Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 15.4.2004
Svátek má Anastázie




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Spor o regulování či neregulování nájemného
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Jakým směrem se budou ubírat vztahy mezi Německem a Českem?
 >POLITIKA: Tolerance.
 >O KNIZE: Osudná domýšlivost Friedricha Hayeka
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Nesmrtelná motorka
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart a volně ložený pejsek
 >ZAMYŠLENÍ: Válka o "trojského koně"
 >SVĚT: Seznamování s paviány
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Poslední jízda
 >PENÍZE: Skutečné zlevnění plynu přišlo až s Aprílem
 >POSTŘEH: O módě
 >POLITIKA: Prezidenti budou v EU nadbyteční
 >POLITIKA: Horká půda v Iráku - odejít či zůstat?
 >MÉDIA: Greenpeace mají díky svému řediteli z ostudy kabát
 >MROŽOVINY: V čelistech civilizačních kleští 2

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
15.4. TÉMA: Spor o regulování či neregulování nájemného
Alex Koenigsmark

Spor o regulování či neregulování nájemného je cosi jako spor o seržanta Gríšu. Všichni mají pravdu, ale není to mnoho platné. Vždycky, resp. ještě dlouho bude něco nespravedlivé. A není divu. Regulované nájemné neprospívá jedněm, tržní nájemné drtí jiné. Při tom střecha nad hlavou a postel je zboží, po němž je odjakživa na trhu největší poptávka a kde se dají nadělat nejlepší peníze. Je obtížné projíst v restauraci to, co musíte zaplatit vedle v hotelu jen za nocleh a nejrychleji se peníze dají nadělat v realitách - čímž neříkám, že to není namáhavá práce. Někdo v tom umí chodit a vydělává, někdo ne.
A jak je to s tou nespravedlností?
Dva majitelé domu v Dolních Koutech si moc závidět nemusí, v jejich případě jde o několik stovek, které je stejně nevytrhnou - i když, jak říkala babička Tomáše Töpfera, mít stovku a nemít stovku, to jsou dvě stovky.
Ano, se strašlivou závistí a pocitem křivdy určitě pohlíží Hamánek, majitel domu o osmi bytech v Počernicích, v němž bydlí lékař, dva dělníci, dva důchodci, prodavačka a řidič autobusu, všichni rozumí se s rodinami, na souseda Krákoru, jemuž se podařilo z podobného domu podobné české nájemníky vystěhovat a teď pronajímá své prostory cizincům. Tito cizinci jsou Vietnamci a Ukrajinci a bydlí v jeho pokojících po osmi. Každý platí dva tisíce měsíčně. Jaká je tudíž výše tržního nájemného v Počernicích, je těžko odhadnout.
Ještě větší závist může ovšem pociťovat Šušma, domácí restituent, majitel domu na Malé Straně, který pomalu a postupně, jak mu holt vycházejí finance, dává do pořádku, navíc má v domě dvě babičky s šestitisícovým důchodem a nemá to srdce jim vypnout vodu a plyn, aby vypadly, když pozoruje sousedku Brejžkovou, též restituenta, která se vrátila z Ameriky, starých Malostraňáků se fofrem zbavila a byty pronajímá cizincům - diplomatům a manažerům, z nichž Čech, Vietnamec nebo Ukrajinec není ani jeden. Za třípokojový byt inkasuje dva tisíce euro i víc a její Američané jí rozumějí. Tady je ovšem třeba připomenout, že ona aspoň musela svým někdejším českým nájemníkům pořídit byty jinde a že za to musela vypláznout pár milionů, protože se jim samozřejmě z bytů, kde žili padesát, šedesát let, sami je zrenovovali a opravovali a zvykli si, vůbec nechtělo. Tím je nespravedlnost zvýšena nebo snížena, když Šušma navíc ty miliony ani nemá? A jaké je tržní nájemné na Malé Straně, sedmdesát tisíc, osmdesát tisíc?
Pak je tu mimo kategorie ještě majitel domu Hubert von Schwindelstein, jehož tatínek utekl do Brazílie, protože měl v SS příliš vysokou hodnost, nadělal tam prachy a synek s americkým občanstvím odkoupil od restituentky (jež získala dům na Starém Městě díky úplatkům podvodem na základě falešných dokladů) její barák a po povodních už dva roky spokojeně čeká, až historická budova zchátrá natolik, aby se v ní nájemníci konečně začali bát. Nebo až někdo změní zákon a uvolní mu ruce. Tento příklad s má s trhem společné jen to, že Herr Sturmbannführer junior má peníze.
Jinému majiteli, Zlomečkovi, rupnou nervy, vypíná vodu, rozbíjí topení, vyhrožuje, nadává babičkám.
Takoví jistě nejsou všichni. Většina majitelů domů, které znám, jsou milí a slušní lidé, kteří dbají na svou pověst a věří, že v jejich domech budou žít i děti jejich dětí. Ale budou-li ponecháni volně na pospas tržní síle v prostředí, kde do ringu nastupuje čtyřicetipětikilový Thajec proti Lennoxu Lewisovi, nepodlehnou dříve nebo později? Co když to prostě neustojí? Není lepší hodit iluze za hlavu a prostě hrabat pod sebe?
Je zde totiž jedna nespravedlnost velká, nespravedlnost základní, ze které všechno vychází, i ten nemrav dvojích cen: inu, my totiž prostě vyděláváme o mnoho méně, ať jsme schopní či neschopní, než naši sousedé v EU a tak jsme jednoduše od počátku v nevýhodě.
(Poznámka: Ovšemže - nějaká nerovnost existuje všude, Julia Roberts a Bill Gates mají víc peněz než řidič metra v NY a jistěže ten řidič nebude bydlet v osmimilionové vile v LA. Přirovnání kulhá v tom, že onen řidič měl (pokud tedy nepřijel z České republiky nebo Iráku v posledních dvaceti letech) řekněme /víme, že jen relativně/ stejnou šanci - a to český občan neměl. Na nedávném semináři v Krumlově definoval jeden účastník - nebudu ho záměrně jmenovat - to, co mu v Čechách při diskusích vadí takto: málokdo je ochoten či schopen diskutovat skutečně o problému, většina prostě jen zastává a) názor toho, kdo ho platí, b) případně ten názor, který by mu přinesl osobní prospěch. Názor nikoli existencionální, ale toliko existenční. Většina debat o nájmech a bytech je přesně taková - připomíná mi větu Johna Ruskina, který, dotčen fouchéovskou policí, napsal: uznávám, že v Paříži panuje nyní pořádek a zločinů ubylo, ale než trvale snášet tuto formu špehování a svévole, ať je raději v Soho ročně zavražděno o pár desítek lidí více… A pak dodal: za předpokladu, že mezi nimi nebudu já.)
Jestliže odstraníme následné nespravedlnosti dříve, než tu základní nespravedlnost, vytvoříme mnoho dalších nespravedlností. Nejhezčí, historická a romantická místa v našich městech se změní v cizinecká ghetta či v hotelové enklávy bez místních obyvatel. Historické čtvrti ztratí výraznou část svého naturelu. Já vím, v Dolních Koutech to ani tolik nehrozí. V Počernicích možná taky ne…
Avšak dokud existuje ona základní nespravedlnost v tak frapantní formě jako dosud, je nějaká "regulace" prostě nezbytná, jelikož opak je neslušný a jmenuje se výprodej.

P.S. Těším se, kolik nadávek a urážek se v komentářích snese na mou adresu.




Další články tohoto autora:
Alex Koenigsmark

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku