Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 13.4.2004
Svátek má Aleš




  Výběr z vydání
 >ARCHITEKTURA: Ještě jednou Sazka arena, ale nejen ona
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Jakým směrem se budou ubírat vztahy mezi Německem a Českem?
 >VÁLKA V IRÁKU: Muktada Sadr a triviální americké chyby
 >REAKCE: Aston kontra dvojí poučení
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - dvakrát po japonsku
 >PSÍ PŘÍHODY: Zlobivý pejsek v botanické zahradě
 >Islamistický nacismus
 >PRÁVO: Lidská a občanská práva
 >PRÁVO: Zákony a spiritismus
 >EKONOMIKA: Začíná výsledková sezóna
 >PENÍZE: Prodáváme nemovitost
 >NÁZOR: Bobo bouda či dobrý úmysl?
 >SVĚT: Záskok do Namibie a nerozum emigrovat do Zimbabwe
 >BÁSEŇ:Sonet o tesknotě
 >MÉDIA: Dobré počty a peníze ještě neznamenají automatický úspěch

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Právo  
 
13.4. PRÁVO: Lidská a občanská práva
Lydie Junková

Moto: Anžto lidská hloupost nekonečná, nezvládnutelná jest, stejně palčivý, leč snadnější námět sobě vybírám , což lidská práva.jsou (zapomenutý filosof).

"Pojď sem, dítě, uč se moudrým býti. …Provedu tebe všudy, ukáži tobě všecko, pojmenuji tobě všecko….Spravedlnost. …Ve smlouvách poctivě budiž jednáno, v úmluvách a slibech každý stůj, schované a vypůjčené vráceno buď, nikdo nebuď oloupen aniž zkrácen, každému, což jeho jest, dáno buď: to jsou zákony spravedlnosti." Nezapomenutý Jan Amos Komenský, Orbis pictus, 1654, obnov.vydání 1883, nákladem.Jana Pospíšila v Hradci Králové.

"Kdo by chtěl popírat, jak se v něm vzepjalo srdce,
jak mu ve svobodné hrudi jasněji, čistěji bilo,
když vzlétla záře nového slunce,
když zazněl hlas o právu člověka, o právu pro všechny,
o rozhohňující svobodě a chvalné rovnosti."
Johann Wolfgang von Goethe

Tato slova napsal J.W.Goethe (1749-1832) roku 1796.ve svém eposu "Heřman a Dorothea"., O deset let později připojil k veršům skeptický dodatek:
"Avšak nebe se brzy zatáhlo.. O výhodu vládnout se svářilo zkažené pokolení,
nehodné toho, aby zjednalo dobro."
Zřídkakdy se od sebe tak vzdálily ideály a skutečnost, teorie lidských práv a praxe jejich revoluční realizace. Přesto byl navržen podmanivý právně teoretický i politický program. Ač znovu a znovu porušován, přece jen zůstal vězet jako osten v těle veškeré politické moci… Jestliže staré, posvátné instituce, zejména církev a říše, ztratily po tisíci letech nadvlády svoji autoritu, musela být nalezena autorita nová, pozemská, zdůvodnitelná nikoli už historicky, před níž by se muselo sklonit veškeré státní právo…..Evropa i Nový svět tak pracovaly společně na textu nové právní víry, avšak Francouzům připadla sláva za to, že z něj udělali politický program.
…Základem byla svoboda:
"Lidé jsou a zůstávají od narození svobodnými a rovnými v právech. Sociální rozdíly jsou oprávněny pouze ve všeobecném zájmu."
………. Z práva člověka na svobodu vyplývaly všechny jednotlivé svobody (Deklarace práv člověka a občana).….Šlo o právo podílet se na zákonodárství a veřejných úřadech, právo na ochranu před nezákonným zatčením a trestním stíháním, právo na kontrolu veřejných financí a správy, svobodu svědomí, mínění a tisku. Závěr Deklarace se týkal dělby moci a majetkového práva:
"Čl.XVI. Společnost, ve které nejsou garantována tato práva a není zakotvena dělba moci, nemá žádnou ústavu.
Čl.XVIII. Jelikož je vlastnictví nedotknutelným a posvátným právem, nemůže být nikomu odňato, ledaže by to zjevně vyžadoval v zákoně uvedený veřejný zájem, a to pod podmínkou spravedlivého a předchozího odškodnění."
Nad tak výrazným přihlášením se k "proprieté sacreé et inviolable" se později někteří lidé rozhořčovali a plísnili ho jako projev. kapitalistického vykořisťovatelského myšlení. Ve skutečnosti však Francouzi pouze zakotvili to, co jinde už platilo v praxi:… Člověk využívá svoji svobodu především v tom, že může nakládat se svým majetkem: chudoba a vyvlastňování naopak umrtvují občanský smysl a produkují otroctví……. Odstranění soukromého vlastnictví …vede zcela jistě k hospodářskému a politickému úpadku.
Deklarace lidských a občanských práv…. byla nejvýznamnějším přínosem Evropy k modernímu právu národů…..Myšlenka, že stát musí být založen a uspořádán písemným aktem, byla sice obsažena již v učení o společenské smlouvě a dějinně ji předcházel božský písemný akt na hoře Sinaj, podstatně se však rozcházela s doposud historicky legitimizovaným pořádkem. Doposud neexistovala žádná ústavní listina, nýbrž jen množství ústavněprávních zákonů a zvykových práv, jež měly staleté trvání. Pro Angličany byla platným ústavním zákonem Magna charta, stejně jako jím byla pro Němce Zlatá bula Karla IV. z roku 1356.
Veškeré ústavní právo se odvolávalo na dějiny, revoluce však neponechávala minulosti žádný prostor……
….Revoluce po sobě zanechala právní nepořádek, z kterého se mohli radovat pouze advokáti. Existovalo staré, zrušené, dále platné, nové, novelizované, znovu zrušené právo: to vše tvořilo beznadějnou spleť a volalo po novém uspořádání práva…

Viz H.Hattenhauer, EVROPSKÉ DĚJINY PRÁVA,, nakl. C.H.Beck, Praha 1998, vyd.první., kap.X
Z druhého . vydání německého originálu přeložil kolektiv autorů

Poznámka překladatelky: Říkává se, že dějiny se opakují jako fraška… Nu, nevím. Někdo možná řekne: nihil novi sub sole ..




Další články tohoto autora:
Lydie Junková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku