Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 23.4.2004
Svátek má Vojtěch




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Státní správa
 >PENÍZE: Která variabilní pojistka je nejlepší II.
 >LIDŠTINY: Válečný prezident aneb Bush z mrtvých
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Čepice
 >PSÍ PŘÍHODY: Pejskař? Ne, pasáček!
 >JUSTICE: Když už, tak už
 >SVĚT: Traumatem neúspěchu úspěšní Američané
 >NÁZOR: Proč (ne)být vegetariánem?
 >PŘÍBĚH: César
 >O KNIZE: Jak se dělá evoluce a co na to žirafí krk
 >CHTIP: O milencích
 >EKOLOGIE: Ptáci a ti druzí
 >TÉMA: Za globální oteplení můžou mimozemšťané (část 1.)
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Ošklivý chlapeček, ošklivá holčička
 >LIDŠTINY: Když se pohádky stávají skutečností

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
23.4. O KNIZE: Jak se dělá evoluce a co na to žirafí krk
Pavel Houser

V nakladatelství Paseka právě vyšel unikátní kousek - kniha Jak se dělá evoluce. Nezapírám fascinaci tímto dílem, proto bude možná následující text připomínat hybrida oslavné ódy a (bohužel neplacené) reklamy.

Titul knihy v sobě skrývá slovní dva možné významy: Jak se evoluce dělá (sama), jak konkrétně se odehrála, respektive jakými mechanismy se vůbec řídí, a za druhé pak jak evoluci děláme my - tedy jakým způsobem konstruujeme populární vývojové stromečky, jak se dobíráme příslušných selekčních tlaků, jak se rozhodujeme ve sporných případech.
Autoři podle svých slov v předmluvě tak dlouho váhali s napsáním "učebnice" neodarwinismu, až už česky stihl vyjít Sobecký gen, Genom, Slepý hodinář, Řeka z ráje i Červená královna. Takže bylo třeba napsat něco trochu jiného. První část sice začíná "neodarwinistickým repetitoriem", ale už i zde najdeme řadu informací nových.
Takže zde nechybí úvaha o evoluci bez DNA, představen bude gen jménem Zelenovous (bratr neméně populárního Modrovouse - ano, to je ten, který vede otce k tomu, aby zahubil své dcery a skrmil je svým synům). Dojde i na úvahu o možné renesanci lamarckismu, především na mikrobiální úrovni (skutečně vznikají mutace jen náhodou, nebo snad např. bakterie mohou do svých genomů různě hrabat?). A pak zde nechybí zevrubný pohled na původ pohlavního výběru a rekapitulace červené královny.
Druhá část se označuje "Genealogie", zde se tedy naučíme skládat populární kladogramy a zjistíme, jak vlastně ty na první pohled podivné matematické/statistické postupy pro rekonstrukci vývojových stromů fungují. Existují druhy a vyšší taxonomické jednotky objektivně, nebo jde jen o naši dohodu?
Ve třetí části se podíváme na vztah mezi fylogenezí a ontogenezí. Opravdu platí, že individuální vývoj nějak kopíruje minulou evoluci? Co jsou to tělní plány a s jakými spíše zavádějícími polopravdami se v tomto ohledu můžeme nejčastěji setkat např. v souvislosti s kambrickou explozí? Skutečně strunatci vznikli odvozením ze sumek - pouze dokázali celý život setrvat v pohyblivém stadiu - a nebo je to tak, že odvozeným organismem jsou spíše sumky, které přidaly fázi přisedlosti? Za jak dlouho se vytvoří komorové oko? (Odpověď půl milionu let zřejmě překvapí.) Skutečně platí, že některé systémy mohou fungovat v podobě všechno-nebo nic (to je častý argument užívaný odpůrci evoluce)?
O komplikovanosti ontogenetických procesů hezky svědčí třeba případ žab, které se obejdou bez stadia pulce. Dospělí živočichové se ale prakticky neliší od žab, které procházejí larválním stadiem (volně citováno "evolucí se nezměnila žába - změnil se způsob, jak vyrobit žábu"). Takže, aby zde byla alespoň nějaká odpověď - ono vlastně neplatí, že starší ontogenetická stadia jsou konzervativnější.
Text je chytrý, místy vtipný, místy velmi vtipný, čte se plynule, ale jde i do hloubky - to kvůli tomu, že se autoři nejen předkládají závěry k věření, ale pokoušejí se rekonstruovat myšlení evolučních biologů a často dosti rigorózní postupy, které vedou k daným závěrům. To je vůbec důležité - neodarwinismus je někdy dáván do souvislosti s bájením a vykládáním pohádek o hypotetických, snad i smyšlených selekčních tlacích a adaptacích na ně. Kniha ukazuje, že ač představa evoluce jistě nějak souvisí s vyprávěním příběhů, není v tom žádná zvláštní "postmoderní" libovolnost.
Pak je zde ještě minimálně jeden zajímavý aspekt věci. Je neodarwinismus vědecká teorie, nebo spíše metafyzika? Kniha se tento spor pokusí uvést na pravou míru - je to nejspíše vysvětlovací rámec, ovšem hypotézy zkonstruované v jeho rámci jsou už normálně falzifikovatelné. Ba co víc, je to zřejmě jediný dnes známý přístup k živé přírodě, který nám umožňuje nejen žasnout, ale začít zkoumat, konstruovat hypotézy a testovat... Někdy máme s evolucí spojené zbytečně "vysoké" cíle - pokud nám není jasné, jak vzniklo zbarvení homolic (diskutuje se zde i o "estetickém" citu organismů a tzv. neadresných jevech), problém bude nikoliv v tom, že špatně chápeme "obecnou evoluci", ale že málo rozumíme homolicím. Takže opět - před vyprávěním příběhů, pokud chceme, aby k něčemu byly, potřebujeme především detailní analýzu. Právě ona dělá z neodarwinistické syntézy vědu.
Při tom všem se postupně a jakoby mimochodem ukáže řada zajímavých skutečností. Tak ani úplně jasné adaptace mohou ve skutečnosti být mnohem zamotanější a žirafa nejspíš nemá dlouhý krk proto, aby dosáhla na listí stromů... No, než bych dále chválil, doporučuji k přečtení několik ukázek z knihy:

O pocitu úžasu aneb malování homolic namodro

Hledání genetických příčin mužské homosexuality

Renesance lamarckismu se spíše nekoná

Hlubinná matematická struktura biologického světa

Hledání zelenovouse

Podivný příběh hyen skvrnitých: Vše pro agresi

Proč má žirafa dlouhý krk?

Hledání genetických příčin mužské homosexuality

Jan Zrzavý, David Storch, Stanislav Mihulka: Jak se dělá evoluce - Od sobeckého genu k rozmanitosti života, Paseka, Praha, 2004




Další články tohoto autora:
Pavel Houser

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku