Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 3.5.2004
Svátek má Alexej




  Výběr z vydání
 >ŽIVOT: Osud jedné lípy
 >POLITIKA: Hlasování v nemoci
 >DOPRAVA: O policii v EU
 >ZAMYŠLENÍ:Kdo všechno chce být českou Dajdou?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dvě malé záhady
 >PSÍ PŘÍHODY: Mít tak o deset cm delší ruku
 >SVĚT: Vytunelovaná slova a osobní odpovědnost
 >POLITIKA: 460 milionů za demokracii
 >PENÍZE: Když onemocní podnikatel
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >LIDŠTINY: Sváteční aneb vítám vás v EU
 >MEJLEM: Hymna EU
 >ZE STARÝCH NOVIN: O naší budoucnosti
 >INFO: 3. květen: SVĚTOVÝ DEN SVOBODY TISKU
 >ZE STARÝCH NOVIN: Směle ku předu!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kronika dne  
 
3.5. České pivo zdarma
(eff)

Bruselská vinárna Monte Christo vítá návštěvníka portréty Che Guevary, vůní marihuany, šarlatovým přítmím a pavučinami u secesních lustříků osazených patnáctiwattovými žárovkami. Vždycky. Nikoli však na přelomu dubna a května 2004: od 30. dubna do 2. května ji mají v režii Češi, kteří tu otevřeli cosi jako hlavní stan pro svoje aktivity. Oslavují zde vstup do Evropské unie.

Rozšíření dalo ráz celému centru města.

Ze tří dnů oslav byl ten nejoslavnější první máj. Cizinec těžko odhaduje počet lidí – dvacet tisíc? Celá rue Belliard mezi Evropským Parlamentem až po Evropskou radu byla plná davu zvolna se šinoucího od jednoho národního stánku ke druhému, Samotné evropské instituce, parlament, budova evropských komisí a evropská rada, měly prvního den otevřených dveří. Bývá to tu každý rok, je to „Schumannův den“, ale jindy lidé jeví oprávněnou a chvályhodnou lhostejnost k papalášským budovám ze skla a nerezu. Tentokrát bylo narváno.

Největší ruch byl v Jubilejním parku: něco jako Matějská pouť, ale bez lochnesek a řetízáků. Vrchol programu? Start horkovzdušných balónů. Původně jich mělo být pětadvacet, počet se smrkl na dva, inu, zásah neblahé bruselské byrokracie. Brusel pojal den rozšíření jako příležitost k příjemnému rodinnému rozptýlení. Atrakcí pro děti bylo všude mnohem víc, než stánků s pivem.

Čímž se dostáváme zpět k české účasti. Český návštěvník, který si usmyslel, že chce být v Ten den takříkajíc U Toho, se bedlivě rozhlížel, kde spatří známky české přítomnosti. Mezi stánky vroubícími rue Belliard také bylo pár českých stánků. Rozhodně nejlépe se vybavili Poláci, ti tady měli propagační stánky pro každou polskou oblast. V ulicích se tu a tam objevila skupinka Čechů v krojích – ovšem málo platné, krojovaných Maďarů bylo mnohem víc. Ti táhli z Budapešti v procesí jako muslimové putují do Mekky, pěšky i na kole, a jejich žlutočervené kazajky bylo opravdu hodně všude vidět. A Slováci? Ti měli na jejich stánku v Jubilejním parku rozhodně největší vlajku, ne o moc menší než byla ta, která se třepotala – nadnášena silnými větráky – zdola nahoru před bránou Jubilejního parku.

Češi vsadili na pivo zdarma a měli úspěch. Naši spoluobčané Evropané původu belgického mají stejnou vášeň pro cokoli zdarma, jako my. V tom byla volba moudrá.

V Monte Christo pivo nebylo zdarma, jedno pivo za jedno euro, taktéž párek i pytlík preclíků byl za euro. Zvláštní pocit, být v totálně českém prostředí (až na to šarlatové přítmí) a poprvé v životě platit za české pivo a český párek eury. Jen jedno pivo bylo dražší – to, které natočil Pavel Telička, když se postavil k pípě a za starostlivého dohledu mistra točíře natočil tři sklenice. Vydražit!, napadlo někoho. Vítěz získal Teličkovo pivo za eura dvě.

S evropským Bruselem se váže představa neživotné instituce, cosi jako obrovský kavkovský zámek computerového věku. Pohled na budovy evropských institucí naznačuje, že na té představě je hodně pravdy. Na oslavách rozšíření ale nic škrobeného nebylo. Město přijalo deset nováčků v duchu rodinné pohody. Pohoda jistě nevydrží na věky, ale ten začátek, ten byl bezesporu příjemný a vlídný.

Aston


Další články tohoto autora:
(eff)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku