Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 10.5.2004
Svátek má Blažena




  Výběr z vydání
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >PORTÁL VEŘEJNÉ SPRÁVY: Tunelování přes TESTCOM pokračuje
 >TÉMA: Jak umožňuje liberalizmus nástup islámu.
 >ŠKOLSTVÍ : V základních školách začíná tikat časovaná bomba
 >ZAMYŠLENÍ: Podivná válka
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Víkendové kutění
 >PSÍ PŘÍHODY: Patálie s ježkem
 >OPILOST: Klidné popíjení
 >LITERATURA: Knížka, která za hovno nestojí
 >O KNIZE: Naše cesta do prvohor
 >POLITIKA: Nejprve ústava, potom národ
 >HISTORIE: Smutný příběh o Janu Antonínu Baťovi a Edvardu Benešovi
 >FEJETON: Hvězdy a pruhy
 >TÉMA:O logice a nedobrovolné prostituci
 >GLOSA: Veselo kolem registračních pokladen

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
10.5. LITERATURA: Knížka, která za hovno nestojí
Jiří Wagner

V těchto dnech přichází na trh knížka Václava Vlka nazvaná Stálo to za hovno (A stejně byla sranda!) a nebylo lepší příležitosti, než ji předvést veřejnosti na právě proběhnuvším veletrhu Svět knihy 2004. Většina příběhů z padesátých a začátku šedesátých let byla čtenářské obci představena už nepravidelnými Víkendovinami v deníku Neviditelný pes, zbytek psal Václav Vlk jaksi do foroty. Protože jich už ale začalo být dost na to, aby mohly vyjít i knižně, nebylo pro nakladatele Iva Železného nic snazšího, než ji vydat. Na korekturách části Vlkových vzpomínek jsem se podílel i já, tudíž pozvánku na křtiny jsem dostal snad právem.

Už obal knihy ale leckoho odradí - stojí tu totiž: GOTTWALDOVY SPISY XVI. Je otázkou, kolika lidem dojde, že Klementu Gottwaldovi vyšlo těch jeho spisů jen patnáct, ale většinu snad napadne, že s originalitou dalšího spisu českého Mao Ce-tunga to asi nebude tak vážné, když je pod názvem kosočtverec s obrázkem lidí mávajících v prvomájovém průvodu, a navíc se po odstranění obalu objeví název správný (na zadní straně pro jistotu napsaný v azbuce). Když se čtenář dostatečně pokochá, může začít číst - já s tím začal až při cestě metrem na onu oslavu a málem jsem nedorazil včas. Zaujat četbou jsem jednou málem jel o stanici dál a když se mi podařilo z vagónu na poslední chvíli vyrazit, zase jsem omylem přestoupil do vlaku jedoucího opačným směrem.

Křest byl recesisticky pojat v duchu oněch budovatelských padesátých let, takže na pódiu stáli svazáci a svazačky v modrých košilých s rudými šátky kolem krku a konferenciérka přečetla text chválící vymoženosti našeho skvělého socialismu a úžasné vyhlídky na zářné zítřky (a samozřejmě hanobící prohnilý kapitalismus), své si odřečnili pochopitelně i kmotři Vlkovy knihy - Ondřej Neff, Lou Fanánek Hagen a Aleš Brichta, načež byla knížka pokřtěna přípitkem (jak jinak než vodkou), přičemž barbarský zvyk polévání knih vodou, resp. vodkou byl za souhlasu všech přítomných vynechán a zatracen.

Přestože už řadu Vlkových historek znám, začal jsem je poctivě číst od začátku. Rámcově jsou pojaty jako dopis Vlkově neteři Lucce žijící v Paříži, které (a řadě jiných čtenářů) vtipným vyprávěním přiblíží atmosféru raného socialismu v naší republice i se jmény mnoha - dnes leckdy uctívaných - osobností, a to včetně historek s jejich mládím spjatých. Pamětníkům zas připomenou, že ne všechno bylo tehdy šedivé a ponuré, ale že i tehdejší mládež, nedbajíce komunistických pitomin ani policajtů, si užila tu v nadpisu zmíněnou srandu v míře vrchovaté - jen ji bylo potřeba nalézt a nebát se. Prostě, někdy to zas tolik za hovno nestálo.




Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku