Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 3.5.2004
Svátek má Alexej




  Výběr z vydání
 >ŽIVOT: Osud jedné lípy
 >POLITIKA: Hlasování v nemoci
 >DOPRAVA: O policii v EU
 >ZAMYŠLENÍ:Kdo všechno chce být českou Dajdou?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dvě malé záhady
 >PSÍ PŘÍHODY: Mít tak o deset cm delší ruku
 >SVĚT: Vytunelovaná slova a osobní odpovědnost
 >POLITIKA: 460 milionů za demokracii
 >PENÍZE: Když onemocní podnikatel
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >LIDŠTINY: Sváteční aneb vítám vás v EU
 >MEJLEM: Hymna EU
 >ZE STARÝCH NOVIN: O naší budoucnosti
 >INFO: 3. květen: SVĚTOVÝ DEN SVOBODY TISKU
 >ZE STARÝCH NOVIN: Směle ku předu!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
3.5. DOPRAVA: O policii v EU
Ladislav Pícha

Dne 1.5. 2004 jsem se vydal na silnice, nikoliv z důvodů politicko oslavných či neoslavných, nýbrž z důvodů osobních. Suma sumárum 150 km na trase Kladno - Praha - Brandýs nad Labem a zpět. Policejní hlídky se vyskytovaly zásadně v autech, zato v počtu více než dostatečném.

Historka 1.

Asi 11.00, ul. Švehlova v Praze (čtyřproud s tramvajemi, přehledný, široký). Pomaloučku polehoučku předjíždím policejní Felicii rychlostí zhruba 51 km/h, následuje klasicky bezdůvodná značka 40km/h, přibrzďuji a frnk - nějaký další policajt předjíždí - no, mohl tam mít tak 80, víc asi ne. Ve skutečnosti žádný problém - dost času i místa na všechno.

Historka 2.

Asi o kilometr a dvě křižovatky dál - těsně před křižovatkou Úvalská - Černokostelecká. Ten tam musel mít stovku, myška snad pětimetrovou mezerou mezi necelou padesátkou jedoucími auty (ležérně přibrzďujícími před semaforem), ostré zabrzdění před dávno viditelnou červenou. Stál druhý v řadě, vlevo autobus, vpravo vysoký obrubník a sloup, takže uhnout prostě nebylo kam, a teprv teď pustil houkačku. Samozřejmě - blbce nemusíme hledat jen u policie, ale tak zoufale nezvládnutou situaci, notabene spolehlívě předvídatelnou, jsem snad v životě neviděl.

Historka 3.

Předjet na Černokostelecké zcela nepřimeřenou rychlostí - jel jsem k sedmdesátce a "len sa mihol". Pod 120 nejdu.

Fakt je, že asi všichni spěchali na to samé místo, ale probůh - od toho mají houkačky nebo aspoň modrá světla, chtějí-li spěchat tajně!

Historka 4.

Nezáživná. Měřili rychlost na dlouhém rovném úseku (z Podolanky do Dřevčic).

Historka 5.

Nejúžasnější. Ve 21.10 v polích nad barrandovským kopcem - čtyřproud pryč z Prahy, na zhruba 3km se asi čtyřikrát vystřídá omezení 50/70 km/h kvůli křižovatkám, reálně kdo nejede 80 až 90, je za brzdu provozu. Policajti notabene z vedlejší, zahybajíce doleva, takže přes dva pruhy do třetího, na červenou. Tak třem až čtyřem řidičům připravili slušné leknutí.

Závěr

Každých třicet kilometrů jsem se potkal s policejními vozy, celkem šest kousků na pěti místech. Z toho jeden pracoval, jeden demonstroval připravenost. Ze zbylých čtyř čtyři páchali přestupek, z toho tři na vzetí řidičáku na místě, z toho dva bezprostředně ohrožovali okolí, kdy při troše smůly mohlo jít o život.

Původně jsem chtěl skončit nějakou vtipnou ironií, ale nejde to; tomuhle se nějak smát nemůžu, i když jsem se před chvílí dověděl z komentářů k Jitinu nedělnímu úvodníku, že někdy tou dobou se ve Veletržní srazily hned čtyři policejní dodávky (dle teletextu transportéry).

Láďa Pícha




Další články tohoto autora:
Ladislav Pícha

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku