Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 27.4.2004
Svátek má Jaroslav




  Výběr z vydání
 >HOKEJ: Fanoušci ante portas
 >ŽIVOT: Jedná se v podstatě o banalitu
 >ARCHITEKTURA: Japonsko v českých lázních aneb nešťastný Jan Letzel
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Evropa drží hubu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Kill Bill 2 je skvělý film!
 >PSÍ PŘÍHODY: Čolek není hňup
 >DETEKTIVKA: Domek na samotě
 >REAKCE: Pan Novák lže...
 >NÁZOR:Český obraz - exkurz od medií přes inženýry až po kom. Teličku
 >POSTŘEH: O jídle
 >TÉMA: Za globální oteplení můžou mimozemšťané (část 2.)
 >EKONOMIKA: Očekávání růstu úrokových sazeb zastínilo výsledky
 >PENÍZE: Slabikář bydlení: jak vyzrát na úvěry
 >FEJETON: Nashle v Unii
 >TÉMA: Drogová koalice

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Architektura  
 
27.4. ARCHITEKTURA: Japonsko v českých lázních aneb nešťastný Jan Letzel
Zdeněk Lukeš

Byl jsem se po letech podívat v Lázních Mšené nedaleko Litoměřic. Jde o miniaturní, ale dosti půvabné místo. Dominantní polohu v lázních zaujímá tzv. Dvorana - dřevěný pavilon s jídelnou a kavárnou, který navrhl žák prof. Kotěry (o němž jsem psal třeba zde) architekt Jan Letzel (1880-1925). Dvorana je nádhernou ukázkou secese z roku 1904-5. Vstup zdobí nika s freskou v orientálním stylu, na dřevěných pylonech jsou zase vyřezávané "dračí" hlavy. Nejzajímavější na tom je, že když Letzel pavilon navrhoval, nemohl tušit, že se za dva roky bude nacházet v Japonsku, kde dosáhne značných úspěchů jako projektant betonových staveb, jež přežijí všechna zemětřesení.

Doslova světovou slávu mu však kuriózně přinesla stavba, která se proslavila až po své fyzické smrti - kostra průmyslového muzea v Hirošimě, dnes památník atomové katastrofy ze srpna 1945. Toho se však Letzel už nedožil - zemřel v pražském kateřinském areálu, jak jsem o tom psal posledně, zcela zapomenut a daleko od své druhé vlasti, kterou tak miloval. O jeho osudech pojednává (dnes už bohužel rozebraná) kniha Olgy Struskové Dopisy z Japonska a trojice filmů - dvou dokumentů a jednoho hraného (Letzela v něm hrál Viktor Preiss), všechny v koprodukci ČT a japonské NHK.

Potěšilo mne, že Lázně Mšené se postupně hezky opravují a vrací se jim vzhled z doby jejich největší slávy. Stojí tam ještě jeden Letzelův pavilon a možná bude obnoven i jeho altán na ostrůvku v parku s dřevěným můstkem.

Příští rok uplyne 100 let od otevření Letzelovy dvorany. Chystají se menší oslavy této téměř jediné architektovy realizace u nás (podílel se však ještě na dekoraci hotelu Arcivévoda Štěpán /dnes Evropa/ na Václaváku v Praze). Zato v Japonsku toho postavil spoustu, pár věcí snad ještě zbylo.

Rozloučím se citátem z roztomilého Letzelova dopisu z Japonska z roku 1907 svému učiteli Kotěrovi (dopisy jsem publikoval v Umění a řemeslech 4/1987). Popisuje Kotěrovi, kdo to jsou gejši:

"U nás se slovu "gejša" špatně rozumí, dělí se na tři třídy: první z nich jsou dívky se značným vzděláním (navštěvují konservatoř, kde vyučují se umění básnickému a hudebnímu) a ty žijí život docela počestný. Vidět tanec těchto gejš je jistě požitkem nádherným. Jste-li pozván svými žaponskými přáteli, zavedou vás do čajovny, ve které gejši nejsou, ty musí být pozvány ze svých domovů. Zřízenec čajovny obstará svěžení jich. Než přijdou, pije se žaponské saké a předkládají se vám různé žaponské pochoutky: celá hostina. Když se pak objeví ty droboučké hezké bytosti v báječně krásných hedvábných kimonech…" A dál už ne, ten příběh je natolik půvabný, že ho raději převyprávím na českém vysílání BBC, tam ho uslyšíte celý…

Zdeněk Lukeš
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998


Další články tohoto autora:
Zdeněk Lukeš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku