měl spoustu kunčaftů, byli mu vděčný. Od některých došly děkovné dopisy. Má je tu někde v šuplíku!" Vytáhla zásuvku prádelníku." Tady je seznam!"
"To jsou všichni?" zeptal se Viktor Gall. "A nestalo se, že mu někdo nezaplatil - nebo se k němu zachoval nevděčně?"
"To byli akorát dva! Jedna ženská, která - zkrátka odmítl její milostný návrhy a ona ho pak začala pomlouvat."
"A kdo další?"
"Jednou syna naštval nějaký mužský, ale to nevím, oč šlo. Jen to, že na něj Lojzík měl strašnou zlost. A že mi řekl, abych se radši neptala. Že se to týká naší rodiny. A že by mě to zničilo."
"Nevím, o čem m mluvíte!" prohlásil nadutě Alois Klasa, když se konečně ocitl za stolem proti Viktoru Gallovi. Kapitán seděl kousek za ním, podporučík Křížek se uvelebil na své oblíbené židli vedle trezoru. Za ním, trochu zastrčená, visela na zdi jednoduše zarámovaná reprodukce Velásquezovy Venuše; ze zrcadla na obraze hleděla zamžená, něžná tvář, naprosto nedotčená prostředím, v němž se ocitla.
"Prováděl jste zemřelému akupunkturu, jak jsme zjistili. Vedete si
přece kartotéku!" začal poslední fázi dramatu.poručík.
"Jak to můžete vědět? Snad jste mi nevnikli do bytu?"
"Prohlídka byla řádně povolena - pro nebezpečí, že byste své zápisy zničil. Vaše matka byla přítomna."
"To je nehoráznost!" rozzuřil se Klasa.
"A co je vražda? U toho mrtvého se našel vlas z vašeho oděvu. . Ověřili jsme si u odborníků všechny možnosti akupunktury a jejich smrtících bodů."
Klasa zesinal, křečovitě vybudované sebevědomí se nevydrželo ten nápor. Neseděl zde žádný neurvalý hrdina.
"Proč jste toho člověka tak nenáviděl?"
"On - on - zneužil mou dceru - ale nikdy mu to neprokázali. nebo prostě nechtěli, šlo o vlivného a bohatého grázla….Tak jsem musel sám……" Ošklivě se zasmál, ale znělo to spíš jako nářek.
"Každý přece nemůže brát spravedlnost do svých rukou!"
"Spravedlnost? Když žádná není?"vyhrkl Klasa. Ale zřejmě už ztratil sílu dál zapírat. A možná, že ani už nechtěl. Svěsil ramena, vyhlížel jako sněhulák na konci zimy.

"On není typický, surový vrah," řekl kapitán, když Klasu odvedli,
"zabil ho celkem bezbolestně!"
"Na druhou stranu šlo však o připravenou vraždu: musel se s tím člověkem nejdřív seznámit, vystopovat jeho zvyky, přemluvit ho k léčbě ! Svým způsobem je nebezpečný," opáčil Viktor Gall.
"Ale ten mizera ho přece vyprovokoval - a způsobil si to sám! Kdo je tu vůbec oběť, kdo pachatel?"
Křížek otevřel okno. Venku vládla mlhavá, temná noc, která stínů nemá.




Další články tohoto autora:
Lydie Junková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku