Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 15.4.2004
Svátek má Anastázie




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Spor o regulování či neregulování nájemného
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Jakým směrem se budou ubírat vztahy mezi Německem a Českem?
 >POLITIKA: Tolerance.
 >O KNIZE: Osudná domýšlivost Friedricha Hayeka
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Nesmrtelná motorka
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart a volně ložený pejsek
 >ZAMYŠLENÍ: Válka o "trojského koně"
 >SVĚT: Seznamování s paviány
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Poslední jízda
 >PENÍZE: Skutečné zlevnění plynu přišlo až s Aprílem
 >POSTŘEH: O módě
 >POLITIKA: Prezidenti budou v EU nadbyteční
 >POLITIKA: Horká půda v Iráku - odejít či zůstat?
 >MÉDIA: Greenpeace mají díky svému řediteli z ostudy kabát
 >MROŽOVINY: V čelistech civilizačních kleští 2

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
15.4. O KNIZE: Osudná domýšlivost Friedricha Hayeka
Martin Ondreját


Kniha Osudná domýšlivost Friedricha Hayeka vyšla poprvé v roce 1988 (v češtině v Sociologickém nakladatelství, 1995), a klade si za cíl prokázat vědeckými metodami, že socialismus, tedy řád lidské spolupráce založený na záměrné organizaci a součinnosti řízené ústřední autoritou opírající se o kolektivní ovládání dostupných zdrojů, stojí a vždycky stál na v zásadě mylných vědeckých, faktických a dokonce i logických základech, a že opakované pokusy o převádění socialistických myšlenek v život v průběhu 20. století vedly vždy k neúspěchu právě díky tomu, že tyto podstatné chyby nebyly brány v potaz. Autor se následně v devíti kapitolách se sedmi dodatky snaží podat důkazy a poněkud umanutým způsobem přesvědčit čtenáře o pravdivosti svého tvrzení a také leitmotivu celého díla, totiž že socialismus je omyl, a jako jeho alternativu (tedy ten správný systém) vidí tak zvaný spontánně rozšířený řád lidské spolupráce vytvořený tržní konkurencí, jak se nepřesně označuje, a i my tak budeme v dalším textu činit z důvodu omezeného prostoru, kapitalismus.

Ve skutečnosti jde Hayek ještě dále, když dokonce tvrdí, že v kapitalismu spočívá původ a celé uchování naší civilizace, a socialismus, byl-li by plně uplatněn, vedl by ke zničení většiny současného lidstva a k ožebračení většiny zbytku. Hlavní Hayekův argument pro toto neskromné tvrzení se opírá o evoluční výběr, kdy bez ohledu na lidskou vůli přežil ten nejkvalitnější řád ze všech možných. Jako empiricky ověřitelný fakt uvádí nárůst populace a bohatství skupin fungujících v kapitalismu oproti všem ostatním. Problém socialismu spočívá v tom, že, na rozdíl od věkem vyzkoušeného, osvědčeného a funkčního řádu tržní konkurence (kapitalismu), díky centrálně řízené ekonomice neumožňuje získávat, shromažďovat a využívat informace o dostupných zdrojích. Navíc, příznivci socialismu vykazují vysokou resistenci vůči anti-socialistickým, kapitalistickým v to počítaje, principům. Styl knihy a způsob argumentace nenechává čtenáře na pochybách, že Hayek je přesvědčen o tom, že objevil pravdu a socialisté, leckterým z nichž Hayek přičítá i vysokou inteligenci a renomé, si to ve své zaslepenosti odmítají přiznat.

V první kapitole autor vysvětluje přenos prvků kapitalismu (jako je oddělené vlastnictví, poctivost, smlouva, směna, obchod, soutěž, zisk či soukromí) tradicí pravidel především ve formě zákazů jdoucím proti instinktům. Tak je vysvětlen vznik morálky v novém, neinstinktivním smyslu. Přestože lidé omezením nerozumí a nenávidí je, i tak je dodržují a jsou pro ně prospěšná (např. Smithova neviditelná ruka). Pravidla přežívají proto, že ti, kdo je dodržují, jsou úspěšnější. Je to díky evoluci a přirozené selekci. V dalším Hayek bagatelizuje roli genetiky v přenosu výše zmíněných prvků kapitalismu, a rovněž označuje Hobbesovu teorii o svobodném individuu a války všech proti všem za nesmysl. Konkurence v rámci pravidel je nepostradatelná ve velkých skupinách, zatímco spolupráce je fukční výhradně ve skupinách malých. Pokusy o vzdorování pravidlům jsou, dle autora, anachronické a neprogresivní. Dále, Hayek vysvětluje vznik rozumu i morálky evolucí, a to historicky v pořadí instinkt -> zvyk a tradice -> rozum. Autor dále kontempluje nad spojitostmi a rodíly mezi kulturní a biologickou evolucí docházeje k závěru, že evoluce se neřídí zákony obdobnými těm, které jsou objevovány kupříkladu ve fyzice.

V druhé kapitole si Hayek všímá, že velké civilizace starověku (např. Řím či Řecko, byť to s výjimkou Sparty) uznávaly a chránily oddělené vlastnictví jakožto součást svobody a základu pro vznik obchodu, cen a kooperujících struktur (ius civile). Řím upadal a viníkem byla, dle Hayeka, centrální správa, a socialismus rovněž stál za stagnací Egypta. Na druhou stranu, Evropa zažila zářivý rozvoj v období kapitalismu. V dalším autor dochází ke tvrzení, že spravedlnost nemůže existovat bez soukromého vlastnictví, které zaručuje pokrok a odlišuje člověka od divocha či zvířete.

Ve třetí kapitole dochází Hayek k závěru, že obchod je nutnost a nikoliv luxus, a je starší než zemědělství. Vzkvétající oblasti byly v historii oázami obchodu (Palestina či Řecko, kde díky obchodu vznikla antika). Dále autor naznačuje schéma, kdy nárůst populace vede ke specializacím a dělbě práce, což opětovně vede ke vzrůstu populace a vice versa (řetězová reakce). Následně Hayek rozvádí svoji představu o historickém vzniku obchodu.

Ve čtvrté kapitole obviňuje Hayek Akvinského a francouzské racionalisty ze zneužívání rozumu a morálky proti komerci, podlézání lidem a apelům na primitivní tužby. Descartes prý odsouvá tradice a podtrhuje možnosti čistého rozumu. Rousseau ve svých dílech směřuje k divošství (ve kterém vidí svobodu), zavrhuje tradici a rozum a osvobozuje se od omezení, která svobodu umožnila. Vlastnictví považuje za podezřelé. Intelektuálové, již dle autora, prý z větší části tíhnou k socialismu. Hayek dále kritizuje Wellse, Orwella, Monoda, Keynese, Einsteina, Borna a další kapacity za socialisticky pokřivené názory. Kritizuje také příznivce racionalismu, empirismu, positivismu a utilitarismu pro jejich víru v rozum a odmítání tradic.

Pátá kapitola sděluje, že principy kapitalismu nevyhovují kritériím vědy a rozumu. Svět je, díky evolučnímu principu selekce, nejlepší možný a snahou socialistů je to "napravit". Další Hayekův závěr jest, že evoluce nemůže být spravedlivá a socialismus je nefunkční, viz SSSR, Kuba, Čína, Jugoslávie, Vietnam, Tanzánie či Nikaragua.

V šesté kapitole se čtenář dozvídá, že obchod neměl v historii prestiž. Cenila se především fyzická práce (Marx). Naopak Hayek považuje obchod za skutečnou práci a zdůvodňuje detailně proč. Autor dále obhajuje obchod, kritizuje intelektuály za ekonomickou nedovzdělanost, kritizuje nedůvěru v peníze a finance, kritizuje odsuzování zisku a opovrhování obchodem.

V sedmé kapitole pokračuje Hayek v obviňování, tentokráte socialistů za devalvaci jazyka socialistickou terminologií, čímž jsou omyly socialistického nahlížení na svět udržovány při životě. Autor je nadevše popuzován termíny "sociální spravedlnost" a "sociální práva", kterým věnuje zvláštní podkapitolu.

Osmou kapitolou gradují Hayekovy myšlenky, když označuje socialismus za hrozbu stávajícímu i budoucímu blahu. Jedině tržní řád může prý uživit celou populaci. Nárůst populace není na závadu a nevede k chudobě, pokud existuje efektivní dělba práce a specializace. Populační exploze se autor neobává a dokonce předvídá, že k ní nedojde. Závěry Římského klubu o přemnožení lidstva na zemi jsou odmítány.

V deváté kapitole Hayek připomíná výzvu z knihy Genesis o plození, rozmnožování a podmanění země lidmi. Nakonec autor dochází k již téměř očekávanému závěru, že i mezi náboženstvími přežila jen ta, která podporovala rodinu a vlastnictví.

HODNOCENÍ

Hayekova kniha byla sepisována v druhé polovině 20. století autorem, který celý život žil v tak zvané západní civilizaci, v mládí zažil drsná období kapitalismu první světové války, období meziválečné a opět válečné spojené s rasovým národním socialismem. Rovněž prožil i snahy o změkčení tvrdých životních podmínek lidí a nastolení sociálního státu v západní Evropě a kapitalistickou společnost ve Spojených státech amerických. Přesto přezevšechno byl zarytým odpůrcem socialismu a veškerých snah o regulaci a zásahy státu proti tradičním principům kapitalistické společnosti, a průkopníkem přirozeného tržního řádu postaveném nejen na výrobě, ale především i obchodu. Společnost viděl jako spontánně chovající se kolonii vzájemně si konkurujících živočichů, kde přežívá ten nejsilnější, nejodolnější - ten, který se dokáže nejlépe zorientovat ve spleti informací, které si sám musí v džungli, ve které žije, obstarat. V tomto principu řádu spatřoval udržitelný stav, a dokonce i rozvoj lidstva, jak po materiální stránce bohatství, tak i positivní populační vývoj. Jeho nabádání k výdrži v systému světa stojícím na dosavadních evolucí aprobovaných tradicích, kterým lidé nerozumí, jsou proti jejich představám o ideálním světě, a které jim přináší nesnadné a leckdy i nesnesitelné situace, bylo meritum jeho odkazu. Skupinu lidí, kteří dávali přednost rozumu, instinktu, snadnějšímu životu, prospěchu, slibům o blahobytu, slibům větší svobody a osvobození od jha, které přinášel Hayekem propagovaný kapitalismus, říkal vesměs socialisté, a obviňoval je z nerozumu, z lpění na pomýlených vývodech a falešných představách jdoucím proti esenci jejich snažení.

V celém díle stačil Hayek obvinit, napadnout či zkritizovat z pověr vycházející sociobiology (str. 17, 29), Hobbesovo učení (str. 17), Rousseaua (str. 18, 55), kolektivismus (str. 24), Marxe (str. 31), Comta (str. 31), konstruktivisty (str. 32), ignoranta a protikomercionalistu Aristotela (str. 51), Akvinského výrok, že úrok je lichva (str. 52), Keynese (str. 63), vědce (str. 75), Rawlse (str. 82) a spoustu dalších, především pak socialisty (str. 1-200). Ve své argumentaci je celkem umanutý a jeho vyhranění vůči socialistům působí leckdy dosti žlučovitě a účelově. Vymezuje se negativně vůči všemu, co je podporováno socialisty, je obviňuje z ekonomických neúspěchů, zneužívání rozumu, a je připraven je obvinit při jakékoliv situaci prakticky z čehokoliv (úpadek Říma či stagnace Egypta). Na druhé straně za úspěchy může kapitalismus (rozvoj Evropy). Píše-li Hayek o socialismu, často pak používá negativně vyznívající adjektiva (s kolektivismem spojuje divošství). Naopak, jde-li řeč o kapitalismu, adjektiva mají příjemnější nádech (socialismus, regulace rovná se úpadek, kapitalismus, spontaneita rovná se rozvoj). V některých pasážích se dokonce rozčiluje, že fakta nejsou interpretována odborníky tak, jak by chtěl on (str. 50). Odmítá války, jakoby to snad bylo možné, nebrat je v potaz ? Socialismus obviňuje z protivení se evoluci, jakoby snad také socialismus nebyl součástí evoluce (Hayek se asi domnívá, že sám stojí mimo evoluci). Chce obhajovat egoismus a osobní prospěch před společenským. To mu však nedovoluje současné chápání a cítění morálky, proto věnuje nemalou část knihy, aby přesvědčil čtenáře a předestřel jim tvrzení, která pokládá za vědecké důkazy, že dnešní morálka jim byla nenápadně vnucena socialistickými intelektuály manipulací s jazykem a jejich primitivními tužbami. Ani náznakem se nikde nezmiňuje o oligarchií vlastněnou podstatnou částí majetku, jejích praktikách a jejím vlivu na vrcholnou politiku.

Celou knihu lze v podstatě chápat na jedné straně jako reklamu na kapitalismus, a na straně druhé jako devalvaci socialismu. Hayek se snaží čtenáře přesvědčit, že strádání a vykořisťování je normální, člověk má jen zatnout zuby, třeba i zemřít, a nebádat nad něčím, co stejně není schopen pochopit a vysvětlit. Hlavně se nepřidávat k socialistům a neprotivit se evoluci a přírodnímu výběru. V opačném případě totiž lidstvo dojde, dle Hayeka, zkáze. Jediná možnost a východisko pro udržitelnou budoucnost a bohatství společnosti je tradiční kapitalismus. Co na tom, že bohatství se bude týkat jen nepočetné horní vrstvy. Hayek s touto námitkou počítá a tvrdí, že proletariát by měl být i za tento stav vděčný, protože socialistická alternativa může být pro ně jen nepříznivější.




Další články tohoto autora:
Martin Ondreját

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku