Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 5.5.2004
Svátek má Klaudie




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: Růst sazeb a posílení koruny k dolaru
 >POLITIKA: Jak nevolit do Evropského parlamentu
 >POLITIKA: Evropa může dostihnout USA, ale…
 >MROŽOVINY: Námořní rozpaky paní Češtiny 3
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Cesta z Bruselu
 >PSÍ PŘÍHODY: Varianty jedné příhody
 >SPOLEČNOST: Potřebujeme nové národní obrození
 >SPOLEČNOST: Čistota našeho fotbalu
 >TÉMA: Za globální oteplení můžou mimozemšťané (část 4.)
 >PENÍZE: Internetbanking: vylučuje bezpečnost pohodlí?
 >GLOSA: Zrušte monopol ČEZ, vzbuďte se - už jste v EU!
 >CHTIP: Chtip co není chtip, ale realita
 >MÉDIA: Poslanec Mládek na titulní straně
 >ARCHITEKTURA: Lábus Siza Šlapetové a pozvánka
 >TÉMA: Hokej

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
5.5. SPOLEČNOST: Potřebujeme nové národní obrození
Lubomír Zaorálek

Je to zvláštní souhra náhod. Právě před sto lety, 1. května 1904 zemřel Antonín Dvořák, který byl možná nejskvělejším dokladem úspěchu našeho národního obrození. Zdaleka nejde jen o hudbu, nejde jen o umění. Antonín Dvořák je nesmírně zajímavý příběh i pro dnešní dny. Doba, v níž žil, byla spojena s velkými změnami a velkými obavami. Pocit nejistoty a rozpad starých jistot k ní patřil stejně jako k době naší. Národní obrození byl náš pokus najít způsob, jak zvládnout mohutnou vlnu modernizačních reforem, byl to způsob, jak čelit nečekané proměnlivosti světa tím, že se znovu vytvoříme nebo obrodíme v tom, co původně jsme. Šlo o to, aby i uprostřed otřesů a revolucí jsme se dokázali potkat se sebou samými.

Řeznický synek Antonín Dvořák skvěle ztělesňuje tento způsob, jak čelit moderní společnosti rizik tím, že si dobře uvědomím, v čem je má síla a schopnosti. Žádná izolace ani s provincionalismus. Dvořák se nebál světa, nechal se dalekosáhle inspirovat a obohacovat tím, co venku nacházel a dokázal to přetvořit podle toho, co důvěrně znal a v čem cítil své kořeny. Českou krajinu vzal s sebou do Ameriky a tvořil z toho, jak se v něm domov potkával s cizinou. Dvořák prostě dokázal spojit, co se zdálo tak obtížně spojitelné. Jeho tvorba překlenuje to, co se zdálo nepřehledné, ukazuje suverénnost uprostřed nejistoty.

Teď na začátku 21. století možná čeká naši národní pospolitost něco velmi podobného. Vstupujeme do prostředí, které je pro většinu z nás neznámé, v němž jsou jiné daně, větší konkurence a které navíc právě nyní prochází obdobím mohutných modernizačních změn. Taková situace nutně přináší pocit, že včerejší zkušenost může zrazovat a nefungovat a že nám to, co umíme, nebude nic platné. Národní obrození v 19. století bylo pokusem v tehdejší době podobně dramatických změn vytvořit nový projekt pospolitosti, který by umožnil jednotlivcům tyto změny zvládnout a oněm moderním požadavkům dostát. Něco podobného musíme vymyslet i dnes. V tom novém, co nás dnes čeká, musíme najít to známé, co tradičně umíme. Musíme přečíst svou tradici znovu, musíme ji znovu objevit a ze včerejšího vytvořit novou identitu. Jsme na počátku procesu formování moderního českého národa v Evropě, ve které už nebudeme žít za žádnými hradbami, ale v dosud nevídané otevřenosti vůči ostatním. Zdá se mi, že jistá nespokojenost, která vládne v naší společnosti je možná spojená i s tušeními, že nevíme jak v oné nové realitě obstojíme a s obavami, že nejsme pro budoucnost dobře vybaveni. Není divu, ale vidíme už zde hezkou řádku jednotlivců, kteří si už nyní počínají podobně jako onen řeznický synek z Nelahozevsi. To platí pro všechny obory lidské činnosti. Všiml jsem si nedávno, že auto Škoda je bráno v Německu jako české auto. Bylo mi řečeno: "Vždyť na něm dnes všechno děláte vy. Včetně designu je to celé dílo vašich rukou." A úspěch má převeliký.

Takže nemusí být pravda, že se včerejším schopnostmi v dnešní Evropě nevystačíme. Jen si musíme ujasnit, v čem je naše síla a schopnost do budoucna a čemu se budeme přednostně věnovat.

Blíží se volby do Evropského parlamentu a probíhá politický zápas. Ale my dnes potřebujeme nejenom boj politických stran před branami Evropy, ale také určitou úroveň národní dohody na tom, co budeme zítra v Evropě dělat. V Lucembursku se kdysi dohodli, že jejich země se stane sídlem evropských institucí a bank a na tom budou budovat svou úlohu v Evropě. I my si potřebujeme ujasnit, v čem chceme být nejlepší, v čem se budeme specializovat, jaký bude náš další národní program. Vstup do Evropy vnímám jako dějinnou příležitost pro program velké národní renesance, pro který je třeba získat celou společnost.

Lubomír Zaorálek

předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR




Další články tohoto autora:
Lubomír Zaorálek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku