Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 20.4.2004
Svátek má Marcela




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Dětské oběti – prevence
 >ARCHITEKTURA: Psí Kateřinky
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Pláč jazyka českého
 >FUTUROLOGIE: Je mu 136 let a je i sexuálně výkonný.
 >EKOLOGIE: K jezům aneb s bobrem ve znaku
 >EKOLOGIE: Rakousko méně zelené
 >SPOLEČNOST: Čtyři nohy dobrý, dvě nohy špatný!
 >PŘÍBĚH: Z dějin budování socialismu: Na Čůrandě
 >POSTŘEH: O volantu
 >EKONOMIKA: Růstový výhled americké ekonomiky podporuje pozitivní očekávání
 >PENÍZE: Složený úrok, reforma penzí a neznalost matematiky
 >POLITIKA: Unesli vás? Hlavně nebuďte Polák, Američan nebo Žid
 >POLITIKA: Teličkova šťastná hvězda?
 >ŠKOLSTVÍ: Nadaní v MŠ Rozmarýnek
 >GLOSA: Budeme hrát kanadským stylem ?!?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
20.4. POSTŘEH: O volantu
Ivo Rýznar

Velká škoda, že už dnes po městech nejezdí staré plošinové tramvaje. Motoráky, táhnoucí za sebou vlečňáky. Pravda, v pražských ulicích lze občas zahlédnout historickou vyhlídkovou tramvaj linky devadesát jedna, ale cestovat do práce bych s ní nechtěl. Už třeba kvůli ceně jízdného, neb tramvajenka v ní neplatí. Nemluvě pak o zimě v zimě. Pamatuji se však, že v dobách mého dětství byly podobné tramvaje téměř na denním pořádku. Moc rád jsem pozoroval práci vpředu stojícího řidiče. Jízdu ovládal bravurními pohyby kliky kontroléru. Žádný pedál zrychlovače, žádná páka pulzního měniče.

To u lokomotiv jsem se s podobnou klikou nikdy nesetkal. Zato jsem u některých starších strojů viděl na stanovišti strojvedoucího cosi, co nápadně připomínalo volant. Kamarád Bohouš, který pracuje právě jako "fíra", mi kdysi vyprávěl, že mnoho věci neznalých cestujících tento ovladač rychlosti skutečně považují za volant. To, že vlaky se ani na dvoukolejné trati obvykle nemohou předjíždět jako automobily na silnicích, jim jaksi uniká. S vlakovou soupravou prostě "myšku" neuděláte, i kdybyste měli strýčka výhybkáře.

To, že mnozí v tomto volantovém bludu možná žijí již od dětství, jsem pochopil minulou středu, kdy jsem se svým synkem navštívil Matějskou pouť. Klouček si totiž jako první atrakci vybral vláček, který na rozdíl od těch skutečných jezdí na pouti pouze po malém oválu. U pokladny jsme koupili lístek a vydali se na perón počkat, až souprava ve složení parní mašinka s elektrickým pohonem a dva osobní vagónky dokončí svou okružní jízdu. Když vlak zastavil, vrhl se potomek ke dvířkům a nasedl do mašinky.

Do mašinky se dvěma volanty.


Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku