Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 14.4.2004
Svátek má Vincenc




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Prezidenti budou v EU nadbyteční
 >POLITIKA: Horká půda v Iráku - odejít či zůstat?
 >MÉDIA: Greenpeace mají díky svému řediteli z ostudy kabát
 >MROŽOVINY: V čelistech civilizačních kleští 2
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dnes začíná Digitální Interkamera
 >PSÍ PŘÍHODY: Příliš vzdálené kachny
 >EKONOMIKA: ČNB dala najevo, že ji silná koruna nevadí
 >POSTŘEH: O bezohlednosti
 >LIDÉ: Dějiny umění jako dějiny ducha
 >ZE STARÝCH NOVIN: VÝBĚR - Nejlepší a nejzajímavější články současné doby
 >PENÍZE: Zákon o DPH? Největší legislativní paskvil!
 >ARCHITEKTURA: Ještě jednou Sazka arena, ale nejen ona
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Jakým směrem se budou ubírat vztahy mezi Německem a Českem?
 >VÁLKA V IRÁKU: Muktada Sadr a triviální americké chyby
 >REAKCE: Aston kontra dvojí poučení

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
14.4. ZE STARÝCH NOVIN: VÝBĚR - Nejlepší a nejzajímavější články současné doby
staré noviny

Historický dokument jak se tehdy psalo:

Prosinec 1940

Říšský ministr dr. Goebbels k českým novinářům a kulturním pracovníkům

"Bohmen and Máhren", Praha.

Vítám příležitost, kdy mohu před vámi promluvit o řadě otázek, které podle
mého názoru v zájmu vyjasnění poměru Říše a Protektorátu musí být jednou se
vší otevřeností vysloveny. A pokládám za nutné přes válečné události, aby se
to stalo v této chvíli. Neboť je se obávat, že až bude po válce, nebude už
možné mluvit o těch otázkách s takovou věcností jako nyní. Jako lidé ducha
si jistě jasně uvědomujete, že se v léto chvíli odehrává největší dějinné
drama, jaké zná vůbec historie evropského lidstva. Jsem pevně přesvědčen
— jak by tomu mohlo být jinak! - že toto drama bude rozhodnulo v náš
prospěch. Ve chvíli, kdy se hroutí anglická moc, je nám dána možnost, Evropu
nově organisovat, a to podle hledisek vyhovujících sociálním, hospodářským a
technickým možnostem dvacátého století. Naše Německá Říše prodělala asi před
sto lety podobný proces. Byla tehdy rozštěpena v právě tolik částí, větších
a menších, jak je tomu dnes s Evropou. Tato roztříštěnost na malé státečky
byla snesitelná tak dlouho, dokud nebyly technické pomůcky, především dopravní
prostředky, vybudovány tak, že cesta z jedné zemičky do druhé trvala příliš
krátkou dobu. S vynálezem parní síly se však stal starý stav nemožný. Neboť,
trvala-li doposud cesta z jedné malé země do druhé asi čtyřiadvacet hodin,
potřebovali jsme po založení železnice k této cestě, řekněme, už jen tři
nebo čtyři hodiny. Jestliže jsme tedy museli
před vynalezením parní síly cestoval stále ještě čtyřiadvacet hodin, než
jsme dorazili k nové celní závoře, potřebovali jsme nyní pět, pak tři, pak
dvě a nakonec půl hodiny, takže tento stav se stal nesmyslným i pro
federalistického fanatika. Byly i tehdy v Říši síly, které se pokoušely
překonat tento stav vyjednáváním. Tyto síly byly vyvráceny dějinným vývojem,
a to způsobem, jaký nenacházíme dosti často. Dějiny totiž probíhají podle
tvrdších zákonů, než jaké platí obyčejně u stolu. Znáte
možná slova Bismarckova z tehdejších let, že Německo nebude sjednoceno řečmi
a resolucemi, nýbrž že bude musel být jednou ukuto krví a železem.
O těchto slovech bylo tehdy mnoho sporů. Později však bylo jejich dějinné
oprávnění potvrzeno. Skutečně také byla jednota Říše ukuta v bitvách. Při
tom bylo překonáno mnoho zvláštností jednotlivých zemí, předsudků,
úzkoprsých názorů, církevněpolitických představ. Musely byl překonány,
neboť jinak by nebyla mohla Říše dosáhnout své jednoty, aby nastoupila k
velikému konkurenčnímu boji mocností v Evropě. Že jsme vůbec mohli
provést politické sjednocení, je tím, že jsme tehdy překonali tyto
stísňující přehrady. Samozřejmě, že se tehdy Bavorák nebo Sas nebo
Wurtemberčan nebo Schaumburg-Lippan cílil nějak ošizen; ale nakonec se
přece dynamikou tohoto nového stavu předsudky stále více a více
obrušovaly a pohledy lidí se upíraly silněji na veliké cíle,
které měla nyní Říše před sebou. Je samozřejmé, že Bavorák zůstal Bavorákem,
Prus Prusem, ale nad těmito kmenovými hranicemi viděli celek a během desetiletí
se naučili chápal, že teprve se zřetelem k tomuto celku bylo možné vyřešil řadu otázek
hospodářského, finančního, zahraničněpolitického a vojenského rázu. Velikost
Říše vznikla z tohoto procesu - procesu to, který se nám dnes zdá skoro
samozřejmý, kterému však tehdy současníci nechtěli a nemohli vždy rozumět.
Vězeli ve své době a v předsudcích tak, že neměli sílu, podívat se dále za
tuto dobu a představit si konstruktivně stav, jaký jednou přijde, který však
předvídali a také připravili jen jasnozřiví mužové tehdejší doby.
Dnes již nejsou železnice moderním dopravním prostředkem naší doby,
byly mezitím vystřídány letadlem. Prostor, který jsme kdysi projeli
železnicí za dvanáct hodin, uletíme dnes v moderním letadle za půldruhé
hodiny nebo za hodinu. Technika sblížila nejenom kmeny, ale i národy mnohem
více, než si to bylo dříve možno vůbec představil. Kdežto dříve bylo
třeba k mluvení z Berlína (Berlin) do Prahy oklikou přes tisk čtyřiadvacet
hodin, nepotřebuji k tomu dnes ani vteřinu. Když přistoupím k tomuto
mikrofonu, mohou mě slyšet v témže okamžiku v Praze, na Slovensku, ve
Varšavě, v Bruselu a v Haagu. Dříve jsem potřeboval k cestě železnicí do
Prahy dvanáct hodin, dnes tam doletím v letadle za hodinu, to znamená:
technika zase jednou o sto let později sblížila národy. Není jistě náhoda,
že tylo technické pomůcky vznikly právě teď, neboť lidí v Evropě přibylo a
velký počet obyvatelstva postavil evropskou společnost před nové problémy,
problémy vyživovacího, hospodářsko-politického,
finančního a vojenského rázu. S přispěním těchto technických vymožeností se
nyní samozřejmě sblížily i světadíly. Mezi evropskými národy si však razí
stále více cestu poznání, že mnohé z toho, co si máme mezi sebou vyřídit,
jsou v základě přece jen rodinné spory proti otázkám, které dnes mají řešil
světadíly.
Jsem pevně přesvědčen, že tak jako se my dnes díváme s jistým úsměvem na
malicherné rozepře německých kmenů čtyřicátých a padesátých let minulého
století, budou se za padesát let potomní generace s jistým obveselením dívat
na spory, které se dnes odehrávají politicky v Evropě. Budou v
"dramatických konfliktech národů" mnoha malých evropských národů vidět
už jen rodinné rozmíšky. Jsem přesvědčen, že za padesát let nebudeme myslet
už jenom v pojmech země - mnohé z našich dnešních problémů nám tehdy budou
připadat úplně nicotné a nezůstane z nich mnoho - ale bude se tenkrát myslet
v celých kontinentech a evropské myšlení budou naplňoval a řídit docela
jiné, možná mnohem větší problémy. Nesmíte si však myslet, že my, když
děláme určitý pořádek v Evropě, to děláme proto, abychom jednotlivým národům
brali život. Podle mého názoru se musí pojem svobody národa uvést v soulad
se skutečnostmi, před kterými dnes stojíme, a s prostými otázkami účelnosti.
Tak jako v rodině nesmí mít jeden člen právo rušit sobectvím vnitřní klid,
tak také nesmí jeden národ v vropě mít trvale
možnost, aby se stavěl obecnému dílu pořádku.
Neměli jsme sami nikdy úmyslů tento uspořádací nebo reorganisační proces
Evropy prováděl násilím. Nemáme-li jako velkoněmecky smýšlející lidé zájmu
na tom, abychom porušovali hospodářské, kulturní nebo sociální zvláštnosti
třeba bavorského nebo saského kmene, tak také není v našem zájmu, abychom
porušovali hospodářské, kulturní nebo sociální zvláštnosti, řekněme,
českého národa. Ale musí být přece vytvořena mezi těmito dvěma národy
jasná základna porozumění. Musíme si být buď přáteli, nebo nepřáteli. A
myslím, že tak dalece už nás znáte z minulosti: Němci dovedou být strašliví
nepřátelé, ale také velmi dobří přátelé. Umíme podat příteli ruce a skutečně
loyálně s ním spolupracoval - umíme však také bojovat proti nepříteli až do
jeho zničení. Národy, které se do tohoto pořádacího procesu už zařadily nebo
ještě zařadí, stojí nyní před otázkou, zda se do tohoto procesu zařazují
rády nebo zda se mu chtějí vnitřně postavil na odpor. Na skutečnostech
samých tím ničeho nezmění. Mohou být přesvědčeny o tom, že mocnosti osy, až
bude Anglie svržena, nenechají nic změnit na mocensko-politických
skutečnostech nové organisace Evropy podle velikých politických,
hospodářských a sociálních hledisek. Nemůže-li na tom změnil ničeho
Anglie, nedokáže to ani český národ. Vzali-li jste si poučení z
historie poslední doby, pak budete vědět, že na mocensko-politickém
stavu dneška se nedá už nic měnil a také se už nic nezmění. Proto tedy,
pánové - a teď mluvím úplné reálně politicky bez apelování na cit - zda vy
tento stav schvalujete, čili nic, to je úplně lhostejné, zda jej vítáte s
radostí nebo ne, nerozhoduje, na tom stavu ničeho nezměníte. Nuže jsem toho
názoru: nemůžeme-li na nějaké věci ničeho změnit a musíme-li tak jako tak
nádavkem přijmout nevýhody, které jistě také má, pak by bylo pošetilé,
kdybychom si nechtěli zajistit také její výhody. Stali-li jste se tak jako
tak částí Říše, pak nechápu, proč by český národ měl zaujmout ve svém nitru
oposiční stanovisko k Říši a neměl raději užívat výhod Říše.
Pravda, museli jste udělal řadu politických ústupků. Vím, že vám to asi
nebylo příjemné. Nikdo to nemůžeme pochopit lépe než já. Vím, že jste se
museli vzdát určitých věcí, které jste v minulosti milovali a kterých jste
si vážili, a vím, že si člověk na takový nový stav nezvykne z dneška na
zítřek, takřka přes noc. To jsou třecí plochy, které vypadají na místě
mnohem tvrdší a ostřejší než snad z perspektivy Říše. Ale opakuji: Musíte-li
už přijmout nevýhody, jsem toho názoru, že byste si měli činit nárok i na
výhody. Vysvětlím to na příkladě: V roce 1933 jsme stáli před řešením
židovské otázky. Že jsme nepřátelé židů, rozneslo se po světě už před rokem
1933. Nevýhody antisemitismu ve světové propagandě jsme tedy měli na sobě
tak jako tak cítit, mohli jsme si tedy bezpečně zajistit i výhody a židy
vystrnadit. Bojovalo-li se ve světě proti nám a pomlouvali-li nás tak jako
tak jako odpůrce židů - proč jsme měli přijímat
jen nevýhody a ne zároveň i výhody, to jest vyloučení židů z divadla, filmu,
veřejného života a ze správy? Bylo-li pak na nás i dále útočeno jako na
nepřátele židů mohli jsme si s klidným svědomím říci: vyplatí se to, máme
aspoň z toho něco.
Vy, pánové, jste se podívali do Říše, a záleželo mi velmi na tom, abyste
podnikli tuto cestu dříve, než se s vámi sejdu. Viděli jste Říši ve válce a
můžete si z toho udělat přibližnou představu o tom, co bude znamenat v míru.
Pak naše veliká lidnatá Říše se ujme vedle Itálie prakticky vedení Evropy.
Na tom se nedá už nic zkroutit a přemudrovat. Tedy to znamená pro vás: Jste
už teď údem velké Říše, která se chystá dát Evropě nový pořádek. Strhne
závory, které ješíě rozdělují evropské národy, a urovná jim cestu k sobě.
Učiní konec stavu, který samozřejmě nemůže lidstvo natrvalo uspokojit.
Vykonáváme zde tedy opravné dílo, o kterém jsem přesvědčen, že bude jednou
zapsáno obrovskými písmeny do knihy evropských dějin. Dovedete si
představit, co pak bude Říše po válce znamenat?
Víte, že se horlivě snažíme vedle politického vzestupu Říše i o rozmach na
poli kulturním a hospodářském. Víte, že chceme, aby se i národ sám účastnil
těchto opatření a jejich výsledků. Uvedu příklad: Doposud jsme německým
filmem zásobovali našich 86 mil. Němců, kdežto v budoucnosti budeme mít k
disposici odbytiště nesmírně rozsáhlé. Je na vás, zda z toho budete a íaké
míti účast, že v druhém případě bychom měli dosti prostředků ¨
a možností, abychom na příklad český film potlačili. Ale to právě naprosto
nechceme. Naopak, chtěli bychom mu poskytnout účast v našem velkém
odbytišti.
Právě tak málo chceme potlačovat váš kulturní život. Naopak chtěli bychom,
aby vám byla umožněna bohatá výměna.
To se může přirozeně stál jen na základě loyality. Musite se tedy
vnitřně přihlásit k dnešnímu stavu a nesmíte si nechat otevřena zadní vrátka
a při tom si myslet: "Až bude zle, mohu tudy uklouznout." Vezměte si
pro srovnání příklad z dějin národně-socialistického hnutí: Někteří
členové naší strany nosí zvláštní odznak se zlatým věncem kolem. Tím
ukazují: "Stál jsem při národně socialisíickém hnutí už tehdy, dokud
se nic nedědilo, bojoval jsem za hnutí, dokud ještě nebylo u moci!" Ti se k
němu přihlásili už v době, kdy nebylo ještě bezpečně viděl, že hnutí
zvítězí. Neboť přihlásil se k něčemu, když už to je jednoznačné, to není
žádné umění. Chcete-li tedy začít hlásat svou loyalitu teprve tehdy, až bude
definitivně vybojováno vítězství, pak, pánové, ať vás bude svou loyalitou
ujišťovat sebe více, nebudeme už mít o ni zvláštního zájmu. Myslím, že si
musíte tento problém vyřešit. Také já jsem to učinil. Přečtetl jsem na
příklad v poslední době řadu českých knih, viděl jsem mnoho českých filmů
a přijal řadu zpráv o české
kulturní práci - a vlastně jsem litoval, že nemohu s těmito plody vašeho
kulturního života seznámit více německý národ. Ale nejdříve musí nastat
toto vyjasnění. Mnoho českých filmů na příklad bych si přál ukázal
německému národu. Chcete se pro své filmy spokojit
s českým národem jako odbytištěm nebo neviděli byste raději, kdyby
byly rozšířeny po celé Říši? Nenaplní také vás hrdostí, když přijdete do
Hamburgu (Hamburg) a budete moci říci: "Toto je také moje přístavní
město!" A když uvidíte ¨německé loďstvo: "Toto je loďstvo, které chrání také náš
život!" A když budete sledoval hrdinské činy
německé branné moci: "Toto je branná moc, kíerá chrání také náš národ,
která také nás pojala pod svá ochranná křídla."
To bych pokládal za mnohem užitečnější a uspokojivější než říkat
"no, musíme sice jít s nimi", ale v koutku srdce ještě dělat výhrady.
V tom se musíte vy a musí se i český národ rozhodnout. Neříkejte, že český
národ chce to nebo to. Myslím, že mám ve vedení národa také zkušenosti.
Národ myslí tak, jak jej učí myslit jeho inteligence/ má vždycky takové
názory, jaké má jeho duchovní vedení. Neměli by tedy ti, kdo vedou duchovně český
národ, úplně vážně před něj předstoupil a vysvětlit mu, že se musí
rozhodnout teď? Neměli by mu říci, že si český národ přece jen vybral
nejlépe? - Viděli jste Rotterdam - právě vy můžete plně ocenit tehdejší
dějinné rozhodnutí vašeho presidenta.
Ať nikdo neříká: "Tomu jsme se mohli vůbec vyhnout!" Naše konání
nevychází naprosto z nějakého rozmaru. I my jsme přece
jen služebníky dějinného osudu. Nemůžeme jednat jinak, než jak jednáme. Jsme
jen vykonavateli dějinného příkazu. Neříkejte to, že kdyby nebylo národních
socialistů, byl by pokoj v Evropě. Ne, potom by tu byli jiní, kteří by
museli jednat na našem místě. Když nějaká doba uzraje, musí se naplnit, tak
jako spadne jablko se stromu, když je zralé. Nemůžeme se postavit proti
osudu, přešel by nás. Jinými slovy: Máte na vybranou vysvětlit svému národu
tento stav věcí; ukázat mu se širších hledisek dějinné úkoly, před kterými
stojí Evropa. Myslím, když v duchu projdete ještě jednou vývojem právě
minulého roku, že dojdete přece k závěru: "Možná, že jsme my, Cechové,
vybrali nejlépe. Tak jak to bylo předtím, to přece nemohlo jít dál. Bývalo
by to bylo možné, kdyby Německo bylo bývalo drženo stále k zemi, ale to je
nemyslitelné." Máte dnes možnost přivlastnit si všechny výhody, které může
poskytnout velká Německá Říše. Máte naši zaručenou ochranu. Nikdo vás
nenapadá. Měli byste také možnost sdělit výhody vašeho národního života celému
Německu. Měli byste
možnost vyvážet svou hudbu, své filmy, svou literaturu, svůj tisk, svůj
rozhlas do Říše. Víte, že německý národ byl kulturně vždy velmi otevřený a
přístupný. Nechceme a také to nemůžeme naprosto změnit. Neboť nejsme
diktátoři, nýbrž vykonavatelé vůle našeho národa.
Jak bylo řečeno, dáváme vám možnost ke spolupráci. Pozval jsem vás sem,
abych vám opatřil základnu, na které bychom mohli dojít k dorozumění.
Nechceme na vás naprosto, abyste dělali něco proti cti vašeho národa.
Nežádáme, abyste dělali něco,
co by vás degradovalo jako povýšence, patolízaly nebo nevím co. Natrvalo by
z takového poměru nemohl mít nikdo radost Myslím však, že není příliš, když
se na vás žádá v těchto dramatických chvílích evropského sporu, který povede
k docela novým formám lidského soužití, abychom se dorozuměli o těchto
věcech, aby se zjednalo jasno a abychom jednou věděli, zda se budeme stýkat
jako přátelé nebo jako nepřátelé. Chceme vědět, jak stojíme k inteligenci
národa, zda si jsma přáteli nebo nepřáteli. Že se jako nepřátelé dovedeme
chovat, to jste snad mohli pozoroval minulý rok. Že se dovedeme chovat i
jako přátelé, zpozorovali byste pak potom, až by se vyvinula kladná a
aktivní loyalita mezi oběma národy, českým i německým. Vzal jsem si dnes za
úkol, toto vám objasnit; věřím, že bychom se na této základně mohli
dorozumět a také se dorozumíme. Jsem pevně přesvědčen, že když položíte
tento základní kámen k loyalitě, zavděčíte se nám, že však na druhé straně
svému národu prokážete velkou dějinnou službu. Nesmíte soudit podle toho,
co dnes lidé říkají. Průměrný
člověk přece daleko nevidí. Je však úlohou inteligence pozvednout se nad
úzký obzor a rozhlédnout se v širším okruhu, představit si v duchu stav,
jaký jednou bude a proti kterému nesvědčí skutečnost, že tu ještě není. Je
vždy úlohou inteligence v národě být průkopníkem přicházejícího a ne slepým
ctitelem přítomného stavu. Vyzývám vás proto, abyste v tomto smyslu mluvili
k českému národu. Kdybychom to udělali my, český národ by nám nevěřil,
poněvadž nás nezná, poněvadž neví, jací jsme my národní socialisté, poněvadž
v nás snad tuší národní sobectví, kdežto my máme jen v úmyslu zjednat jasný
poměr mezi dvěma národy, které si přece musí rozumět. Vy žijete tam, my
žijeme zde. Jen obrovská přírodní katastrofa, která by náš národ zničila, by
mohla přinést jednostranné řešení. Poněvadž to se nedá očekávat, musíme se
nějak dohodnout. Zda si jsme sympatičtí, nebo nejsme, o tom netřeba
debatovat. To nerozhoduje.
Rozhoduje jen to, že dáváme mnoha milionům v Evropě společnou základnu a
také společný životní cíl. Tento ideál rušila dosud Anglie. Anglie chtěla
udržovat Evropu v neklidu, poněvadž v tom spatřovala nejlepší zajištění své
ostrovní existence. Toto ohnisko nepokoje bude nyní gigantickými údery naší
branné moci odstraněno. Pak budeme mít možnost dál Evropě její mír. Zveme
vás k tomu srdečně.

Postavme si autostrádu.

Každý hospodářsky a politicky významný stát založil svou silu na rozsáhlé
komunikační síti, přiměřené potřebám doby.
Síla Říma začala před 2200 lety na silnici Via Appia. Tato silnice stojí a
slouží svému účelu dodnes.
Ohromná výstavba dnešní Itálie začala na autostrádách. Na autostrádách
buduje svou sílu a vítězí Německo. Rooseveltův plán národní obnovy se opírá
o stavbu autostrád.
I my musíme stavět svou autostrádu. Nejenom proto, proč ji měla stavět
bývalá republika na prvním místě, to jest, aby zaměstnala 100.000
nezaměstnaných. Ale musíme stavět svou autostrádu zejména proto, ze chceme
svému státu položit tak trvalé základy jako ony světové říše.
Musíme stavět svoji autostrádu proto, abychom nebyli vyřaděni a postaveni
stranou od světové dopravy.
Musíme stavět svoji autostrádu proto, ze je základem k rozhýbání skoro všech
přírodních zdrojů, všech hospodářských a pracovních oborů, řemesel a lidi
naší republiky.
Musíme stavět svoji autostrádu, aby se lehčeji a lacinéji dostaly do světa
plody naší země a výrobky slovenských rukou.
Odkládat velkorysé řešení se nevyplácí. Není-li na to času, musí se najít.
Jsou i jiné neodkladné véd. Tato je však nejneodkladnéjší a nejdůležitější

"Budovatel", Slovensko.




Další články tohoto autora:
staré noviny

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku