Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 22.4.2004
Svátek má Evženie




  Výběr z vydání
 >EKOLOGIE: Ptáci a ti druzí
 >TÉMA: Za globální oteplení můžou mimozemšťané (část 1.)
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Ošklivý chlapeček, ošklivá holčička
 >LIDŠTINY: Když se pohádky stávají skutečností
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Strýc Podger manipuluje oknem v autě
 >PSÍ PŘÍHODY: Opět s tiskárnou
 >GLOSA: Ivan Pilip – aneb loajalita českého úředníka
 >NÁZOR: O logice a matriarchátu
 >PENÍZE: Která variabilní pojistka je nejlepší I.
 >POLITIKA: Paragraf Beneš
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >ZAMYŠLENÍ: Amerika - mýty a skutečnost - bydlení
 >NÁZOR: Stateční jako Španělé
 >STÁVKA: Kam zmizely peníze na polovinu 13. a 14. platů?
 >MROŽOVINY: Námořní rozpaky paní Češtiny 1

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Ekologie  
 
22.4. TÉMA: Za globální oteplení můžou mimozemšťané (část 1.)
Madame Curie

(Text přednášky, kterou přednesl 17. ledna 2003 v Caltech /California Institute of Technology/ Michael Crichton v sérii >>Michelin Distinguished Visitors Lecture Series<<. Tuto série přednášek zřídila v roce 1992 a dotovala newyorská designérka Bonnie Cashin na památku svého strýce Jamese Michelina, inženýra, který si vždycky přál studovat na Caltechu. Přednášková série má za cíl šíření tvořivých interakcí mezi uměním a vědou. Jedním z pozvaných řečníků byl v minulých letech i dramatik českého původu Tom Stoppard.)

Ačkoliv téma mé dnešní přednášky může někomu připadat legrační, bohužel je myslím vážně. Dokážu vám, že za globální oteplení mmůžou mimozemšťané. Nebo, abych se vyjádřil přesněji, dokážu vám, že víra v mimozemšťany vyšlapala krok za krokem cestu víře v globální oteplování. Mým dnešním úkolem je vystopovat, jak tato víra postupně vznikala.

Dovolte mi hned poznamenat, že nechci nikoho odradit od víry v mimozemšťany ani v globální oteplování. To se mi ani nemůže podařit. Raději budu hovořit o historii několika obecně známých přesvědčení a poukážu na vyvíjející se krizi celé vědy, jmenovitě na stále nesnadnější vztah mezi rigorózní vědou a veřejnou politikou.

Vzhledem k mé výchově mě toto téma mimořádně zajímá. Narodil jsem se uprostřed druhé světové války a v době, kdy se formovala moje osobnost, vrcholila studená válka. Při výcviku ve škole jsem se poslušně plazil pod lavici a připravoval na jaderný útok.

Byla to doba všeobecného strachu a nejistoty, ale i tehdy jsem jako dítě věřil, že věda představuje pro lidstvo tu nejlepší a největší naději. Dokonce i dítěti byl jasný rozdíl: na jedné straně politika – svět nenávisti a nebezpečí, iracionálních domněnek a strachů, manipulace davů a ostudných skvrn na historii lidstva. Naproti tomu věda. Věda, která byla mezinárodní, utužovala přátelství a pracovní styky bez ohledu na hranice a politické systémy, věda, která podněcovala objektivní myšlení, aby nakonec vedla k nejnovějším znalostem a technologiím prospěšným celému lidstvu. Svět možná není úplně nejlepší místo k žití, ale věda jej mohla udělat lepším. A to se také stalo. Během mého života věda svůj slib z velké části splnila: byla velkým intelektuálním dobrodružstvím naší doby a nadějí našeho neklidného a nepokojného světa. Nepředpokládal jsem však, že věda pouze prodlouží lidský život, nasytí hladové, vyléčí nemoci a zmenší svět pomocí tryskových letadel a mobilních telefonů. Očekával jsem také, že vyžene z lidské mysli zlo: předsudky a pověry, iracionální domněnky a klamný strach. Očekával jsem, že se věda stane, jak prohlásil Carl Sagan, “světlem ve světě posedlém ďáblem“. Zde už nejsem vvýsledky působení vědy tolik spokojen. Věda zde nesplnila svůj úkol beze zbytku a nehrála roli očistné energie. To proto, že se v jistém rozsahu nechala zlákat pozlátkem politiky a sebepropagace. Mnozí démoni, kteří v posledních letech znepokojují náš svět, se dostali na svobodu díky vědcům a světu to moc neprospělo.

Podívejme se, jak k tomu došlo. Vraťme se do roku 1960. John F. Kennedy je presidentem USA, začínají se objevovat komerční trysková letadla, největší centrální počítače na universitách mají paměť 12K. A v západovirginské Green Bank právě probíhá na nové observatoři National Radio Astronomy Observátory dvoutýdenní projekt nazvaný Ozma. Cílem projektu, který vede mladý astrofyzik jménem Frank Drake, je pátrání po signálech mimozemských civilizací. A skutečně se v rámci projektu podaří takový signál zachytit a ve vědecké veřejnosti to vyvolá obrovské vzrušení. Později vyjde najevo, že signál byl falešný, ale vyvolané vzrušení zůstává. Kráce nato zorganizuje Drake první konferenci o hledání mimozemského inteligentního života (Search for Extraterrestrial Intelligence, SETI) a předkládá zde svou dnes již proslulou rovnici:

N=N* fp ne fl fi fc fL,

kde N je počet komunikujících civilizací v Mléčné dráze, N* je počet hvězd v Mléčné dráze; fp je zlomek odpovídající počtu hvězd s planetárním systémem, ne je počet planet připadajících na jednu hvězdu, na kterých se může vyvinout život, fl je relativní počet planet, na kterých se život vyvíjí, fi je relativní počet planet, na kterých se vyvíjí inteligentní život, fc je relativní počet planet komunikujících s ostatními a fL je relativní doba trvání existence planety, po kterou na ní existuje komunikující civilizace.

Tato vážně vypadající rovnice, dodala SETI podklad pro skutečně racionální zkoumání mimozemských civilizací. Problém je však v tom, že hodnota žádného členu rovnice není známa a většina z nich se nedá ani odhadnout. Tuto rovnici je možno vyřešit jediným způsobem a sice tak, že se za jednotlivé koeficienty dosadí jejich odhady. A odhady, abychom si nalili čistého vína, vyjadřují především míru zaujetí řešitelů rovnice, protože pro tyto koeficienty neexistuje žádný kvalifikovaný odhad. Neexistuje proto tedy způsob, jak určit, kolik obydlených planet v Mléčné dráze se rozhodlo komunikovat s okolím. Toto číslo se nedá odhadnout a jakýkoliv výsledek je jen předsudkem.

Díky této skutečnosti může mít Drakeova rovnice jakoukoliv hodnotu, od mnoha miliard až po nulu. Výraz, který může znamenat všechno, neříká nic. Přesněji řečeno Drakeova rovnice nemá žádný význam a nemá tedy ani nic společného s vědou. Zaujímám to stanovisko, že věda má vytvářet hypotézy, které se dají testovat. Drakeova rovnice se testovat nedá, a proto se SETI se nedá považovat za vědu. SETI je nesporně náboženství. Víra se definuje jako pevná důvěra v něco, co nelze nijak dokázat. Přesvědčení, že Korán je slovo Boží, je záležitostí víry. Uvěření, že Bůh stvořil svět za sedm dní, je záležitostí víry. Přesvědčení, že ve vesmíru existují jiné formy života, je rovněž záležitostí víry. Nemáme jediný důkaz, že ve vesmíru existují jiné formy života a ani během čtyřiceti let pátrání po nich nebyl žádný objeven. Neexistuje naprosto žádný zřejmý důvod, proč by se měla tato víra udržovat. SETI je náboženství.

Dnes nadšení pro mimozemské civilizace postupně opadá. Dá se to docela dobře dokumentovat na populární literatuře, která na toto téma vzniká. V roce 1964, kdy nadšení pro SETI vrcholilo, napsal Walter Sullivan z New York Times napínavou knihu o životě ve vesmíru, kterou nazval We are not alone (Nejsme sami). V roce 1995, kdy Paul Davis napsal knihu na stejné téma, nazval ji Are we alone? (Jsme sami?) (Od roku 1981 vyšly dokonce celkem čtyři knihy se stejným titulem.) Poslední dobou jsme dokonce svědky vzestupu takzvané teorie vzácné Země, která dospěla k závěru, že ve vesmíru jsme sami. Ale ani na podporu této hypotézy neexistuje žádný důkaz.

Jestliže někdo v šedesátých letech kritizoval SETI, pak to nebyli astrofyzikové ani astronomové, ale biologové a paleontologové. George Gaylord Simpson z Harvardu se tehdy vysmíval SETI, že je to “projekt bez předmětu”. A tak tomu je vlastně až do dneška. Ve své většině se však stavěli vědci k SETI buď shovívavě anebo lhostejně. Nakonec o co jde? Vždyť je to svým způsobem legrace. Když chce někdo hledat mimozemské civilizace, tak ho nechme. Odsuzovat SETI by mohl jen skrblík. Nestojí to za to hovor.

Samozřejmě, že i teorie, které se nedají testovat, mají svou cenu v tom, že stimulují zájem o daný předmět. Samozřejmě, že atraktivní téma mimozemšťanů je dobrý způsob, jak vzbudit v dětech zájem o vědu. Toto nás ale nijak nezbavuje povinnosti, aby pro nás byla Drakeova rovnice pouze tím, čím opravdu je, totiž čistou spekulaci ve kvazivědeckém rouchu.

Drakeovu rovnici nepřivítaly při jejím příchodu na svět pobouřené výkřiky, tak podobné pobouřeným výkřikům, které vítají na svět například všelijaká nová tvrzení kreacionistů. Tento fakt byl upozorněním, že se objevila ve vědě trhlina a že došlo k rozvolnění definice, co vlastně je legitimní vědecká procedura. A vzniklou trhlinou se začal velmi záhy valit do vědy destruktivní brak.

(pokračování příště)

(Podle originálu Crichtonovy přednášky, jak je dostupná na webu, přeložila pro Bláznivou Markétu a Neviditelného psa Madame Curie.)





Další články tohoto autora:
Madame Curie

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku