Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 13.4.2004
Svátek má Aleš




  Výběr z vydání
 >ARCHITEKTURA: Ještě jednou Sazka arena, ale nejen ona
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Jakým směrem se budou ubírat vztahy mezi Německem a Českem?
 >VÁLKA V IRÁKU: Muktada Sadr a triviální americké chyby
 >REAKCE: Aston kontra dvojí poučení
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - dvakrát po japonsku
 >PSÍ PŘÍHODY: Zlobivý pejsek v botanické zahradě
 >Islamistický nacismus
 >PRÁVO: Lidská a občanská práva
 >PRÁVO: Zákony a spiritismus
 >EKONOMIKA: Začíná výsledková sezóna
 >PENÍZE: Prodáváme nemovitost
 >NÁZOR: Bobo bouda či dobrý úmysl?
 >SVĚT: Záskok do Namibie a nerozum emigrovat do Zimbabwe
 >BÁSEŇ:Sonet o tesknotě
 >MÉDIA: Dobré počty a peníze ještě neznamenají automatický úspěch

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Pražský chodec  
 
13.4. REAKCE: Aston kontra dvojí poučení
Stanislav Křeček

I krátký článek Astona (Neviditelný pes 7. 4. 2004),nazvaný "Detektiv kontrakoumeles", skýtá hned dvojí poučení o nástrahách hrozících i chytrémučlověku: není uchráněn podlehnutí zřetelné novinářské kachně a člověkneodolá pokušení suverénně se vyjadřovat k věci, o níž nemá ani ponětí.

Článek v Lidových novinách ze 7. 4. 04 o tom, že si pronajímatelé najímajídetektivní kanceláře, aby zjistili důkazy o zločinném chování nájemců bytů,a skutečnosti takto zjištěné mohli použít před soudy, vedl Astona, jehožúvodníky si v Neviditelném psu jinak s radostí přečtu, k rozsáhlým úvahám obezpráví o regulovaném nájemném a zločinném počínání autora tohoto článku.Problém však spočívá v tom, že ani tak chytrý člověk, kterým Aston zřejměje, nepochopil, že článek v LN není ničím jiným, než obyčejnou novinářskoukachnou. Nájem bytu totiž přechází na toho, kdo "žil v den smrti" vespolečné domácnosti s nájemcem bytu, takže příliš místa na detektivnízkoumání není, údaje o spotřebě energií v bytě si snadno zajistí každý soud,a navíc, takto zjištěné důkazy nelze před našimi soudy vůbec použít.Ujišťuji Astona i čtenáře, že jsem prakticky denně u českých soudů, aledosud nikdy jsem se nesetkal s tím, že by pronajímatel v případě přechodunájmu používal argumenty zjištěné detektivní kanceláří. Nemusí tak totižčinit vůbec. Důkazy o tom, že k přechodu nájmu došlo, musí předložit ten,jemuž přechod nájmu svědčí, on totiž nese tzv. "důkazní břemeno". Prostěkachna, která ve zjitřených vztazích okolo bydlení jen nezasvěcenému můžepřipadat jako článek popisující seriozní problém.

Pokud jde o druhé poučení, pak je z Astonova článku zcela zřejmé, že se, sesuverenitou utínajícího se mistra tesaře, pustil do komentování problému, ojehož realitách nemá ani ponětí. Píše-li, že "už sám fakt, že existuje pojemregulované nájemné, je do nebe volající bezpráví", je výrokem mimořádněhloupým, neboť prakticky ve všech evropských státech i v USA je nájemnézákonnými předpisy zásadně regulované. Pokud se Aston domáhá toho "abynemravná regulace byla zrušena" , pak patrně neví, že není co rušit, neboťžádný právní předpis nájemné u nás nereguluje, takže samotný pojemderegulace postrádá jakéhokoliv smyslu. Nájemci platí nájemné podle smlouvy.A zde je jeden z největších problémů, o kterém Aston ovšem netuší: ČR jepatrně jedinou evropskou zemí, kdy pronajímatel u nově uzavírané nájemnísmlouvy není omezen při svých požadavcích na výši nájemného. Např. v SRN,pokud by pronajímatel požadoval nájemné o 20% vyšší, než je právnímpředpisem stanovené místně obvyklé nájemné, dopouštěl by se trestného činulichvy. Nic takového u nás neexistuje, a právě v tom je problém lidí, kteříuzavírají nájemní smlouvy po roce 1995, kdy takováto zhovadilost bylaumožněna. Pronajímatelé mohou zneužívat svého postavení a potřeby lidíbydlet ke stanovování nesmyslně vysokého nájemného.

Představa Astona o tom, že by i autor tohoto článku "platil podstatně méně",pokud by (neexistující) regulace nájemného byla zrušena, je neustáleopakovaná hloupá lež, která ani opakováním inteligentním člověkem nainteligentních internetových stránkách se nestane pravdou: proč bypronajímatel požadoval nájemné ve výši 50,-Kč za m2, pokud mu zákon umožňujepožadovat 150- 200-240,-Kč a uchazeč o byt nemá jinou možnost, chce-libydlet, než se tomu podvolit? Pokud jde o bydlení, platí totiž ekonomickýzákon, o jehož existenci Aston zřejmě neví: u bytů, na rozdíl od všechostatních komodit, s růstem ceny poptávka neklesá. Růst ceny, resp.přemrštěné požadavky pronajímatelů, nevedly nikdy a nikde k omezení zájmu obydlení, neboť ten je dán přirozenou lidskou potřebou. Nepřiměřené požadavkymůže omezit jen zákon ( a ten musí být u nás přijat !), nikoliv trh, neboťzásadní zákon trhu (zvyšováním ceny klesá poptávka, což vede ke snižovánícen) u bytů neplatí.

A konečně: pokud Aston píše, že autor tohoto článku "opakuje teziMezinárodního svazu nájemníků, že bydlení není zboží, ale základní lidsképrávo", zřetelně tím dává najevo, že o realitách bydlení neví naprosto nic.To, že bydlení je právo, konstatuje nejen celá řada mezinárodních dohod, aledokonce i náš Ústavní soud, a to přímo v Nálezu, kterým zrušil vyhl. č.176/1993 Sb., regulující tehdy nájemné, když napsal: " Je pravdou, žeListina, coby ústavní zákon, neuvedla mezi vyhlášenými sociálními právyvýslovně právo na ochranu přiměřené životní úrovně, včetně bydlení. Tatookolnost však nikterak nediskvalifikuje ústavní relevanci tohoto právazakotveného v uvedených mezinárodních smlouvách ....Z uvedeného principuplyne, že neuvedení určitého práva (v tomto případě práva na ochranupřiměřené životní úrovně, včetně bydlení) v Listině nesmí být vykládáno jakoomezení tohoto práva zaručeného jednotlivci podle mezinárodních smluv olidských právech a základních svobodách, přičemž má jednotlivec zaručeno"příznivější zacházení"(v tomto případě podle mezinárodní smlouvy)".

Nevím, zda není příliš módní poukazovat na rozhodnutí Evropského soudu prolidská práva, ale pokud by Aston měl skutečně zájem se s věcí seznámit, pakmu doporučuji prostudovat případ Mellacher a ost. versus Rakousko(19. 12.1989, A -169). V rámci svého rozhodnutí Evropský soud pro lidská právaneshledal porušení čl. 1 Dodatkového protokolu, č. 1 k Úmluvě v případěstížnosti několika vlastníků nemovitostí proti zavedení regulace nájemného,a tedy i faktickému snížení nájemného. Soud totiž dospěl k závěru, že"opatření směřující k regulaci nájemného nelze považovat za formální anifaktické vyvlastnění", a skutečnost, že pronajímatelé jsou zbaveni částivýnosů z jejich majetku, lze za daných okolností chápat za kontrolu užívánítohoto majetku. "Druhý odst. čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 poskytujestátu právo přijímat takové zákony, které považuje za nezbytné ke kontroleužívání majetku v souladu s obecným zájmem ("general interest"). Takovézákony jsou potřeba zvláště v oblasti bydlení, která se stává v moderníchspolečnost ústřední otázkou sociální a hospodářské politiky."

V něčem má Aston ovšem pravdu. Nenechat si nic líbít, to je zásada, kteroubychom si, jak píše, všichni měli osvojit. Není proto žádný důvod nechat silíbit sociálně negramotné, k lidským osudům a k lidským životům bezohlednéčiny, byť by byly ukrývány za velká slova o právu a spravedlnosti a byť seAston domnívá, zcela mylně ovšem, že jde o " boj za vlastní ekonomickézájmy".




Další články tohoto autora:
Stanislav Křeček

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku