Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 22.4.2004
Svátek má Evženie




  Výběr z vydání
 >EKOLOGIE: Ptáci a ti druzí
 >TÉMA: Za globální oteplení můžou mimozemšťané (část 1.)
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Ošklivý chlapeček, ošklivá holčička
 >LIDŠTINY: Když se pohádky stávají skutečností
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Strýc Podger manipuluje oknem v autě
 >PSÍ PŘÍHODY: Opět s tiskárnou
 >GLOSA: Ivan Pilip – aneb loajalita českého úředníka
 >NÁZOR: O logice a matriarchátu
 >PENÍZE: Která variabilní pojistka je nejlepší I.
 >POLITIKA: Paragraf Beneš
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >ZAMYŠLENÍ: Amerika - mýty a skutečnost - bydlení
 >NÁZOR: Stateční jako Španělé
 >STÁVKA: Kam zmizely peníze na polovinu 13. a 14. platů?
 >MROŽOVINY: Námořní rozpaky paní Češtiny 1

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Ekologie  
 
22.4. EKOLOGIE: Ptáci a ti druzí
Jana Dlouhá

Člověku ublížit nesmím, ať je jakýkoli - v tomto smyslu jsme všichni tak trochu "kriticky ohrožení". Život každého jedince je prvním a nejdůležitějším zájmem společnosti, a tak si případný trest mohu lehce spočítat. Kdybych chtěla škodit, vím, do čeho jdu, a raději si to pořádně rozmyslím. Taky předběžná opatrnost se v "lidském" světě ctí a pečlivě zabezpečuje - třeba provoz na silnicích se reguluje přísnými pravidly. Brání tomu, co by se teprve stát mohlo; samotnou jízdu sice značně omezují, ale tím teprve umožňují. Pravidla platí všude stejně a jsou zcela zjevná - jenom tak je možné po silnicích opravdu jezdit, aniž by se něco stalo. Nikoho nenapadne, že ta spousta dopravních značek, svodidel, nadjezdů a přejezdů se závorami, a také samotných policistů třímajících příslušné paragrafy, že to všechno je zbytečný luxus, do kterého se nevyplatí investovat.
Jednoduchý princip, že pravidla hry jsou od toho, aby se vůbec mohlo hrát, bohužel neplatí všude. Je mi líto, že musím zmínit právě oblast ochrany přírody, která je už přes dvacet let mým oborem. Právě ta však často bývá zdrojem iracionálních předsudků, které ve svých důsledcích škodí víc, než občasné překročení rychlosti. Kdyby se na silnicích nejezdilo vůbec, zcela jistě by lidé neumírali při haváriích - nikdo ale neví předem, kolik by jich zemřelo, protože by se nedostali včas do nemocnice. Také dobrý stav přírody je velmi závislý na rozumném soužití s člověkem. O tom už se hovoří méně, protože vazby jsou složité a nejde je odbýt jednoznačným výrokem - jedním pravidlem s absolutní platností. Tady je potřeba vytvořit složitou soustavu předností, omezení, nejvyšších povolených rychlostí a objížděk, a to dá práci. Když zakážeme jízdu úplně, určitě nevzniknou žádné škody; budou to ale ochranáři, kdo bude z provozu vyloučen v první řadě. Jezdit se bude, ale bez nich. Ledaže by na svou stranu získali Správce Zeměkoule - to by se potom opravdu mohl pohyb zcela zastavit...
Kdyby si dopravní policisté lehali před auta nebo půjčovali doma od manželek kočárky s malými dětmi, aby kličkovali mezi auty a dávali tak najevo, že současný stav na našich silnicích je neudržitelný, asi bychom je obvinili z neprofesionálního přístupu. Taky kdyby Ministr všech lidských věcí dopravu zrušil, řekli bychom si: "Proč si vlastně za své peníze vydržujeme vůbec nějaké ochránce naší bezpečnosti?" Ve správě ochrany přírody je ale podobný přístup zcela normální a nikdo se nad nekompetencí úředníků nepozastavuje. Extrémní poloha pravověrného ekologa se totiž zakládá na mystické myšlence: "Vše, co pochází ze světa lidí, v zásadě škodí Přírodě." Pro jistotu je tedy lepší nedělat vůbec nic - což je princip často uskutečnitelný velmi jednoduše.
Akci tohoto typu hostila o letošních velikonocích Chráněná krajinná oblast Kokořínsko: závody v orientačním běhu s mezinárodní účastí, které se neuskutečnily. Přes 800 přihlášených (více než 300 zahraničních ze 14 evropských zemí a 3 jiných kontinentů) se dostavilo na start, který se nekonal. Území kolem Šemanovic bylo zmapováno, tratě zakresleny a postaveny, rok trvající papírová válka s úřady prohrána. Dne 5. 4. 2004 vydal oblastní inspektorát ČIŽP Liberec upřesňující podmínky pro konání závodů Pražské velikonoce 2004, které zněly: prostor závodů nebude ležet v mapových čtvercích o rozloze přibližně 266 km2; toto omezení platí od 1. března do 31. srpna kalendářního roku. Rozhodnutí bylo pořadatelům (SK Kotlářka) doručeno 40 hodin před startem, tedy 7. 4. 2004 v 21:00 hodin večer a ještě 9.4. dopoledne se jednalo s kompetentními zástupci ČIŽP. Konečný verdikt padl kolem poledne; v 15:00 hodin téhož dne měli závodníci vyběhnout... V 16:00 byla do programu nově zařazena beseda sportovců se představiteli Správy CHKO Kokořínsko a oblastního inspektorátu ČIŽP o problematice ochrany přírody. Kupodivu se docela vydařila - zástupci státní správy odjížděli podle svých vlastních slov "až po téměř dvou hodinách - a s pocitem, že sem nejeli úplně nadarmo". Lidi různých názorů se navzájem opravdu poslouchali.
Úřední postup ale zůstal nepochopitelný. Zaskočeni snad nebyli jen Bělorusové, kteří se sem po strastiplné pouti dokodrcali v autě. Reprezentanti severských zemí se divili hodně. Co je možné jedním škrtem pera obrátit vniveč více než rok trvající přípravu a nemalé finanční náklady všech zúčastněných? S orientačním během je to totiž tak: mapy musí zachycovat terén daleko přesněji, než jakékoliv oficiální mapy; důležité podrobnosti se v čase mění, a tak je potřeba většinou pro každé závody vyrobit mapy nové. Také místa pro kontroly je potřeba v terénu najít se značným předstihem a velkou péči vyžaduje zakreslování tratí. Samotný systém závodů byl totiž vymyšlen a mnoho let zdokonalován tak, aby zatížení přírody bylo co nejnižší - závodníci jsou rozděleni do mnoha kategorií (v inkriminovaném závodě jich bylo 43) a ty všechny jsou vedeny po různých kontrolách. Startuje se v intervalech, postupy jsou individuální i v rámci dané kategorie, která obnáší maximálně 90 závodníků; ti jsou v lese navíc jen po určitý vymezený čas. Kromě toho není orientační běh divácký sport a pravidla prakticky vylučují přítomnost diváků kolem tratí. Hromadné závody v orientačním běhu jsou tradicí i na Skandinávském poloostrově a vliv na přírodu se zde zkoumá opravdu vědecky. Takže pan Pertti Itkonen, ředitel národních parků z Natural Heritage Services Finska, který do Šemanovic taky přijel závodit, mohl nabídnout pořadatelům po odborné stránce všestrannou pomoc. Ale taky se zajímal o naše důvody. Na základě čeho bylo rozhodnutí vlastně vydáno?
Probereme si to postupně. Jestliže za vědecký argument nepokládáme soupis druhových jmen v latině, neobsahují odborné podklady rozhodnutí jediný konkrétní, opravdu podložený údaj. Jak podotkl ing. Jan Slanec (ředitel ČIŽP), je přístup k ohroženým druhům v dané oblasti založen na filozofii: "V Čechách se vyskytuje jeden blbec, já nevím kde, ale nesmím ho potkat." Ohrožené druhy jsou v rozhodnutí České inspekce životního prostředí, OI Liberec vyjmenovány pro celé mapové čtverce (266 km2), mapa pro závody pokrývá přibližně 3 % tohoto území (7,5 km2, z toho les jen 5,7 km2). Omezíme-li se pouze na tyto plochy, část ohrožených druhů můžeme rovnou škrtnout. Podrobněji jsou v odborné části zprávy zpracovány pouze ornitologické údaje a základní argument zní: závodníci ohrožují ptáky v době hnízdění, kdy by vyrušování mělo za následek opouštění hnízd a zastuzení vajec. Jen minimum jmenovaných druhů však nestaví svá hnízda na stromech. Závody jsou ve stejném termínu ve stejných místech pořádány již šest let; v hnízdních obdobích 2002 a 2003 ptáků naopak mírně přibylo. Nejohroženější jsou velké druhy ptáků, jejichž hnízdní teritorium bývá rozsáhlé; pokud by rizika pro určité lokality byla specifikována, bylo by možné vést závod jinudy. Panu řediteli bych proto ráda vzkázala: "V lidském světě bývá zvykem blbce izolovat, aby se mu dobře dařilo mezi sobě podobnými, nejlépe v uzavřeném oddělení léčeben. Proč se ve vztahu k přírodě do pomyslných klecí zavírají lidé?"
Filozofie "jediného blbce" vůbec neodpovídá moderním zásadám managementu chráněných prvků. Například v nově vyhlašovaných oblastech NATURA 2000 se na rozdíl od současných chráněných území obecně naopak omezuje výčet zakázaných činností. Režim ochrany se zde bude lišit podle příslušných chráněných fenoménů, ochranná opatření budou uskutečňována cíleně právě pro vybrané druhy a přírodní stanoviště, pro něž je území vyhlášeno oblastí NATURA 2000. I uvnitř jednoho území bude proto často různý režim podle toho, co je v konkrétní části chráněno. Ochrana ptáků je hlavním důvodem zákazu závodů v orientačním běhu, oblast, o kterou se jedná, však nebyla zařazena do tzv. "ptačí oblastí" vyhlášených v rámci soustavy NATURA 2000 a je tedy jasné, že z tohoto hlediska není nijak výjimečně bohatá. Nějací ohrožení ptáci v ní nepochybně budou, znamená však jejich nižší počet ochranu o to přísnější?
Rozhodnutí správního orgánu se v tomto případě neopírá o vůli chránit konkrétní druhy na konkrétních stanovištích, a to zcela jasným systémem opatření. Vztahuje se k jakési abstraktní možnosti vzniku blíže nespecifikovaných škod a v tomto smyslu ctí princip předběžné opatrnosti. Který ale potom (jakožto princip) musí být respektován vždy a všude. Pokud by orientační běh opravdu významně ohrožoval ptáky a jejich potomstvo v době hnízdění, která byla v našem případě stanovena od 1. března do 31. srpna, pak by se nesměl konat celého půl roku nikde v evropských lesích. Směrnice č. 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků ukládá chránit všechny druhy ptáků přirozeně se vyskytující na území státu, a to tak, že není dovoleno poškozovat nejen dospělé exempláře, ale ani jejich vývojová stadia (např. vejce u ptáků). Z tohoto pohledu je rozhodnutí týkající se CHKO Kokořínsko nejspíše unikátním precedentem. Posuzováno stejným metrem, v České republice by musely být zakázány všechny aktivity, které i na krátkou dobu přivedou v době hnízdění na území všech CHKO větší počet lidí - například by tak zde nesmělo být povoleno provozování kempů a větších dětských táborů po celé letní období. A tak dále - soulad ochranných opatření v čase a prostoru je základní podmínkou důvěryhodnosti celého systému takto pojatého právního prostředí.
Tak tomu ale ve skutečnosti není, a konzistence je narušována samotnými orgány správy přírody. Ing. Ladislav Pořízek, vedoucí správy CHKO, má zvířata nepochybně rád. Už v březnu roku 2003 odmítá všechny hromadné sportovní akce na území Kokořínska, aby nebylo rušeno hnízdění ptáků a vyvádění mláďat savců. Rozhodnutí o časovém omezení (od 1. března do 31. srpna), které je v rozporu se samotným zákonem o ochraně přírody a krajiny a také s dohodou uzavřenou mezi Českým svazem orientačního běhu a Ministerstvem životního prostředí ČR, oznamuje pěti oddílům orientačního běhu. V roce 2001 byl však ing. Pořízek navržen jako kandidát v anketě o "Ropáka roku" mezi 7 dalšími nominovanými z Ústeckého kraje . Důvodem byl jeho vstřícný postoj k těžbě dřeva v lesích na území CHKO, a to holosečí - nikoliv individuálním šetrným způsobem, jak by se dalo v chráněné oblasti očekávat. V současné době se těžba s využitím těžké mechanizace provádí i v jarních měsících, a to tam, kde by rušila přítomnost orientačních běžců. Pan vedoucí svůj postup hájí: "...Mnohdy se zejména městským lidem vytrácejí praktické vazby lesa a našeho života. Les není jen zdrojem krásné přírody, klidu, lesních plodů a hub, ale je také nezastupitelným zdrojem obnovitelné suroviny - dřeva. ...Položme si otázku - jsme ochotni platit třeba dvojnásobek při použití jiných pěstebních a těžebních technologií?"
Pokud bychom chtěli diskutovat v rámci rétoriky: "Všichni přece chceme mít zdravé životní prostředí a krásnou přírodu...", kterou ing. Pořízek ve svém příspěvku pro místní zpravodaj Sosna používá, mohli bychom se také ptát: "Je vůbec možné vyčíslit například výchovné a zdravotní dopady orientačního běhu?" Procento drogových a jiných závislostí je mezi těmito sportovci mizivé; jsou to především děti, které běhají, aby si vyřešily problémy s alergiemi a jinými civilizačními chorobami. K diskusi se zástupci státní správy v Šemanovicích, kde zaznělo: "Když jsou to Pražské velikonoce, proč je nepořádáte v Praze, třeba ve Vysočanech na skládce?" je proto třeba dodat: "To by skutečně mohla být zajímavá změna, jenomže kdo by pak chránil ohrožené lidi?"
Také v jiných případech orgány státní správy postupují zdánlivě podle zcela jiných pravidel. Co se týče jiných sportovních akcí v chráněných oblastech, například v roce 2002 se na území CHKO Jizerské hory konal 77. ročník Mezinárodní šestidenní motocyklové soutěže, ačkoli pro něj musela být udělena výjimka ze zákona o ochraně přírody a krajiny (zákon 114/92 Sb. § 26 taxativně motocyklové soutěže zakazuje na celém území všech CHKO). Liberecký oblastní inspektorát ČIŽP vydal v tomto případě upřesňující podmínky specifické (týkaly se odchylek vyznačených tras od schválených mapových podkladů) - bohužel nebyly respektovány. Závodníci jezdili navzdory zákazu potokem a také lesem ; Česká inspekce životního prostředí vyměřila organizátorům soutěže pokutu ve výši 300 000 Kč. Peníze ovšem nebyly zatím zaplaceny, protože tato částka přesahuje základní jmění pořadatelské společnosti (!!!).
Rozhodnutí, jejichž cílem není situaci v její podstatě řešit, ale jednou provždy jednoznačně odsoudit do stavu dogmatické strnulosti, jsou pravděpodobně pouze nekompetentní. Po formální stránce však bývá snaha odlišit hranici mezi přístupem státní správy a nezralým, (ještě) zeleným aktivismem. Jak je tomu v našem případě? Správní řízení začíná v červnu 2003; až v prosinci zjišťuje správa CHKO, že není k vydání zákazu oprávněna. Postavení Občanského sdružení Pšovka, okrašlovacího spolku Kokořínska je v průběhu řízení zcela mimořádné - nemusí totiž dodržovat zákonem stanovené lhůty. Protistraně (pořádajícímu klubu SK Kotlářka) naopak odbor ochrany přírody libereckého inspektorátu ČIŽP krátí zákonné lhůty na rozmyšlenou na pouhé dva dny. O svém postupu úředníci do poslední chvíle neinformují ani libereckou hlavní inspektorku, ani ředitelství v Praze. Vedení je aktivitami svých podřízených docela udiveno, možná s nimi dokonce nesouhlasí - ale v daném čase ho ani nemůže nijak zvrátit. Předání úředního rozhodnutí samotné je jako z dobrodružného filmu: ing. Pavel Chotěbor z Liberce čeká dva dny na zástupce pořádající organizace, jeho cílem je ulovit potvrzení o převzetí za každou cenu. Vědomě lže: "V rozhodnutí jsou jen upřesňující podmínky, o kterých byste měli vědět, nikoli zákaz. Já vám je ale neprozradím, dokud mi to tady nepodepíšete." Soutěž je zrušena na poslední chvíli, účastníci se chovají většinou disciplinovaně (extempore skutečně bylo: děti z lesa přinesly pneumatiku a se slovy: "Pokud jde o dobře maskované hnízdo čápa černého, milému čápovi se omlouváme za zničení bydliště!" ji předali zástupcům správy CHKO Kokořínsko.) V lese ovšem mizí připravené stojany - některé z nich jsou posléze objeveny odhozené v blízkém křoví (to se za celou dobu existence orientačního běhu v Čechách nestalo). Velitel místní policie je vyzván k zásahu proti nepovolenému shromáždění; parkování vozidel na místě k tomu vyhrazeném je natáčeno neznámými dobrovolníky...
Co říci na závěr? Snad jen citovat ing. Stanislava Nosála, který na postup České inspekce životního prostředí OI Liberec podal stížnost: "Dělám orientační běh již skoro 50 let, ale s tak bezcitným a vysoce byrokratickým rozhodnutím jsem se ještě nesetkal. To ... je naočkování nepřátelství vůči všem ochráncům přírody, ke kterým se paradoxně počítáme i my. Těžko bych spočítal hodiny a dny kdy jsme s dětmi a mládeží čistili lesy, sázeli stromky a vedli děti k ochraně přírody. A k tomu je vedl a vede i náš orientační běh, který má své kořeny na severu Evropy, kde jsou orientační běžci považováni za rytíře přírody a jsou jim povolovány závody s účastí několik tisíc závodníků (až 20 000) i v přísně chráněných rezervacích. Žádám Vás jenom o jedno napište mi jak mám vysvětlit 8-10 tiletým dětem, že místo závodů v přírodě byly doma v neútulném sídlišti. Já, i když dělám s dětmi výše 30let, to neumím... Sám dělám na správním úřadě - vedoucí stavebního úřadu - a mohl bych vydávat pokuty a zákazy na běžícím pásu, ale litera zákona mě zavazuje postupovat jednotlivě dle záměru porušujícího a ne "řezat hlava nehlava", bez ohledu na původní záměr a následky."
V komplexních, velmi složitých a mnohé oprávněné zájmy protínajících problémech ochrany přírody bývá těžké dosáhnout zcela objektivní spravedlnosti. V případech, kdy se zákon neopírá o jednoznačné skutečnosti a dovoluje různý postup, je nutné srovnání, a bylo by tedy zapotřebí mít systém precedentů, který by umožnil jednotlivé kauzy posuzovat ve vzájemném vztahu. Protože pokud bychom škrtli konkrétní a historické souvislosti daného případu, otevřel by se prostor pro zcela zatvrzelé rozhodování ve stylu NIMBY (Not In My Own Backyard). To problém odsunuje za hranice vlastního omezeného obzoru, ale neřeší ho; je taky jedním z důvodů, proč si my Češi pořád hrajeme na vlastním písečku. Nezajímá nás, co se děje za humny, a zlomyslně si navzájem škodíme. Odměnou nám bývá vítězství, nikoliv ochranářský zájem - "boduje se" ale většinou v případech, za kterými nestojí silné politické a ekonomické tlaky, které však nebývají příliš opodstatněné. V rámci filozofie rozporu mezi světem lidským a světem přírody pak bývá vítáno každé vítězství, na spravedlnosti záleží už méně...
Instituce ochrany přírody mají úmysly nepochybně ve své podstatě ušlechtilé. Pokud ale vycházejí ze zásady "účel světí prostředky", pokud si nepamatují ani svá vlastní minulá rozhodnutí a necítí se jimi být vázány, pak je nutno se ptát, kdo bude obětí takového právního řádu, jehož základním principem je libovůle, a kdo ho naopak nebude muset vůbec respektovat. Kde se otevře prostor pro neomezenou moc úředníků, která vždy může být doprovázena korupcí. A taky - jak takový systém může vůbec fungovat, aniž by každou chvíli nedocházelo k závažné havárii?
Naše silnice jsou jedny z nejnebezpečnějších v Evropě. Pravidla silničního provozu jsou přitom transparentní, všude stejná a nemění se ani den ze dne. Liší se jenom jejich individuální výklad...

V Praze, dokonáno dne 21.4.2004
RNDr. Jana Dlouhá




Další články tohoto autora:
Jana Dlouhá

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku