Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 11.5.2004
Svátek má Svatava




  Výběr z vydání
 >ARCHITEKTURA: Psí procházka Bubenčem
 >EKOLOGIE: Černobylští mičurinci v Reflexu
 >REAKCE: Milan Novák - svou pravdu si vzít nedáme
 >DETEKTIVKA: Divočák a poručík kriminálky
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Sladká kontrola
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Goldbergovské variace
 >PSÍ PŘÍHODY: Kdo vytváří cestičky
 >Bártův Entropicture
 >FEJETON: Nahota ženy a jiné výjevy
 >NÁZOR: Morální liberalismus
 >MEZI PAPUÁNCI : Němci kolonizátoři a zlato 2.
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >PENÍZE.CZ: Nemocný nosorožec?
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >PORTÁL VEŘEJNÉ SPRÁVY: Tunelování přes TESTCOM pokračuje

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
11.5. FEJETON: Nahota ženy a jiné výjevy
Michal Matoušek

Pod lehce frivolním nadpisem začnu dnes vzpomínkou na jeden zážitek z nudistické pláže: viděli jsme mladou dvojici, jejíž dívčí část, ač zprvu dávala na odiv veliké odhodlání, se posléze zapýřeně a potichu ptala, zda se chlapecká část nebude zlobit, když se dívčí část přece jen nesvlékne docela. A chlapec odpověděl (řeknu to elegantněji než on, ale stejně bych s ním od hodiny měnil), že na zmíněné pláži přece nemají žádnou povinnost. Ale jen tu možnost. Takže se ničím netrap, miláčku.

Takovou vnitřní jemnost vypěstujete pouze vhodnou výchovou. A nepovede se to vždy; brzy potom nebo možná předtím přišli mezi nás hoši tak z deváté třídy základní školy, v počtu pěti či šesti, svlékli se do trenýrek a začali se rozhlížet i nahlas hodnotit, co viděli. – Nejde teď o to, jak chlapci dopadli, když nám všem okolo došla trpělivost; jsem ochoten připustit, že jejich hulvátství byla spíše předváděná role než přirozenost. Jde o to, že s sebou měli i dívku svého věku, která jako jediná z nich tam běhala, “jak ji pánbůh stvořil” (nejspíš to tak mají v partě zařízeno), navíc jim i posluhovala: chodila pro zmrzlinu, brali si od ní cigarety a ona jim je připalovala.

Zkrátka ještě nesměla nosit trenýrky. Přemýšlel jsem, jak bych si připadal, kdybych v téže “společenské situaci” pozoroval svou dceru, a napadlo mi, že být takovým otcem, před nímž dá jeho dcera přednost podobné society, asi bych si nepřipadal vůbec jinak. Bylo by mi to jedno. Nebo bych ji zmlátil, protože bych byl zvyklý mlátit ji úplně za všechno.

Jak říkám: výchova. Škoda, že se vztahu k veřejné nahotě nevyučuje na školách; když už je celé školství tak jako tak přefeminizované, proč by použitelnější exempláře nemohly mezi chlapci vykonávat jakousi osvětu – šaty dolů, ukazovátko do ruky a: za prvé, za druhé, za třetí. – Myslím na vás, vy mé milované čtenářky učitelky, a na směs zuřivosti i pohrdání, kterou v sobě právě teď jen ztěžka zadržujete, a úpěnlivě volám: “Byl to jen žert, proboha! Pitomý žert!”

Ale základní otázka, k níž se pomalu probojovávám, platí: zda není rozumnější dospívajícím šmoulům poprvé předložit nahotu ženy kdekoli jinde než v hrůzném filmovém či televizním svinstvu, kde z ní strhají šaty a pak... však víte. “Přece mě nebudou znásilňovat ve skafandru,” říká prostoduše Barbora Seidlová, představitelka nahé ženy ze svinstva jménem Bolero, a odpověď pochopitelně zní: “Proč by tě vůbec měli znásilňovat, perspektivní herečko? – A pokud snad mají chuť udělat to, proč se raději někde stranou vychovaně nestydí a naopak točí o tom film? – A pokud už o tom z důvodu obživy musí natočit film, proč jim pak z promítačky leze takový mizerně napsaný a mizerně zahraný onanistický bastard, natočený jen a jen kvůli scénám znásilňování?”

Pro jistotu zdůrazňuji, že čtenář právě nečte recenzní výkon. Nejde mi o konkrétní film, nýbrž o hnůj, z nějž on i jemu podobná poupata vykvétají a hned smrdí; tyto filmy na nás srozuměně mrkají a šeptají: “Nestyď se a užij si. Užij si aspoň ve filmu, mladý či starší muži, když už jsi tak zatroleně slušný, že je vyloučeno, abys něco podobného zažil na vlastní kůži. Ale neříkej nám, že jsi na to ani jedinkrát v životě nepomyslil. – Užij si i ty, mladá či starší ženo; potkalo to jinou, ne tebe, a ulehčení ti pomáhá snést hrůzu, kvůli které, přiznej, jsi na náš film šla.”

Takové filmy zkoušejí oslovit to nejhorší v nás, ba dokonce se nám skrz to nejhorší vlichocují a já vím, co mi čtenáři namítnou: že na ně nemusím v kině ani v televizi koukat. Což se říká vždycky, i na ohlasových stránkách NP už to mnohokrát zaznělo a je to naprostá pitomost. Pěkně jim odpověděl Ludvík Vaculík: že je nesmysl zavádět si do domu stoupačku s hnojůvkou jen proto, abychom si ji mohli nepustit. – Přemýšlím nad vhodným příkladem a napadá mi slavná kovbojka Velká země; tam nenajdeme hrůzu a její obvyklé pomůcky. Najdeme však vášeň, která se ve formátu filmu koncentruje do pohledů očí. Najdeme tam nenávist i lásku. Navíc mezi Gregory Peckem, jehož mužné kvality objevujeme postupně, a Charltonem Hestonem, u něhož jsou viditelné od samého začátku, příběh pěstuje napětí, které časem prostě musí vyústit v otevřený konflikt. Ale když skutečně dochází k účtování, co se neděje! Kamera, místo aby následovala dvojici na místo řeže, se nehýbe z místa, posléze i trochu poodjíždí a bere si nadhled, zabírá obrovský lán Velké země a na něm dvě malé postavičky, tak nicotné a nesnadno rozpoznatelné, že při nejlepší vůli nevíme, která právě dala ránu... natož abychom si v detailu vychutnávali krev, jež z rány prýští.

Kteří z vás film neviděli, jen z úryvku poznali přesně, co chtěl říct svým dějem, názvem, vším. – A přitom i divák, jak to jen říct slušně, vysloveně akční najde ve Velké zemi své oblíbené pochoutky: rvačku, střílení, dokonce souboj, pokus o znásilnění; ale tvůrci filmu nemají potřebu nad takovými komponenty děje chrochnit a mlaskat. Kde jsme ztratili dovednost mluvit o silných citech a zážitcích bez podbízení? Odpověz si každý sám, vážený čtenáři. Dnes se obsahy všeho pod všelijakými záminkami přesouvají zevnitř navenek a fungují jinak než dřív: tak trochu jako cenovky na zboží. I nahota představitelek je už jen macha a je jí tolik, že se nad ní nikdo nepozastaví. Pouze ji registrujeme, a kvůli tomu se tedy ženy před objektivy svlékají? Mne by to na jejich místě uráželo.

Ale třeba jim jde jen o ty peníze. – Nu dobrá, dobrá. Už bude konec, vydržte. Jen bych ještě poprosil ty, kteří opět nevědí, o čem článek byl, chybí jim v něm doslovný návod a hodlají se mě na to ihned a s použitím obvyklých nadávek vyptávat: laskavě povstaňte, abych si vás mohl snadněji spočítat.

Děkuji. Výsledek je i pro mě dost překvapivý.




Další články tohoto autora:
Michal Matoušek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku