Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 19.4.2004
Svátek má Rostislav




  Výběr z vydání
 >ŠKOLSTVÍ: Nadaní v MŠ Rozmarýnek
 >GLOSA: Budeme hrát kanadským stylem ?!?
 >FEJETON: Kočky
 >TÉMA: Makléřské zkoušky - k čemu a pro koho?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak bylo na Interkameře
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak je Bartovi
 >NÁZOR: České imprese: Všichni uneseni - Kubal a spol, media, Špidla a nakonec i já.
 >DO EU: Lijn 25.
 >BÁSEŇ: Veselme se, radujme se
 >FEJETON: Podivuhodné setkání
 >SVĚT: Případně přitažlivý půvab izolacionismu
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >PENÍZE: Podniky v EU: co jsou operační programy?
 >EU VOLBY: Švejci vzhůru do Evropy
 >FEJETON: Usámovi teče do bot

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
19.4. TÉMA: Makléřské zkoušky - k čemu a pro koho?
Karel Klepýtko

Pokud se chce našinec živit jako profesionál v oblasti poskytování služeb na domácím trhu s finančními instrumenty (a to v bance nebo nebo u jiného zprostředkovatele) podle zákona musí svoji způsobilost prokázat tzv. "Makléřskými zkouškami". Původní záměr zákonodárce - dosáhnout jejich prostřednictvím dostatečné úrovně znalostí u účastníků finančního trhu, dosáhl dnes zcela jiného rozměru. Na začátku 90-tých let skutečně celá řada tzv. "odborníků" neměla ani zdání o základních pojmech - to je dnes již dávnou minulostí. Ne tak orgán, jehož úlohou je právě dohled nad kapitálovým trhem a jeho účastníky - Komise pro cenné papíry. Tento moloch, který je ze zákona financován účastníky kap. trhu, nedokázal ve své části reagovat na vývoj na finančních trzích a místo toho se soustředil na zdůvodnění své vlastní existence.
Nejsilnějším důkazem toho jsou právě makléřské zkoušky, které v téměř nezměněné podobě přetrvávají již mnoho let. Jejich neopodstatněnost je přitom více než zřejmá - v posledních letech došlo ke krachu několika obchodníků s cennými papíry a přitom u všech zaměstnanců, kde to KCP požaduje, byl onen "punc kvality", který má být dodán právě makléřskými zkouškami.
Není divu - zkoušky, resp. otázky v nich jsou z valné části z dřevních dob našeho finančního systému. A tak je na nich bohužel patrná i nezkušenost a neznalost finanční problematiky i na straně tehdejší KCP. Několik otázek již dosáhlo legendárního věhlasu na celém finančním trhu, a to i přesto, že KCP ve snaze ochránit vlastní pověst zakazuje pořizování poznámek z testů. Pokud by stejnou námahu věnovala i opravě chyb v otázkách, možná by získala tolik potřebný respekt u subjektů, kreré má regulovat. V tuto chvíli i absolvent střední školy, se základním ekonomickým vzděláním musí po absolvování zkoušek získat dojem, že základním kritériem pro zaměstnání na adrese Washingtonova ul. je absolutní nedotknutelnost finanční teorií a matematikou. Čtenář posoudí sám ze zadání jednoho ze zkouškových případů:
Obligace se obchoduje za 985 Kč, kupon obligace je 10% p.a.vyplácen ročně, splatnost 2 roky. Jednoletá tržní úroková sazba je 8%. Jaká je 2-letá tržní úroková sazba?
Tento příklad je jeden z legendárních - inteligence je zde doslova naobtíž. Hloubavec totiž v zadání marně hledá jaká je nominální hodnota obligace. Argument, že 1000 Kč není přitom správný - standardní nominální hodnota je 10 000Kč (např u veškerých státních dluhopisů). Přesto, že tato otázka byla již několikrát zpochybněna přímo u pracovníků KCP, zatím se nenašla osoba, která by chybějící údaj do otázky doplnila. Jako podružný se přitom jeví fakt, že v nabízených odpovědích není ani jedna správná.
Další otázka je ještě zábavnější:
Jaký je největší světový finanční trh?
A hádej hadači! Je slovem "největší" míněn počet registrovaných účastníků, kotovaných instrumentů, průměrný denní objem nebo litry zmražené pomerančové šťávy vypité burzovními komisaři?
V protikladu k tomu jsou otázky, kde ve variantách jsou odpovědí uvedeny několikařádkové citace zákona lišící se jediným slovem. I zde se uplatní fotografická pamět zatímco intelekt vyčkává na svou příležitost.
Ke zcela unikátním pak patří otázka týkající se FRA - její autor byl pravděpodobně vyznavač dadaismu. Náhodným spojením z mysli se právě vynořivších slov je konstruována otázka i varianty odpovědí. Z toho důvodu ji zde nelze ani nastínit.
Namístě je otázka PROČ ze 100 položených zkouškových otázek je nejméně 10 neúplných, špatně a matoucím způsobem formulovaných. Možnou odpovědí není nezájem a nevzdělanost odpovědných osob na KCP ale PENÍZE. Vlastní zkoušky i přípravné kurzy jsou vítaným zdrojem příjmů nejen pro KCP, ale zejména pro její zaměstnance a autory otázek. Bylo by zajímavé vidět statistiku, obsahující počet absolvovaných pokusů pro složení makléřské zkoušky. Obávám se ale, že po jejím shlédnutí bychom se začali považovat za národ neandrtálců. V zájmu zaměstnanců KCP je přitom co nejmenší úspěšnost u zkoušek a tím i největší příjem z poplatků (poplatek je konstantní).
Jak vše probíhá? Celý kolotoč se rozbíhá přihlášením účastníka na přípravný kurs v ceně 10-20 000 Kč. Účast v kursu je dobrovolná, ale kdo by odolal, když mezi přednášející patří i členové KCP? Pověst spolku nezávislých a spravedlivých z Washingonovy ulice tak dostává políček. Supermani z "Washingtonky" tak kromě bdění nad finančním trhem levou rukou zvládají i přednášky pro soukromé firmy. Samozřejmě v normálním pracovním čase. Jak často jsou přitom kritizováni třeba naši poslanci za podobné soukromé aktivity ač placeni z veřejných prostředků, zde, zdá se, nic podobného prezidiu KCP nevadí. A tak zaměstnanci KCP na jedné straně vydělávají na pořádání přípravných kursů, na straně druhé, "jen o pár ulic dál", zkoušky stejná KCP vyhodnocuje.
Mezi obvyklé lektory přípravných kursů patří i doc. Musílek, autor části otázek v testu. Látka kterou přednáší je přitom výtahem z jeho skript vydaných v roce 1996. V případě základních ekonomických pojmů to jistě není na závadu. Problém ovšem nastane, když se pozornost přesune na aktuální vývoj finančních trhů - výklad bohužel stále kopíruje 8 let stará skripta. Prestože doc. Musílek je i autorem dříve zmiňované otázky na "největší finanční trh" nedokáže na ni spolehlivě odpovědět a reaguje tvrzením, že tato otázka byla již dávno vyřazena (osobní zkušenost).
Poučen z kursu se účastník vrhá do samostudia z doporučené literatury. V tuto chvíli nedbá rad zkušenějších a doufá, že celá zkouška není jen otázkou pořádné dávky štěstí. Po zaplacení poplatku ve výši 4 000 Kč se zapisuje na zkoušku. Tento poplatek zahrnuje propisku, kalkulačku a 4 listy bílého papíru pro poznámky, který je nutno nechat na místě zkoušky po jejím ukončení. Zde v potu tváře čelí připraveným otázkám a znovu lituje peněz za přípravný kurs. Do 14 dnů přichází vyrozumění o výsledku zkoušky. Pokud je negativní (a výjimkou není opakování zkoušky třeba i 4x, autorovi známý rekord je 8x) následuje další placení poplatku za další zkoušku atd.
Protože v posledních letech došlo ke konsolidaci domácího finančího trhu klesne i počet osob u nichž KCP požaduje složení makl. zkoušek. Ve snaze zabezpečit dostatek činnosti pro svůj aparát přijde proto prý KCP s návrhem, aby každá osoba podílející se na poskytnutí investiční služby - tedy i např. pracovník na přepážce banky uzavírající s klientem smlouvu o nákupu/prodeji podílových listů - musel prokázat úroveň svých znalostí právě složením makléřské zkoušky. Protože vyhlášky KCP mají platnost zákona, můžeme být jenom rádi, že působnost KCP nezahrnuje i knihkupce - hrozilo by jim, že na prodej učebnic by museli absolvovat studium pedagogického minima!
Za několik dní se Česká republika stane součástí Evropské unie. Není bez zajímavosti, že platnost makléřských zkoušek (nemluvě o jejich "prestiži") je za našimi hranicemi nulová. Zároveň platí, že v souladu s principy volného podnikání, může kterákoliv banka poskytovat na našem území investiční služby a není přitom nutné, aby její zaměstnanci makléřské zkoušky skládali. Domácí subjekty jsou tak silně znevýhodněny. Bylo by však velmi naivní domnívat se, že KCP v rámci autoregulace zruší část svého aparátu - koneckonců kdo z nás by se sám připravil vlastní židli. Pravdepodobně bude vše pokračovat ve starých kolejích, jen otázky budou upraveny tak, aby obsahovali i evropské právo a stali se tak ještě složitějšími.
Na závěr toho článku chci uvést, že při psaní článku jsem vycházel ze zkušenosti vlastní i svých kolegů. Makléřské zkoušky jsem úspěšně složil v roce 2003.



Další články tohoto autora:
Karel Klepýtko

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku