Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 29.4.2004
Svátek má Robert




  Výběr z vydání
 >ZE STARÝCH NOVIN: 1. máj 1934 a perspektivy v medicíně
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: České ovečky jdou do unie
 >DOKUMENT: Tisková zpráva o zmražení majetku Vladimírovi Železnému
 >HISTORIE: Marx - mýtus a skutečnost
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Přelstěná hovada
 >PSÍ PŘÍHODY: Ztráty a nálezy
 >NÁZOR: Jak se štědrost nevyplácí
 >NÁZOR: Průzkumy veřejného mínění
 >NÁZOR: Podnikatelé
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >INFO: Růžový panter o NBÚ
 >POSTŘEH:O stydlivosti
 >NÁZOR: Padělané šatstvo
 >NÁZOR: O překupnících
 >TÉMA: Lidovci na drogách

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Ekonomika  
 
29.4. HISTORIE: Marx - mýtus a skutečnost
Alex Callinicos

Ačkoliv po většinu 90. let bylo s Marxem zacházeno jako s mrtvým psem, vrací se nyní zpět do módy. V několika posledních letech komentátoři etablovaných ekonomických časopisů jako jsou například Financial Times nebo New Yorker souhlasně vyzdvihují důležitost Marxových myšlenek pro současný svět. Zřídka kdy uběhne den, aby se v ekonomické rubrice časopisu Guardian neobjevil alespoň jeden odkaz k Marxově kritice kapitalismu.
Když se v první polovině 90. let zdálo, že světový kapitalismus triumfoval, byl Marx ignorován. Nyní, když se světová ekonomika nachází v hlubokých, stále se prohlubujících potížích, jsou jeho práce znovu oprašovány.
Navzdory větší pozornosti, která je nyní Marxovi věnována, je jádro jeho myšlenek stále znehodnocováno. Například Viktor Keegan z Guardianu začátkem ledna napsal, že by si rád z očí do očí s Marxem promluvil, ale vzápětí pokračuje, že "co by Marxe opravdu udivilo je pružnost tržního systému, který, zdá se, přežil další krizi".
Vedle těchto, ve skutečnosti velmi odmítavých zmínek ve vztahu k Marxovi, tu existuje řada velmi trvanlivých mýtů o jeho myšlení. Žádné z nich nejsou nové. Převážná většina byla formulována jako kritiky již před stoletím, přesto jsou dále zvěcňovány vzdělávacím systémem a médii, která jsou více sofistikovaná a mají větší dosah. Jsou to tedy, jak říkám, mýty, které chybně interpretují reálný obsah Marxova myšlení.
Zde je pět nejvíce zakořeněných:
Mýtus první: Viktoriánské pojetí třídy
Komunistickým manifestem počínaje, zobrazuje Marx kapitalistickou společnost rozdělenou mezi menšinu kapitalistů, v jejichž rukou je koncentrovaná veškerá ekonomická moc, a většinu dělníků, na jejichž práci systém závisí. Ale podle mnoha sociologů tomuto obrazu současná společnost neodpovídá, protože většina lidí, alespoň v zemích jako je Velká Británie, patří do střední třídy a vykonává spíše zaměstnání ve službách, než že by se plahočila ve viktoriánských fabrikách.
Tato kritika je založená na naprostém nepochopení Marxovy koncepce třídy. Podle Marxe není třída definována osobním životním stylem, zaměstnáním, a do určité míry ani příjmem. Jednotlivá třídní pozice závisí na vztahu k výrobním prostředkům. Těmi jsou výrobní zdroje - půda, budovy a stroje, bez nichž nemůže dojít k žádné ekonomické aktivitě.
Dělníci postrádají přístup k výrobním zdrojům - s velmi důležitou výjimkou - své pracovní síly, schopnosti pracovat. Aby žili, musí prodávat tuto pracovní sílu kapitalistům, jejichž bohatství jim umožňuje kontrolovat i ostatní výrobní prostředky. Slabá vyjednávací pozice oproti kapitalistům znamená, že prodávají svoji pracovní sílu za nepříznivých podmínek. Pracují pod tvrdou kontrolou manažerů a bossů výměnou za mzdy, což umožňuje bossům z jejich práce profitovat.
Třída je tedy pro Marxe sociálním vztahem. Podle jeho definice být dělníkem znamená, že člověk může pracovat v kanceláři, v supermarketu, nebo v nemocnici spíše než v továrně. Může vykonávat úřednickou práci, nebo může poskytovat služby (učit děti, roznášet hamburgery) spíše, než vyrábět hmotné zboží. Podle této definice pak velká většina pracovní síly v zemích jako je Velká Británie patří mezi dělníky, a ve skutečnosti průzkumy veřejného mínění ukazují, k nelibosti sociologů, že většina se skutečně považuje za dělnickou třídu.
Mýtus druhý: Železný zákon mzdový
Marxovi je také vytýkáno přesvědčení, že se v průběhu vývoje kapitalismu bude zvyšovat ožebračování dělnické třídy. To je někdy nazývané předpovědí "postupného zbídačování mas". Jelikož však v pokročilých kapitalistických zemích během posledních sto let podstatně stoupaly reálné mzdy, bylo spolehlivě dokázáno, že se Marx zmýlil.
To je zarážející překroucení Marxovy myšlenky. "Železný zákon mzdový", podle kterého nemohou reálné mzdy stoupat nad pouhé minimum zajišťující fyzickou existenci, byl jedním z dogmat předkapitalistické ekonomie v průběhu 19. století. Byl založen na Maltusově teorii populace, podle které má populace sklon růst mnohem rychleji než produkce potravin. Podle této teorie bude každý nárůst mzdy nad životní minimum stimulovat populační růst, který způsobuje zbídačování mas.
Marx byl dalek toho, aby tuto teorii přijímal, naopak proti ní rázně vystupoval a snažil se přesvědčit socialisty, aby tuto teorii neakceptovali. Ve stati "Mzda, cena a zisk" odmítl argument pokračovatelů utopistického socialisty Roberta Owena, že "železný zákon mzdový" znamená, že odbory nikdy nemohou zlepšit podmínky dělníků. Marx ukázal, že rozdělení produkce mezi práci a kapitál záleží na rovnováze moci mezi dvěma stranami a tudíž na třídním boji.
Pravdou je, že Marx rozlišoval mezi absolutním a relativním zbídačením. Reálné mzdy stoupají, ale podíl produktů práce , která je odebírán dělníky, může zároveň klesat při srovnání s podíly bossů ve formě zisků. Kdyby se práce dělníků stala více produktivní, jejich životní standard může vzrůst, ale budou stále více vykořisťováni, protože bossové z ní získávají o to větší zisk.
Marx také tvrdil, že existují určité limity, kterých mohou odbory dosáhnout, protože tím, že bossové kontrolují produkci, mohou také zeslabit vyjednávací sílu dělníků hrozbou vyhození. Právě to se děje během recesí. Vyšší nezaměstnanost nutí dělníky, aby v práci akceptovali zrychlování, nižší mzdy a horší pracovní podmínky. Během posledních 25 let ekonomické krize reálné mzdy v USA, nejbohatší zemi světa, významně klesly. To jen ztěží potvrzuje, že se Marx mýlil.
Mýtus třetí: Nevyhnutelný ekonomický kolaps
Netvrdil Marx, že se kapitalismu nevyhnutelně zhroutí jako důsledek svých ekonomických rozporů? A protože k žádnému zhroucení nedošlo, nebylo znovu dokázáno, že se Marx mýlil?
Marx opravdu rozvíjel teorii ekonomické krize ve své velké práci, Kapitálu. Dlouho před ekonomem Maynardem Keynesem vyvrátil myšlenku, která je dnes stále v centru hlavního proudu současné ekonomie - že správně organizovaná tržní ekonomika je nucena k tomu, aby dosáhla rovnováhy ve využívání všech svých zdrojů. Marx dále ukazuje, že existují hluboce zakořeněné tlaky, které vedou kapitalismus do krize.
Nejdůležitější z nich je tendence klesající míry zisku. Míra zisku je hlavní měrou úspěchu kapitalistické ekonomiky. Bossové jsou vnitřně rozdělená třída, navzájem si konkurují, každý hledá větší podíl zisku, který by vyždímali z dělníků.
Jednotliví kapitalisté investují do metod, které zdokonalují výrobu, aby tak získali větší podíl na trhu. Jejich konkurenti jsou však nuceni dělat totéž, aby přežili. V důsledku rostou výdaje za investiční majetek rychleji než výdaje za práci. Ale práce je zdrojem zisku, výše zisku tak roste pomaleji než výš investic a tak míra zisku klesá. Když celková míra zisku klesne pod určitý bod, ustanou nové investice a ekonomika se řítí do krize.
Nicméně je to pouhá tendence ke klesající míře zisku. Marx vyjmenoval tzv. "protichůdné vlivy", které působí tak, že podporují zvyšování míry zisku. Dokonce říká, že "stejný vliv, který způsobuje tendenci k poklesu obecné míry zisku, také vyvolává protiúčinky, které brzdí, retardují a částečně paralyzují tento pokles." Z nich nejdůležitější je krize samotná.
Během ekonomické krize firmy krachují a jejich majetek je levně rozprodáván. To redukuje celkové množství kapitálu v ekonomice. Ve stejné době, jak jsme již viděli, jsou dělníci nuceni bod bičem nezaměstnanosti akceptovat vyšší vykořisťování. Tyto síly pomáhají znovu obnovit míru zisku na úroveň, kde se investice a tedy i růst obnoví.
Tedy, jak se vyjádřil Marx, permanentní krize neexistuje. Kolísání míry zisku vede kapitalismus skrze cyklus vzestupů a prudkých poklesů, které Marx, jako jeden z prvních, analyzoval. Sestupná fáze hospodářského cyklu způsobuje, že dělníci velice strádají. Když je systém v krizi, tak se třídní boj stává mnohem nemilosrdnějším a intenzivnějším. Z tohoto rozrůznění může vzejít pracující třída, která je politicky předurčena ke svržení kapitalismu. To ale neznamená, že kapitalismus nutně ekonomicky zkolabuje.
Mýtus čtvrtý: Ekonomický determinismus
Toto zkomolení Marxovy ekonomické teorie je částí celkově chybné interpretace jeho myšlení. Příliš často je Marx zobrazen jako ekonomický determinista, který věří, že historická změna je nevyhnutelným výsledkem rozvoje výrobních sil. Zvláště je obviňován z toho, že předpokládá nevyhnutelnost socialismu.
V marxistické tradici určitě existuje napětí- zvláště během debaty mezi socialistickými stranami, které se připojily k Druhé internacionále, která se objevila po Marxově smrti a tvrdila , že dějiny se vyvíjejí podle nevyhnutelných ekonomických zákonů. Přesto, navzdory Marxovým příležitostným formulacím, které tomuto hledisku propůjčovaly podporu, je hlavní idea jeho myšlení je odlišná.
"Lidé tvoří svou vlastní historii, ale netvoří ji pouze tak, jak si přejí;" je slavná Marxova pasáž, "netvoří ji za okolností, které si zvolili, ale za okolností, se kterými se setkali, které jsou dány a předávány z minulosti. " To naznačuje, že lidské bytosti jsou ve skutečnosti omezeny svými materiálními podmínkami, ale že tato omezení jim nebrání v rozhodování a iniciativě.
V Komunistickém manifestu Marx znovu říká, že "každá velká krize třídní společnosti skončila buď revoluční přestavbou společnosti ve velkém, nebo společným rozkladem bojujících tříd." Jinými slovy, krize představuje spíše alternativy, než že by předurčovala výsledky. To, jak dělníci reagují na ekonomický pokles, závisí nejen na jejich materiální situaci, ale také na jejich kolektivní síle, organizacích, ideologiích, které je ovlivňují a politických stranách, které soutěží o to, aby je mohly vést.
Marx rozlišuje mezi ekonomickou základnou společnosti a její politickou, právní a ideologickou nadstavbou. První popisuje jako reálný základ sociálního života, ale to neznamená, jak tvrdí jeho kritici, že považuje nadstavbu za irelevantní. Naopak v době krize se to, co nastane v nadstavbě - kde, jak říká "si lidé začínají uvědomovat rozpory a bojovat proti nim" - stává při rozhodování o výsledku určující.
Mýtus pátý: Státní socialismus
Konečně, říká se nám, že Marxova vize socialismu je totalitární, protože stát získává kontrolu nad ekonomikou a tím reguluje život každého občana do nejmenších detailů. Kolaps stalinistických společností na konci osmdesátých let byl tedy přímým důsledkem defektů Marxovy koncepce budoucnosti.
Také zde dochází k úplnému zkomolení Marxových skutečných názorů. Marx považoval ideu státního socialismu za protiklad v pojmech. "Svoboda," jak píše, "spočívá na přeměně státu z orgánu nadřazeného společnosti v orgán společnosti úplně podřízený."
Když psal o Francii, horoval proti růstu byrokratického státu, přiživující se na společnosti v zájmu kapitálu. Vítal Pařížskou komunu v roce 1871 jako revoluci proti samotnému státu. Chválil pařížského dělníka za likvidaci státního byrokratického aparátu a jeho nahrazení veřejnými institucemi pod přímou demokratickou kontrolou.
Socialismus, jak tvrdil Marx, nemůže být lidem vnucen ze strany osvícené elity. Je to "sebeemancipace pracující třídy", tedy proces, skrze nějž se obyčejní lidé osvobodí demokratickým organizováním, za účelem vyrvání moci menšině kapitalistických vykořisťovatelů. Stalinistické společnosti z jejich obrovskou koncentrací moci na nejvyšších místech, byly tudíž protikladem Marxovy koncepce socialismu.
To je důvod, proč kolaps těchto společností nevyvrátil Marxovy myšlenky. Jak se nerovnosti a iracionalita, typické pro liberální kapitalistické společnosti, které dominují současnému světu, stávají čím dál tím více zřetelnými, je čas obrátit se zpátky k Marxovi, ne k Marxovi mýtů, které jsou zde odmítnuty, ale ke skutečnému Marxovi, s jeho pronikavou kritikou existujícího systému a s jeho vizí alternativy: lidského osvobození.




Další články tohoto autora:
Alex Callinicos

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku