Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 13.4.2004
Svátek má Aleš




  Výběr z vydání
 >ARCHITEKTURA: Ještě jednou Sazka arena, ale nejen ona
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Jakým směrem se budou ubírat vztahy mezi Německem a Českem?
 >VÁLKA V IRÁKU: Muktada Sadr a triviální americké chyby
 >REAKCE: Aston kontra dvojí poučení
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - dvakrát po japonsku
 >PSÍ PŘÍHODY: Zlobivý pejsek v botanické zahradě
 >Islamistický nacismus
 >PRÁVO: Lidská a občanská práva
 >PRÁVO: Zákony a spiritismus
 >EKONOMIKA: Začíná výsledková sezóna
 >PENÍZE: Prodáváme nemovitost
 >NÁZOR: Bobo bouda či dobrý úmysl?
 >SVĚT: Záskok do Namibie a nerozum emigrovat do Zimbabwe
 >BÁSEŇ:Sonet o tesknotě
 >MÉDIA: Dobré počty a peníze ještě neznamenají automatický úspěch

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
13.4. VÁLKA V IRÁKU: Muktada Sadr a triviální americké chyby
JITA Splítková

K ročnímu výročí zahájení války v Iráku dostali Američané od místních obyvatel šiítského vyznání nepěkný dáreček. Takové malé povstání. Deník Washington Post dokonce hovoří o Velké dubnové šiítské revoluci a přirovnává ji k revoluci v Rusku v roce 1917 a vůdce těchto vojensky aktivních šiítů Muktada Sadra k Vladimíru Iliiči Leninovi. Poněkud pokulhávající přirovnání, ale shoda se zde samozřejmě najde. Hlavní paralelu s ruskou revolucí a Leninem vidí Washington Post v tom, že Sadr o sobě dal vědět najednou - jako se Lenin zčista jasna objevil na finském nádraží, tak se najednou objevil Sadr na iránské politické scéně a po době, kdy nic proti Američanům nepodnikal ani jeho šiítové a zdálo se, že je jim snad dokonce nakloněn, najednou vyzval své bojovníky k povstání proti okupantům a vyslovil se, že v žádném případě nebude spolupracovat s vládou jimi nastolenou. Zrovna tak Lenin odmítl spolupracovat s vládou Kerenského.
Otázkou je, jestli se skutečně Muktada Sadr (Moqtada al-Sadr ) objevil na iránském válečném poli tak náhle a nečekaně, jak minulý týden psal Washington Post, a zda-li je tak mocným vůdcem iráckých šiítů?
Takže zjevil se jako deus ex machina? Netroufám si odhadovat, jaká hra se zde odehrává a v čí prospěch. Faktem je, že o Sadrovi, jako o radikálním šiítském vůdci a velmi šikovném, vlivném a moci chtivém politikovi a manipulátorovi mas se ví hodně dlouho i o jeho přezdívkách "plamenný řečník" a "druhý Chomejní" i o jeho odhodlání jít k moci přes mrtvoly. O šíitském problému a o tomto imámovi od samého začátku války věděli mnozí analytici podávající zprávy koalici a dokonce o všem psaly například i francouzské a ruské noviny a zpravodajské servery - konkrétně např.: Liberation.fr 26.7.2003 autor Par Marc Semo, dále např. VIP Lenta.ru 13.10.2003 autor Nikolaj Vojnarovskij. Autoři ve svých článcích analyzují kritickou situaci v šiítské komunitě v Iráku a velkou úlohu právě mladého imáma Sadra (je mu 30 let) ve formování účinného odboje proti Američanům.

Sadr se k moci se dostal po smrti svého zřejmého konkurenta Muhameda Bakra al-Hakima. Ten byl zabit v srpnu 2003 při teroristickém útoku přímo v mešitě a spekuluje se, že by za útokem mohl být právě Sadr, který jeho smrtí velice získal na prestiži a začal se dostávat na výsluní moci. Jakmile byl Hakim zabit, začal Sadr budovat svoji ochranku - armádu. Že by byl zapleten v atentátu na Hakima se nijak nepodařilo dokázat a zatím se jeho smrt do spojitosti se Sadrem nijak moc nedává. Zato jsou mu přičítány jiné vraždy a napadení. Podle televize Al-Jazeera je na něj vydán zatykač kvůli podněcování k vraždě umírněného šíitského duchovního vůdce Abdala Madžída Chújího a ještě dvou děvčat a dále prý má Sadr na svědomí další tři mrtvé lidi - včetně zavraždění těhotné ženy (snad dokonce tyto vraždy vykonal sám).
Do souvislosti se Sadrem je také dávána tato zpráva:
Útok na nejvyššího šíitského duchovního ajatolláha Alího Sistaního skončil. Ozbrojenci z radikální skupiny Džimáate Sadr-Saní, kteří v sobotu obklíčili jeho dům v Nadžafu, odešli.
Podle svědků zmizel také Sistání, v domě zůstal pouze jeho syn. Místo mají opět pod kontrolou kmenoví vůdci. (14.04.2003 idnes)
Myslím, že k vykreslení Sadra toto dostačuje. Navíc už rok se s jistotou ví, že má svoji milici - armádu věrných (Armáda al-Mahdi v současnosti má kolem 10.000 mužů) a všeho schopných bojovníků, kterým když rozkáže, tak za něj půjdou zemřít v boji s okupanty. Američané s touto informací evidentně nic proti formování Sadrovy armády nepodnikli. Podcenili situaci?
O existenci Sadrových vojáků svědčily přeci i jejich akce: 14.října 2003 Milicionáři radikálního šíitského představitele Muktady Sadra se v noci pokusili vniknout do mauzolea v irácké Karbale. Stoupenci umírněného šíitského představitele Alího Sistáního se jim v tom snažili zabránit. Při střetu bylo zraněno 18 lidí.(Tiscali)
20.4.2003
Šiitská většina chce v Iráku islámský stát, založený na zákonu šaria
Ozbrojencí měli totožné modré uniformy a patrolovali ulicemi dvoumilionové chudinské čtvrti, donedávna zvané Saddam City. Teď mu říkají většinou al-Thawra - město Revoluce. Je to staré jméno, ještě z předsaddamovských dob. Mladí muži v modrých uniformách mu chtějí říkat Sadr City - podle Mohammeda Sadeka al-Sadra, militantního šiitského duchovního, jehož a jeho dva syny nechal v roce 1999 Saddám Husajn zavraždit za to, že veřejně kritizovali jeho režim. Ozbrojenci v modrých uniformách a s nakradenými zbraněmi jsou první známkou vážnějších snah o organizaci. "Jsme tady, protože chceme, aby se Irák stal islámským státem," řekl jeden z mladých mužů v těchto nových uniformách britským reportérům. (Britské listy)

Takže Sadr se svojí armádou rozhodně nespadl jen tak a najednou z nebe. Navíc tento imám se vlastně nikdy netajil svojí nechutí až nenávistí k okupantům a se svými požadavky, aby Američané opustili Irák a předali vládu nad zemí jemu. Jeho snem je Irák - islámský stát řídící se pouze právem šárija - se vším všudy - tedy i s nařízeným oblečením pro ženy. Akorát do této doby vystupoval proti Američanům pouze verbálně, až minulý týden vyzval své věrné k boji a boj skutečně začal.

Jaká je odpověď na další otázku - zda-li je Sadr tak mocný islámský vůdce? Jediný kdo v irácké šiítské komunitě má ještě větší slovo (ne u věrných Sadra) je další imám - onen napadený - Sistáni. Ten prozatím mlčí, jenže on má ve zvyku mlčet a obzvlášť, když s někým nesouhlasí. V tomto případě se jeho mlčení dá vysvětlovat dvojatě - mlčí, že nesouhlasí se Sadrem nebo mlčí, že nesouhlasí s Americkou okupací?
Další šiítští vůdci ve světě, ale už veřejně podporují Sadra: K situaci v Iráku se v páteční modlitbě vyjádřil také nejvyšší libanonský šíitský duchovní, šajch Muhammad Husajn Fadlalláh, který americkou okupaci Iráku přirovnal k izraelské okupaci palestinských území: Krvavé scény izraelských zločinů proti palestinskému lidu... se opakují ve zběsilých amerických masakrech proti iráckému lidu, prohlásil Fadlalláh v Bejrútu. Povstání Iráčanů podpořil i bývalý íránský prezident Alí Akbar Rafsandžání.(ČTK) Pro pochopení provázanosti tohoto světa může sloužit i informace, že Sadr je Rafsandžáního příbuzný - je synovec jeho ženy.

Sadr pochází z rodiny, kterou Saddám dost pronásledoval. Otázkou je, proč je americkým nepřítelem? Vždyť tento Sadr je synovec Saddámem zabitého ajatoláha Muhameda Sadra, jeho otec byl oběšen, teta i bratranci, měl by tedy být Američanům vděčný, že sice jako útočníci na jeho zemi házeli bomby, ale sesadili Saddáma. A on jim vděčný vůbec není. Naopak. V jeho moci chtivé osobě a hlavně v jeho schopnosti zfanatizovat dav a vést ho do boje vždy byla skrytá hrozba a to nejen pro Američany. Navíc američtí experti museli o Sadrovi vědět ještě před začátkem války - je z tak vážené mučednické rodiny, už mučednická smrt jeho otce a strýce mu zaručuje u šiítů vážnost a vůdčí roli. Jak je možné, že toto američtí experti již dávno nezaregistrovali a nezačali nějak jednat? Co za tím je? Přitom různí analytici dávno podávali celé koalici zprávy, že šiítské povstání je velice reálné, proč nebyl brán zřetel na mínění těchto odborníků? Šíitové tvoří cca 65% obyvatelstva Iráku, žijí v dost nuzných podmínkách v Bagdádu a na jihu Iráku a mají Sadra - duchovního následníka mučednických předků. Dostatek pro vyvolání prekérní situace. Ovšem situace může být pro Američany i jejich spojence ještě vážnější a to v případě, pokud by se šiíté spojili se sunnity - další muslimskou odnoží žijící v Iráku, protěžovanými za Saddáma, čili šíity nenáviděnými. Z Iráku prý přicházejí svědectví, že šiítské i sunnitské útoky jsou vedeny koordinovaně z jednoho centra, takže se tyto dvě větve možná už sjednocují, ale není pro toto tvrzení zatím dostatek důkazů. Všichni čekají, co k situaci řekne Sistání, jeho slovo a to třeba jediné, může vše rozhodnout. A do toho všeho se v Iráku mísí zmatek, bezprávnost, chudoba… a únosy cizinců novinářů a nejen jich i zaměstnanců např. ropných společností. Včera 12.4. byli podle všeho uneseni tři čeští novináři a jedenáct ruských pracovníků zřejmě Interenergoservisu a několik amerických zaměstnanců společností Kellog, Brown and Root.(podle Al Jazeery)

Kdo může za takovouto situaci v Iráku? Jednoznačně Američané. V dnešní době se už mezi experty a analytiky různých zemí a politického přesvědčení nehovoří o vyvolání války, bez mandátu OSN a o lživých argumentech Bílého domu o zbraních hromadného ničení, které měl mít Saddám. V současnosti se všichni shodnou na tom, že když už Američané válku vyvolali a podařilo se jim ji nad méně vyzbrojeným nepřítelem vyhrát, tak měli toto své vítězství dovést do zdárného konce. Ne nechat vyrabovat muzea, nemocnice a dovést Irák do absolutního chaosu a bídy. I uznávaný washingtonský expert E. Ullman dává své armádě za vinu, že rozpustila iráckou armádu a že Američané nedostatečně nebo vůbec nespolupracovali s šiítskými i sunnitskými duchovními vůdci.
Ullman a další experti vidí jediné řešení zatím bezvýchodné situace v Iráku - rozdělení této země na část šiítskou, sunnitskou a kurdskou. Pro Irák to myslím není nejlepší řešení, ale situace v této zemi začíná být opravdu vážná. Američané opět svojí válkou vypustili džina z láhve a jako vždy budou od něj utíkat (Kosovo) a následky jejich politiky ať si řeší jiní. Není však právě to jejich cílem? Vyvolání chaosu ve světě, nárůst mocenského vlivu islámských fundamentalistů a následné zeslabení Evropy? Kdo je opravdu jejich spojencem?
Po nastudování všech těchto faktů kolem Sadra a současné situace v Iráku, se tato otázka nabízí sama, protože proč se dopustili tolika neuvěřitelných chyb? Jak ve válce v Iráku, tak v boji s terorismem? Jsou opravdu jen tak hloupí a velkoříšsky okupačně arogantní? Domnívali se, že Armáda Mahdí a všichni Iránci jsou primitivové, které, i když mají zbraně, lehce pokosí? Neví, co pro tyto lidi znamenají jejich náboženští vůdci? Vždyť takováto Bushova politika - bombardovat prostě nějakou zemi, kterou chtějí bombardovat, a ve které sledují své ekonomické zájmy, vůbec není bojem proti terorismu, spíše ho vyprovokovává a živí a nahrává militantním islámským fundamentalistům, kteří zneužívají chudé věřící a využívají šílené fanatiky víry - tyto dvě skupiny totiž nemají co ztratit.

Jak tedy bojovat proti terorismu? Zásadní chybou je hovořit o boji nebo válce. Terorismus není vyhlášená válka, tak se proti němu nedá válčit a někam posílat vojáčky (Afghanistán). Terorismus je patologické chování, cílené zastrašování a je nutné ze společnosti ho prostě vytěsňovat - výchovou, spoluprací, pomocí a velice důležité je najít skutečné zdroje terorismu - jejich vedení, sídla, financování, a také pravdivě vyšetřit a objasnit v čí prospěch jsou teroristické útoky páchány, komu podléhají teroristické skupiny, které se vždy hlásí k útokům. Odhalení a definování neviditelného nepřítele vede k jeho destabilizaci.
Jak tedy postupovat?
V pátek večer 13.3.2004 na ČT2 vysílali pořad - Pátrání po afghánské dívce. Byl představen slovy: Nevídaná cesta fotografa Steva McCurryho za dívkou z titulní stránky časopisu National Geographic po 20 letech. Britský dokument. V tomto dokumentu fotograf hledal a našel dívku, kterou fotografoval v afghánském uprchlickém táboře. Tato žena se smaragdovýma očima vyslovila své největší přání, aby její dcery dostaly vzdělání -aspoň základní, že jim to umožní prožít lepší život, než má ona. Jak jasnozřivé. Myslím si, že bitvu proti terorismu a za opravdovou demokracii všude na světě, nikdy nevyhrají žoldáci se zbraněmi, ale například učitelé před tabulí. Investice do vzdělání se vyplatí všude na světě, v chudých a zaostalých zemích obzvlášť. I náš stát místo investice do žoldáků, které teď vyslal do Afghanistánu, měl za ty peníze spíše zařídit vzdělání afghánských dětí a v prvé řadě dívek. Dále v bitvě proti terorismu by se ze států neměly stát policejní diktatury, ale měla by se vytvořit nová nezávislá OSN - jako vážená a respektovaná instituce, která by jako jediná měla vést skutečně účinné vytěsňování terorismu k čemuž by měla mít pravomoci a svoji neúplatnou policii. Dále by měla, jako jediná, dohlížet na dodržování lidských práv ve světě, třeba i v USA a Saudské Arábii (odsud pochází mnoho teroristů) a i jejich excesy by měla účinně trestat. Pro transparentnost práva by neškodilo jeho světové sjednocení a postupné vytlačení všech náboženských soudů. Je to dlouhá, ale jistá cesta ke klidnějšímu světu, a proto zřejmě nereálná.

Zdroje:
http://www.albasrah.net/moqawama/english/iraqi_resistance.htm
http://www.la.utexas.edu/chenry/aip/fall03/bibs03/msg00005.html
http://www.liberation.fr/page.php?Article=127155&AP
http://vip.lenta.ru/fullstory/2004/04/05/shia/
http://vip.lenta.ru/fullstory/2004/04/08/iraq/
http://vip.lenta.ru/fullstory/2004/04/09/rice/
http://www.newsru.com/worldR> http://www.liberation.fr/page.php?Article=127155&AP
http://vip.lenta.ru/fullstory/2004/04/05/shia/
http://vip.lenta.ru/fullstory/2004/04/08/iraq/
http://vip.lenta.ru/fullstory/2004/04/09/rice/
http://www.newsru.com/world/13apr2004/bagd.html




Další články tohoto autora:
JITA Splítková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku