Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 8.5.2004
Den osvobození od fašismu




  Výběr z vydání
 >TÉMA:O logice a nedobrovolné prostituci
 >GLOSA: Veselo kolem registračních pokladen
 >POSTŘEH: O smíšeném zboží
 >MOBY DICK: Souboj v nebesích
 >Pekelníčci nabízejí to nejlepší
 >JINAKOST: Diagóza maniodeprese
 >EU: Jak nás vítala země Rakouská v EU
 >EU: Schumanův Den Evropy
 >FEJETON: Miluji Martinu Balogovou!
 >DETEKTIVKA: Jednou tě zabiju
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Muzika, písničky
 >PSÍ PŘÍHODY: Odmítnutý nápadník
 >POSTŘEH: O Zeměkouli
 >PRÁVO: Učitelka vyhrála soud proti zaměstnavateli
 >EKONOMIE: Měřič státního dluhu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
8.5. POSTŘEH: O smíšeném zboží
Ivo Rýznar

Pryč jsou doby, kdy byl sortiment prodávaného zboží rozškatulkován podle toho, co který obchod měl v náplni prodeje, jak se ten který krám jmenoval. V trafice bylo k dostání jen kuřivo a denní, týdenní či měsíční tisk. U benzinových čerpacích stanic krom pohonných hmot bylo možné zakoupit ještě tak olej, brzdovou kapalinu či nemrznoucí směs do ostřikovačů. A v potravinách něco na zaplácnutí žaludku, pokud jste však chtěli koupit rohlíky, nesměli jste přijít půl hodiny před zavírací dobou. Jen mne překvapuje, že do Včely nechodili výhradně chovatelé těchto užitečných tvorečků. Snad jedině v takzvaném smíšeném zboží bylo teoreticky všechno, tedy spíše to pro život nejdůležitější všechno.

Doba se změnila. A já mívám občas pocit, že těch prodejen se smíšeným zbožím je čím dál více. Nemohu říci, že by to bylo špatně. Když dostane cestou po dálnici hlad auto, může být u nejbližší čerpací stanice nakrmeno. Když dostanu hlad já, koupím si u téže benzinky obloženou bagetu. Dojde-li mi prášek na praní, nemusím letět do vzdálené drogerie, ale zaskočím do místní samoobsluhy, jejímž většinovým sortimentem jsou potraviny. A pokud sázím sportku, nečekám ve frontě na poště, ale zajdu do první trafiky se žlutou koulí nad vchodem.

Někdy si ale říkám, jestli se takový "doplňkový" prodej vyplatí. Jestli některé prodávané "přívěsky" vůbec někdo koupí. Na jednom malém smíchovském sídlišti býval krámek, za dob minulých výhradně s potravinami. Noví majitelé z něj však udělali nový druh právě toho zmiňovaného smíšeného zboží. Vzhledem k jeho monopolnímu postavení na sídlišti si dovedu dost dobře představit, že si tam chodí lidé pro pečivo, mléko, pivo nebo šampon na vlasy. Pokud nechtějí cestovat do centra města, tak jim prostě nic jiného nezbývá, než nakoupit i za ceny vyšší, než jsou jinde, kde konkurence vesele řádí. Ale já osobně bych si tam žehličku, kterou jsem na vlastní oči viděl v regálu vystavenou, asi nekoupil.

Minulý týden jsem si byl pro něco k snědku v naší sídlištní samoobsluze. Projel jsem prodejnou, naložil do vozíčku vše potřebné a zamířil k pokladnám. Bohužel jsem přišel v době, kdy bylo málo pokladních na tolik zákazníků. Fronty se mi zdály všechny přibližně stejně dlouhé, a tak jsem zamířil do nejbližší uličky mezi regály a zařadil se za pána s naloženým vozíkem. A čekal jsem a čekal. Uběhlo deset, patnáct minut, ale fronta se ani nepohla. Když už to trvalo na můj vkus příliš dlouho, začal jsem pátrat po příčině. Porouchala se snad pokladna? Došly paní pokladní drobné? Nebo se snaží někdo platit nekrytou kartou? Ne. Na konci regálové uličky jsem totiž spatřil něco, co bych v trafice spatřit nikdy nemohl.

Na konci byla ulička zablokována několika vozíky. A lidmi, kteří si z regálu vypůjčili noviny a četli a četli...


Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku