Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 10.4.2004
Svátek má Darja




  Výběr z vydání
 >REAKCE: Aston kontra dvojí poučení
 >MÉDIA: Dobré počty a peníze ještě neznamenají automatický úspěch
 >POSTŘEH: O fazolích
 >BÁSEŇ: Sonet o klukovském přání
 >BÁSEŇ: Co je Praha (píseň emigrantova)
 >MOBY DICK: Vítejte ve velikonočním jaru!
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >SVĚT: Teroristé, o kterých se nemluví
 >PLZEŇ: Jáma a rypadlo
 >TÉMA: Evropa vymírá
 >LIDŠTINY: Zvyky spojené s vítáním jara a s vejci (1)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Stalinův pomník
 >PSÍ PŘÍHODY: Bartíkův brloh
 >POLITIKA: Proč si pleteme bič na Českou republiku
 >EKOLOGIE: Teď zase vrtule…

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
10.4. POSTŘEH: O fazolích
Ivo Rýznar

Ačkoli jsem coby prvňáček neměl o Mičurinovi ani potuchy, přesto jsem mu trošku fušoval do řemesla. Jen co nám paní učitelka pověděla o rychlé klíčivosti luštěnin, musel jsem si to doma hned vyzkoušet. Koneckonců jako kdeco. Na misku jsem rozprostřel trochu vaty, na ni položil několik hrášků, čoček nebo fazolí, podle toho co jsem zrovna v komoře našel, a nakonec to celé zalil trochou vody. S úžasem jsem pozoroval, jak se zakrátko objevily první klíčky a po pár dnech zelené stonky s lístky. Žádných výnosů jsem se ale nedočkal. Prvňáček ostatně nemůže vědět, že vata živinami příliš neoplývá. Nemluvě o tom, že jsem dával většinou misku na radiátor ústředního topení, a pak stačilo jednou vynechat zálivku, a bylo po úrodě.

Po mnoha a mnoha letech mi kamarádka říkala, jak je zdravá a dobrá naklíčená vojtěška. Dle její rady jsem si v jednom renomovaném obchodě se zdravou výživou zakoupil sáček s hnědými zrníčky. Doma jsem vzal plastovou misku na vyvolávání fotografií, nalil do ní malou vsrvičku vody a hustě zasypal semínky. Tentokrát jsem však stav vody velmi pečlivě sledovat, a tak jsem po několika dnech mohl sklízet. Šmakovalo to opravdu báječně, bylo to sladké a chutí podobné hrášku, který od útlého dětství miluji. Když jsem se kamarádce se svými pěstitelskými úspěchy pochlubil, vytřeštila na mne oči a pravila: "No, hlavně jestli ti chutnaly ty zbytky vývojky, které bezpochyby v rozích misky byly..."

Včera za mnou přišel synek s otázkou, jestli znám fazole. Odpověděl jsem, že samozřejmě, že jsou to luštěniny, podobně jako hrášek, čočka a boby. Vykuli na mne oči, a já hned musel vysvětlovat, že nemám na mysli ty boby, se kterými v zimě hobluje zasněžené sídlištní kopečky. Klouček pak přede mne natáhl rozevřenou dlaň, na níž měl jakési umělohmotné válečky, hodně podobné želatinovým kapslím, v jakých se prodávají některé léky. Akorát že byly větší. Zeptal jsem se, co to je. "No přece ty fazole. Vevnitř je závažíčko a když se to pustí po šikmé ploše, tak se to dolů převaluje. A může se s tím do vody, protože je to umělohmotné." Pak jsem se ještě dozvěděl, že k těm fazolím se prodává jakási dráha s otvory, a komu do některého fazole spadne, ten prohrává. V tu chvíli se mi vybavila hodně podobná hračka, jakou jsem míval když jsem byl asi tak v jeho věku. Akorát že tvar byl maličko odlišnější, dvě protější delší strany "fazole" byly jakoby sploštělé. Uvnitř pak byla kovová kulička a mně se moc líbilo, jak se tahle věc pomalu převalovala po nakloněné rovině směrem dolů. No prosím, po bejblejdí káče další oprášená vykopávka coby módní hit. Jenom jedna věc mne ještě trápí.

Nevíte prosím někdo, jak se téhle hračce před nějakými dvaatřiceti lety říkalo? Já si nemohu vzpomenout. Fazole ale myslím ne...


Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku