Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 7.5.2004
Svátek má Stanislav




  Výběr z vydání
 >EU: Jak nás vítala země Rakouská v EU
 >EU: Schumanův Den Evropy
 >FEJETON: Miluji Martinu Balogovou!
 >DETEKTIVKA: Jednou tě zabiju
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Muzika, písničky
 >PSÍ PŘÍHODY: Odmítnutý nápadník
 >POSTŘEH: O Zeměkouli
 >PRÁVO: Učitelka vyhrála soud proti zaměstnavateli
 >EKONOMIE: Měřič státního dluhu
 >Outkast – pěkně časovaná bomba
 >PENÍZE: Vstup do EU klientům bank příliš nepřinese
 >TÉMA: Výpověď Vladimíra Železného před vyšetřovací komisí
 >INFO: Convoy of remebrance 1945
 >LIDŠTINY: Amerika útočí na Irák, obři útočí na Ameriku.
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Český nacionalismus a populismus na vzestupu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
7.5. DETEKTIVKA: Jednou tě zabiju
Lydie Junková

Motto: Kam oko pohlédne, všude samý pitomec (moudrost starých Sumérů - ze střepu tabulky)

"Takový grázl snad vůbec nemyslí, chová se hloupě," řekl podporučík Křížek. "A přitom má kolikrát i vyšší vzdělání!"
"Ty se domníváš, že našprtaná moudrost chránit před pitomostmi?" Poručík Gall se šel posadit proti kapitánu Doubkovi. "Já nevidím moc velké rozdíly mezi vzdělancem a absolventem základní školy! .Oba mohou být vláčen láskou k penězům, touhou po-"
"Nějaké ženské!" doplnil Křížek.
"Třeba. Oba mohou rozhodně žárlit, chtít zašlápnout někoho, kdo jim dle jejich soudu ublížil, případně nějak odstranit z cesty vlastní manželku…"
"Zdá se, že vám chybí nějaká užitečná činnost!" mínil kapitán. "A on zrovna nikdo nic nepáchá. Je to jako naschvál!"
Viktor Gall poposedl na židli. "Právě proto jsem tě chtěl požádat, zda bych se mohl zúčastnit jednoho výzkumu -."
"Pojedeš za ženskýma do -" vpadl Křížek.
"Nikoli! Týká se to našich nejhorších kriminálů."
"Jak ses k tomu nachomýtnul?" chtěl vědět kapitán.
"Provádí to pár kluků, s kterými jsem studoval."
"A to potřebují dalšího právníka?"
"Ono je jich málo - a externista by stál dost peněz, které ovšem nemají!"
"A náš Viktor opět jednou projeví svoji nezištnost!"
mínil Křížek. "Mě samo sebou nechá doma."
"No aby ne!" rozhořčil se kapitán. "Snad bych tu měl zůstat sám! A - co když tě budeme potřebovat?"
"Mám přece mobil - a nejedu daleko! Rozhodně neopustím republiku!" smál se Viktor Gall.

Zatímco sedal do vozu a rozjel se za svým dočasným cílem, schylovalo se v malebné krajině jižních Čech k prvnímu dějství nešťastného dramatu.
A potom se zastávejte osudu, že není více než zlomyslný - spíš zlovolný. Jestliže odněkud přihlížel, musel si mnout ruce.

"Já jsem byla s Aranem na pocházce!" Plavovlasá mladá žena, jako vystřižená z časopisu pro modelky, se usmála. "Nemůžeš pořád takhle žárlit, Zdeňku!"
"Jak nemám žárlit!" Ramenatý tmavovlasý muž bouchl pěstí do stolu, až na něm zařinčely hrnečky s kávou. "Každou chvíli se někam ztratíš a vymlouváš se na psa!"
"Kdyby mohl mluvit, určitě by ti to potvrdil!"
Pes se odebral ke své misce a významně zakničel.
"No vidíš! Ani nažrat mu nedáš!" rozčiloval se muž "A mě taky pořád odbýváš!"
Plavovláska mlčky naplnila jezevčíkovi misku Otočila se k muži."Teď jsi svačil bábovku! Upekl sis ji sám?"
Přilila tím jen olej do ohně; mohlo ji to napadnout.
"No ještě tohle! Já se honím v práci a co děláš ty?"
"Já zase lítám v domácnosti: To podle tebe není práce? Víš, jak dlouho to trvá jenom nakoupit! A Potom ti připravovat tvoje oblíbená jídla?"
"Jen se nezfanti, Věro, to se tak dá srovnat! Kvalifikovaná práce a nějaké šmudlání kolem sporáku!"
"Ty sprosťáku! Pořád mi budeš omílat, že nemám vejšku jako ty?" zaječela jak na lesy
V sousedním domku se někdo vyklonil z okna. "Už jsou zase v sobě!" konstatovala starší paní. Vzdychla: "Tam to jednou špatně skončí!"

Možná tušila, možná netušila, že promluvila jako orákulum. Rozhodně však nedošla uznání.
"Nech roho, Jaruš, to máš z těch tvejch románů! Pořád sedíš nad tou červenou knihovnou. Je to všechno pitomost!" napomenul ji mírně manžel. "Pojď, půjdeme radši na procházku!"
"A co když se tu jednou něco stane?"
"Tomu stejně nezabráníš, Jaruško."
Žena nakonec poslechla - a možná, že to neměla dělat. Zlomyslný osud ovšem jen netečně přihlížel.
Zatímco staří manželé zamířili k nedalekému lesíku, který lemoval část zahradní čtvrti, schylovalo se mezi plavovláskou a jejím mužem k dalšímu dílu dramatu.
"A co je tohle?" muž vytáhl ze zásuvky nějaký dopis.
"Okamžitě mi to dej!" natáhla plavovláska ruku.

"A povíš mi, kdo ti tu píše?"
Vytrhla mu psaní z ruky. "Odkdy otvíráš mé dopisy?" Přelétla očima hustě popsaný list a rozesmála se. "Ale to je od Fanouše! Toho přece znáš! Kdysi s námi byl na dovolené!"
"A proč ti tak najednou píše?"
"No to je jednoduché! Nabízí nám, jestli bychom s nimi nechtěli jet do Řecka!"
"Jak to, prosím tě?"
Ale on má přece teďka tu cestovku!"
"A jak to víš?"
"No vždyť nám to právě sděluje!"
"Ale proč zve ausgerechnet nás?" Muž zbrunátněl. "Ostatně já si moc dobře pamatuju, jak po tobě tenkrát jezdil očima.!"
"Dej mi už pokoj!" vyletěla plavovláska rozzuřeně. "Ty jsi pomatený blázen! S tou svou žárlivostí se jdi někam léčit!"
"To by se ti tak hodilo, někam mě uklidit! Ale kdo by tě potom živil!"
"On už by se někdo našel!"
"Jo tak takhle ty to máš vymyšlený! Pak by ses nakvartýrovala k tomu cestovkáři - a mohla bys mu tam pomoct vydělávat, ty - ty mrcho!"
Žena se rozběhla k oknu a zabouchla ho, div se nevysypaly tabulky; ale venku stejně nikdo nebyl.
Obrátila se do místnosti, rozpálená k nepříčetnosti.
"Já tě jednou zabiju!" zasípala. Otočila se a hnala se do kuchyně. "Zabiju!" opakovala.
Tou dobou se starší manželé vraceli z procházky.
"Je tam nějak ticho!" podívala se žena na zavřené okno sousedního domku.
"Raději odmykej, Jaruš," odtušil manžel. "Máš přece klíče!"
"Ale to víš, že ano! Vždyť ty bys je zase ztratil !"
"Já? No tohle! Kdo- "
"Počkej! Slyšíš? Štěká u nich pes!" přerušila ho. "A jak zoufale! To není jen tak - musíme zavolat policii!"

""A kde bydlíte?" zeptal se někdo na druhém konci. "Dobře, přijedeme!"
"To bude nějaká hloupost!" řekl Křížek kapitánu Doubkovi. "Ale co naděláme, že?"

Za necelou půlhodinu zastavil před domkem. Pes stále ještě zoufale štěkal, už ochraptěle.
"S tím ale já nic nenadělám," řekl podporučík ustarané sousedce. "Nemám právo vyrazit dvéře!"
"Já jsem to Jarušce říkal hned, aby se neplašila!" začal její manžel. "My jsme nějací Starcovi," představil se.
Podporučík potřásl nabízenou rukou, ale náhle sebou všichni polekaně trhli.
"Pomóc!" ozvalo se od blízkého lesa. Na kraji smrčiny se objevil nějaký mladík, mávaje divoce rukama. "Pomóc!" opakoval "Zavolejte policii!"
"Policie je tady! Co se vám stalo?" řekl podporučík Křížek a představil se.
"Jo - Já jsem Jarda Šveců!" Mladík mu potřásl rukou.
"Tam v lese - je nějaká mrtvola!"

"Tak přece jenom Viktorovi zkazíme to vědecké snažení! Zavolej mu na mobil a vyrazte co nejdřív!" rozhodl kapitán Doubek.
"To jsem si mohl myslet!" Poručík Gall otevřel dveře vozu. "Tak nasedej, Vlastíku! Kdovíjaká pitomost nás čeká."
Po celou cestu ve voze mlčeli.Křížek nechtěl poručíka dráždit, když viděl, jak se tváří.
Asfaltka se natáhla k obzoru, kde z jemného oparu vystupovala nevysoká pahorkatina. Nad ní plula našedlá oblaka. "Bude pršet, ještě ke všemu!" pronesl Viktor Gall nevrle. "A já mám svůj salonní oblek!" dodal posměšně. Ve skutečnosti měl jen o málo elegantnější bundu, než nosíval jindy. "Vzal jsi aspoň deštník?"
"To víš, že jo," odpověděl Křížek potěšen, že poručík zřejmě překonal první stádium nelibosti. "Ale jak se s ním budeme prodírat lesem?"
Byla to jasnozřivá poznámka, jak se ukázalo.

Mladík na ně už netrpělivě čekal, přecházel sem a tam jako hladový tygr. Nebo vyplašené štěně?
"Tak nás tam doveďte!" požádal ho podporučík Křížek. "Ne, vy zůstaňte tady," požádal oba manžele, kteří přešlapovali před domkem. "To už by nás bylo moc!"
"Ale -" začala paní, "třeba bychom vám mohli pomoct!"
"Jaruš, co tě to napadá!" obrátil její manžel oči k nebi.
"Pán má pravdu!" řekl poručík Gall. "Raději hlídejte domek."
"Ale my jsme slyšeli, jak se tam hádali!" nedala se paní.
"To potom ještě vypovíte do protokolu," utěšoval ji podporučík Křížek.
Viktor Gall byl s mladíkem už hodný kus cesty napřed. Tělnatý Křížek je dohonil až na kraji lesa.
"Je to odsud daleko?" chtěl vědět poručík, který natahoval kroky, aby horlivému mladíkovi vůbec stačil.¨
"Asi sto metrů!" vkřikl mladík udýchaně, bylo mu stěží rozumět.
V lese bylo pološero, pokud pršelo, pod husté větve zatím déšť nepronikl. Poručík s Křížkem pospíchali, ale to, co je čekalo, už utéci nemohlo: u silného kmene, napůl seděla, napůl ležela postava s kloboukem , který se jí svezl na obličej.
"Je určitě mrtvý!" tvrdil mladík, opíraje se jednou rukou o sousední strom.
"Vy jste s ním hýbal?" zeptal se poručík Gall.
"Chraň bůh! Nejsem přece nějaký pitomec!"
Podporučík Křížek nadzvedl špičkou prstu pokrývku hlavy. To, co uviděli, nebyl obličej, ale zkrvavená hmota,
"Vypadá to, že ho někdo postřelil!" Viktor Gall se shýbl a zavrtěl hlavou. "Vlastíku, zavolej kluky, ať se na to přijedou podívat. Podle mě to byla brokovnice."
"Počkáme na ně na kraji lesa?" zeptal se Křížek, když vypnul mobil.
"Já tam počkám s váma!" nabídl se mladík.
"Vás požádám, abyste jel laskavě se mnou, budeme potřebovat vaši výpověď," řekl poručík Gall.
Na kraji lesa stále čekali manželé Starcovi. "Máme jet s vámi?" nabízela se paní.
"Vy řekněte laskavě všechno, co víte, mému kolegovi, podporučíku Křížkovi."
Nasedl s mladíkem do vozu a razantně se rozjel.

"Posaďte se," řekl kapitán Doubek mladíkovi, který zůstal stát u dveří, zatímco si poručík Gall svlékal znechuceně bundu, která už ani zdaleka nepřipomínala salonní oblek.
"Já jsem šel normálně běhat," vypověděl mladík "Běhám tou dobou každý den, tak kolem poledne."
"Vždycky stejnou trasou?" zeptal se poručík.
"No - přibližně stejnou. V tom lese je šero a jsou místa, kde byste neprokličkoval mezi všelijakými keři a tak."
"Viděl jste toho člověka hned?"
"Ne, až když jsem se tudy vracel. Nejdřív jsem myslel, že tam usnul nějaký opilec. Ale když jsem se sehnul, zdálo se mi,že vůbec nedýchá. Promluvil jsem na něj, docela jsem hulákal. Až mi došlo, že on mě už slyšet nemůže. Já jsem dělal kdysi saniťáka, tak mi jistý zkušenosti zbyly."

Nic jiného se už nedověděli. Když mladík podepsal výpověď a odešel, zeptal se kapitán:
"Viktore, máš už nějakou představu?"
"Žádnou!" ujistil ho poručík.
¨Někdo zaklepal. Ve dveřích se objevil muž nevysoké postavy.
"Tak ten člověk byl zastřelen ranou z brokovnice. Musela to být puška s výborným krytím, poněvadž bylo vypáleno ze vzdálenosti nejméně třiceti metrů. Přitom to tam ten střelec musel dobře znát, poněvadž existuje jenom úzká proluka mezi stromy, kudy ho rána mohla zasáhnout."
Odborný výklad přerušil telefon.
Poručík ho zvedl. "No dobře, přijedu." Obrátil se ke kapitánovi. "Ta žena z domku se z ničeho nic objevila u mrtvého a identifikovala ho. Musíme si s ní promluvit.."
"Je to jeden náš známý - on má cestovku," sdělila plavovláska poručíkovi. "Jmenuje se Fantyš."
"Máte doma brokovnici?"
"Ano," připustila váhavě. "Zdeněk z ní ovšem nestřílí."
"Můžete mi ji ukázat?"
Přinesla ji ze skříně, držíc ji za konec hlavně..
"Když dovolíte, půjčíme si ji."
"Klidně - já ji nepotřebuju. Neumím totiž střílet."
¨"Kam se poděl váš muž?"
"To nemám tušení. Víte, my jsme se totiž pohádali - A on odešel."
"Nemůže být někde v lese?"
Kývla. "To teda může. On tam rád chodí - zvláště, když je rozčilený. Zná to tam jako své boty."
"Vy také?"
Zasmála se:"Kdepak, já nemám vůbec orientační smysl."
"Kdyby se váš muž objevil, dejte nám vědět, ano?"
"Samozřejmě. Jenže ten si nejdřív musí na něčem vylít vztek."

Ukázalo se, že z brokovnice se nedávno střílelo.
"Nabízí se, na čem si mohl vylít vztek!" Kapitán si zapálil dýmku a vytáhl ze stolu spis. "Zatím toho moc nevíme, samé dohady. Ale teď brokovnice - Co říkala Vlastíkovi ta stará paní?"
"Paní Starcová? No že se naposled hádali právě o toho majitele cestovky - Fantyše."
"Vypadá to jako nalinkované!"
"Právě že až moc!"
"Ale kdo jiný by střílel na údajného milence své ženy?" namítl kapitán Doubek.
"To je zatím otázka. Ale můžou tam být i úplně jiné souvislosti, než školské moudrosti, se jeví, Horácio!"
Osud se potěšeně zašklíbil: měl rád odkazy na klasiku, byl totiž poněkud konzervativní - proto mu lidé často vůbec nerozuměli - ke své škodě. Tím spíš se na něj vymlouvali.

"Jsou na té zbrani nějaké otisky?" zeptal se Křížek, který se konečně už také vrátil.
"Nejsou!" odvětil poručík " Kromě špiček prstů té krásky. Tady udělal pachatel chybu."
"Jak to myslíš?"
"Je to jen dohad - a ty bys mě s ním poslal někam."
"Vyhlaste v každém případě a bez odkladu pátrání po manželovi té dámy," rozhodl kapitán Doubek a tak se také stalo.
Běželo všemi kanály, prováděli ho i policisté v terénu. Lidé se lekali, zlobili, vyhrožovali stížnostmi, ale mašinérie na to nebrala ohled, neboť nic takového nestálo ve směrnicích. Tak bylo během krátkého času zajištěno čtrnáct podnapilých a jeden úplně zdrátovaný řidič, našel se jeden zatoulaný senilní důchodce a dva pachatelé loupeží, což bylo zejména pozitivní a v televizních zprávách to neopomněli zdůraznit jako úspěchy naší policie; někteří výchovou méně zkažení občané to komentovali slovy, jež bývají označována jako nevhodná.
Ostatně komentáře nebyly k ničemu, zato pátrání přineslo ovoce: mělo podobu muže, který spal hluboko v lese, pod větvemi rozložitého smrku, kde ho vypátrali díky pachu piva, linoucího se .kolem.

Když se jim podařilo ho probudit, nechápal vůbec, co se děje a mumlal jen, aby z něj netahali peřinu.
Hajného zrzavý jezevčík přiběhl ,přilákán rovněž tím silným zápachem, a hned se podrážděně rozštěkal a cenil zuby.
"Divím se, že se z té hospody doplazil až sem," mínil hajný. "Nasával tam nepřetržitě tři dny, nemohli ho odtamtud dostat. Opici vyspával u jedné lehčí ženštiny a pak se ráno vypotácel a začal znova. Hostům se to nelíbilo, ale většina z něj měla srandu: prý pan podnikatel!"

Tahle fakta, která si ověřili, ovšem vylučovala možnost, že by udržel v ruce pušku a dokonce se do někoho trefil…
Brokovnici držel v ruce jiný pachatel - proto si na ni také vzal rukavice.

Plavovláska se pokusila předstírat, že nemá tušení, o čem je řeč,
"Kam jste schovala ty rukavice?"
"O čem to mluvíte?"
"V krbu jste je nespálila, tam žádné stopy nejsou. Můžou být někde v domě, na zahradě - tam všude je pes objeví! " řekl poručík Gall
Teprve teď si všiml, že nemá oči modré, ale zelené; když je přimhouřila, připomínaly oči šelmy..
Za půl hodiny toho už měla dost. Zaplétala se do zmatených tvrzení, protiřečila si..
"Nechte toho! Stejně vyjde všechno najevo!"
Rozplakala se, zřejmě to úplně vzdávala.
"Vy jste v strašlivé nenávisti ke svému muži, kterou jste už nezvládala, sáhla k tak šílenému činu: zastřelila jste Fantyše sama, v domnění, že vražda padne na něj."
Utřela si oči, vypadala, jako by ji tvář přejel neviditelný, zničující pluh…
"Říká se, že láska je slepá, ale co teprve nenávist," podotkl k tomu Křížek."Ta člověka zpitomí úplně."




Další články tohoto autora:
Lydie Junková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku