Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 21.4.2004
Svátek má Alexandra




  Výběr z vydání
 >ZAMYŠLENÍ: Amerika - mýty a skutečnost - bydlení
 >EKONOMIKA: Inflace netlačí na zvyšování úrokových sazeb
 >STÁVKA: Kam zmizely peníze na polovinu 13. a 14. platů?
 >MROŽOVINY: Námořní rozpaky paní Češtiny 1
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Těším se na Kill Billa 2 !
 >PSÍ PŘÍHODY: Mýtus o trnu v tlapě
 >NÁZOR: Stateční jako Španělé
 >NÁZOR: Cena svobody
 >NÁZOR: Pochyby O Mučednictví
 >VÝSTAVA: ŽENA 2004
 >PENÍZE: Cesta do hlubin fondů peněžního trhu
 >TÉMA: Dětské oběti – prevence
 >ARCHITEKTURA: Psí Kateřinky
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Pláč jazyka českého
 >FUTUROLOGIE: Je mu 136 let a je i sexuálně výkonný.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
21.4. NÁZOR: Cena svobody
Petr Daniel

Ta vzpomínka je jak z jiné reality. Desetitisíce lidí stojí na náměstí, cinkají klíči a křičí hesla, o kterých bych nikdy netušil, že je uslyším tak nahlas. Na ulicích jsem potkával další z nich. Nekřičeli hesla, ale stejně měli na kabátech připnutou trikolóru. Kráčeli hrdě a vzpřímeně, jako by je něco nadnášelo. Tehdy jsem byl ještě mladý, abych plně chápal velikost změn, které se chystaly, a uvědomil si, že ty chlapíky, co se promenovali po ulicích, nadnášela svoboda.
Od té doby se hodně změnilo. Pod hrozbou teroristických útoků mluví lidé o nezbytnosti mimořádných opatření, i těch, která omezují svobodu. Vše, co ochrání před teroristy, je vítáno. Je zvláštní, že nikdo z nich se nepozastaví nad paralelou, která je nasnadě. Ačkoliv po pádu komunismu narosla kriminalita do těžko uvěřitelných výšin, jen malé procento obyvatelstva bylo natolik hloupé, aby si přálo znovunastolení komunismu výměnou za vyšší bezpečnost. Lidé měli možnost besprostředního srovnání a správně pochopili, že vykupovat pocit osobního bezpečí svobodou je jako podpálit si chalupu, aby bylo tepleji.

Vždyť právě na pocitu bezpečí a sociálních jistotách komunistický strašák vyrostl a zmohutněl. To nejcennější, co nám demokracie přinesla, je svobodná volba určit si úděl na základě vlastních schopností, ale pod hrozbou teroru se čím dál více lidí jeví ochotno to nejcennější v lidském životě zahodit, dobrovolně strčit ruce do klepet a to i přesto, že zločinnost, jejíž efektivní kontrola sama o sobě za návrat pod rudou vlajku nestojí, si ročně na životech vybere nesrovnatelně více, než terorismus. Přesto je tolerovaná mnohem více než terorismus a po mimořádných opatřeních nikdo nevolá, proč? Myslím, že lidé, kteří souhlasí se zvýšenou kontrolou společnosti a následným omezením svobod, dělají stejnou chybu, jako jejich otcové či dědové po válce. Domnívají se, že tento konflikt bude mít jasný konec, po kterém vládnoucí představitelé, medící si v pozici absolutní moci, zahodí všechny nabyté výsady, které jim lid tak ochotně propůjčil, a stanou se opět starými dobrými demokraty, kteří vás nefilmují při souloži. Nesmysl.
Kdybychom vzali v úvahu hypotetickou vládu, jež citlivě zvolí zákony použitelné proti teroristům, ale naprosto neškodné těm, kteří si z internetu stahují porno, nebo mají v knihovně výtisk Mein Kampfu, Vaříme s konopím, atd., snad by se dalo s mimořádnými opatřeními souhlasit, ale tlapku na srdce. Kdo znás má v naši vládu, potažmo vlády jiné, takovou důvěru, aby věřil, že pokud protiteroristické komando šmejdící po bytě najde místo receptu na kebab jednu z výše uvedených knih, omluví se a odejde? A to jsou jen neduživé příklady, které mě, jako relativně slušného a zákonů dbalého člověka, napadají. Představte si však, co se může zrodit v hlavě obdařené politickým mandátem a kreativitou. Přesto se najdou lidé ochotní podporovat vlastní persekuci v naději, že je nějaký zákon může uchránit před kufříky tikajícími na nádraží. Nevadí jim, že na kostru protiteroristického zákona se díky momentálnímu poměru frakcí v parlamentu nalepí kokotiny hodné Stalinovy ceny. Ještě rádi podají pomocnou ruku při stavbě nového vězení pro ducha, když z jednoho utekli. Zapomněli, jaké to bylo trávit čas v tom komunistickém. Tohle však může být bytelnější, mnohen sofistikovanější, než to staré. Možná bude vypadat přijatelněji, aspoň zpočátku, ale utíkat se z něj bude mnohem hůře.
Terorismus je nový strašák tohoto věku a těžko říct jak velkou hrozbu může představovat do budoucna, ale svoboda má cenu, která musí být čas od času zaplacena a pokud ji začneme omezovat na úkor komfortu a bezpečí, dosáhnou terorité většího vítězství, než kdy mohli doufat.




Další články tohoto autora:
Petr Daniel

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku