Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 15.4.2004
Svátek má Anastázie




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Spor o regulování či neregulování nájemného
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Jakým směrem se budou ubírat vztahy mezi Německem a Českem?
 >POLITIKA: Tolerance.
 >O KNIZE: Osudná domýšlivost Friedricha Hayeka
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Nesmrtelná motorka
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart a volně ložený pejsek
 >ZAMYŠLENÍ: Válka o "trojského koně"
 >SVĚT: Seznamování s paviány
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Poslední jízda
 >PENÍZE: Skutečné zlevnění plynu přišlo až s Aprílem
 >POSTŘEH: O módě
 >POLITIKA: Prezidenti budou v EU nadbyteční
 >POLITIKA: Horká půda v Iráku - odejít či zůstat?
 >MÉDIA: Greenpeace mají díky svému řediteli z ostudy kabát
 >MROŽOVINY: V čelistech civilizačních kleští 2

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
15.4. PSÍ PŘÍHODY: Bart a volně ložený pejsek
Ondřej Neff

Ještě se nestalo, aby Bart věnoval jezevčíkovi jinou než vlídnou pozornost. Vlídný byl i včera, přestože k tomu nebyl žádný důvod.
Jezevčík to byl zjevu poněkud nechutného. Vypasený jako čuně, dlouhé chlupy urousané, sotva se valil u nás na plácku, kde se říká "u laviček". Bart k němu přišel a přátelsky k němu čuchnul, on se nevrle otočil, přišoural se k lampě a zvedl k ní nohu. Bart jeho podpis přepsal. On zavrčel a zase se podepsal. Dali si takto, chlapci, asi čtyři rundy, než toho nechali, takže je teď ne zcela jasné, komu lampa patří - asi jako obchodní dům Kotva.

Říkal jsem si, komupak asi ten jezevčík patří?
Nevypadal na zdrhacího psa, který se utrhnul někde na Vidouli a doputoval až k nám na Mrázovku. Nebyl to žádný mně známý jezevčík. Široko daleko ani živáčka. Kde se tu vzal? Jeho přítomnost byla záhadná jako existenciální otázky typu Kdo jsme? Odkud jsme přišli? Kam jdeme?
Nechtěl jsem strávit zbytek dne bádáním nad touto záhadnou osobností a vydal jsem se tedy obvyklou cestou k hotelu Mövenpick. Po několika krocích jsem se ale přece jen otočil.
On tam přece jen někdo byl. V ošklivém olezlém autě seděl ošklivý olezlý chlapík. On venčil toho psa tak, že ho přivezl k lavičkám, vystrčil ho ven, četl si noviny a když usoudil, že se pes vybláznil, otevřel dveře olezlého auta a písknul na něj! Jezevčík se přišoural, chlápek ho vyzvedl dovnitř a odjel.

Aspoň, že tak. Někteří jezevčíci jsou na tom hůř. I když, spravedlivě uváženo, jiní jsou na tom mnohem líp, ale takový už je život.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku