Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 30.4.2004
Svátek má Blahoslav




  Výběr z vydání
 >MÉDIA: Donathovi psavci v akci
 >POLITIKA: Jak rozhoduje soudce Ústavního soudu JUDr.Miloslav Výborný
 >POSTŘEH: O tunelování
 >DETEKTIVKA: Bylo nebylo
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Závod míru
 >PSÍ PŘÍHODY: Prohazovaná miska
 >HISTORIE: Lipjagy 1918
 >POLITIKA: 56. výročí nezávislosti Státu Izrael
 >DOPRAVA: Cyril Svoboda nás připravil o peníze
 >SPOLEČNOST: Hokejové šílenství
 >PENÍZE: Ceny nemovitostí opět spurtují, hlásí The Economist
 >ZE STARÝCH NOVIN: 1. máj 1934 a perspektivy v medicíně
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: České ovečky jdou do unie
 >DOKUMENT: Tisková zpráva o zmražení majetku Vladimírovi Železnému
 >HISTORIE: Marx - mýtus a skutečnost

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
30.4. POSTŘEH: O tunelování
Ivo Rýznar

Světu prý dnes vládnou počítače, najdeme je v úřadech, obchodech, továrnách, školách, domácnostech. A v bankách. Myslím že nebudu daleko od pravdy když řeknu, že drtivá většina obyvatelstva má svá konta u různých bankovních domů. Ani já nejsem výjimkou.

Vzhledem ke stavu hotovosti v peněžence jsem včera ráno zamířil u stanice metra k bankomatu jedné nejmenované banky. Zasunul jsem kartu, vyťukal PIN a zvolil zobrazení zůstatku. To co jsem za chvíli spatřil mi způsobilo první náběh na infarkt - 335,16 Kč. Když jsem si vrátil vypadlé oči do důlků, začal jsem horečně uvažovat, co to má znamenat. Vždyť poslední výber z automatu na peníze jsem provedl před několika dny, od té doby jsem kartou ani neplatil, ani nevybíral u přepážky. Kartu jsem měl neustále u sebe a PIN kromě mne nikdo nezná. Hlavou mi bleskla nedávná událost s "nabouranými" bankomaty, na které nějaký fištrón namontoval čtečky magnetického kódu a mikrokamery k "přečtení" zadávaného osobního identifikačního čísla. Zároveň jsem si uvědomil, že s uvedenou částkou do výplaty určitě nevystačím ani kdybych se chodil pást, nemluvě o nutnosti splnit jisté povinnosti. Kupříkladu alimentační.

Rozklepaný jako ratlík jsem nasedl do autobusu směr nejbližší pobočka banky. Za čtvrthodinku jsem již stál před zavřenými dveřmi. Otevřeno měli totiž až od devíti, zatímco nedaleké hodiny ukazovaly teprve 7:46. Nedalo mi to, abych si ještě jednou nezkontroloval v blízkém bankomatu stav účtu. Třeba jsem se přehlédl. Třeba měl bankomat u metra poruchu. Třeba... Poslední naději mi sebrala cifra, která se na obrazovce objevila - 16,00 Kč. Tak to je konec, pomyslil jsem si. Poslední, co v tuto chvíli mohu udělat je, že zavolám na infolinku banky. Za chvíli se mi do ucha omlouval příjemný ženský hlas, že mají chyby v zůstatcích, že za to mohou počítače, ale když si kvečeru zajdu k jakémukoli bankomatu, mělo by být vše v pořádku. BUM. To mi spadl šutr ze srdce. Jeden klad však tato infarktová situace přece jenom měla. Už totiž vím, jak rychle se tunelují banky.

319,16 korun za patnáct minut...


Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku