Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 14.5.2004
Svátek má Bonifác




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: Good bye, národe?
 >TÉMA: Vyčerpá ČR prostředky z EU?
 >IRÁK: Proč by měl Rumsfeld odstoupit
 >PERLIČKY: Pitoreskní přídavná zařízení k vašemu počítači
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá
 >PSÍ PŘÍHODY: Jako na vodních lyžích
 >SPOLEČNOST: Hlavně se neposrat
 >FEJETON: Jak na zvědavé nezdvořáky, kteří vám čtou noviny přes rameno?
 >MÉDIA: Poprava, nebo vražda?
 >NÁZOR: Potíže s mučením
 >MEZI PAPUÁNCI: Náhled do okolí 4.
 >PENÍZE.CZ: Vyženíte s věnem také dluhy?
 >ZE ŽIVOTA: Vodní plémě - zvláštní rod
 >PRAHA: Zepelín nad střechami
 >PENÍZE.CZ: Zákon o DPH: jak odpovídá ministerstvo

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
14.5. SPOLEČNOST: Good bye, národe?
Lubomír Zaorálek

T. G. Masarykovi ještě prokazatelně šlo o osud českého národa. K čemu nás ale pojem národa zavazuje v epoše globalizace a globálního myšlení? Jsme v Evropské unii teprve několik dní. Ještě jsme se ani neohřáli a už slyšíme, že nemá smysl lpět na nějaké národní existenci či identitě, která se stejně zanedlouho rozpustí v integrované Evropě. J. X. Doležal píše (Díky, hoši! LN 7. 5.), že entita zvaná národ v naší postmoderní době ztrácí smysl i obsah. Zítřek nepatří rozdrobeným národním státečkům. Podobně Petr Fišer radí pohlédnout k sousedům do Němec a inspirovat se titulkem z Die Zeit, v němž je Evropa prohlašována za novou vlast - einig Vaterland (Starý a nový Vaterland, LN 6. 5.).

Nabízím jiný titulek ze současného Německa. Je jím esej Eckharda Fuhra "Nové vlastenectví", otištěná v březnovém čísle revue "Neue Gesellschaft". Kdeže zde postmoderní sněhy jsou! Fuhr píše o novém "pocitu historie". Film "Good bye, Lenin!" je mu masově kulturním znamením změn paradigmatu. Důkaz toho, že v Německu je možné mluvit o vlastní zemi s lehkostí, ironií, ale i s láskou.

Jürgen Rüttgers (CDU) ohlásil širokou debatu o "novém patriotismu" v dnešním Německu. Nezdá se, že by náš soused se chtěl vzdát své historické paměti ani národního vyprávění. Naopak se proslýchá, že památky ve Wittenbergu související s Martinem Lutherem se jen tak tak dokážou vypořádat s návalem návštěvníků.

Ale nemusíme ani k sousedům. Stačilo navštívit Mezinárodní knižní veletrh v Praze, kde se před několika dny osobně představila velmi početná sestava irských, skotských a velšských spisovatelů s řadou známých a zvučných jmen. Při rozhovorech s nimi to nevypadalo, že by se chystali rozpouštět své národní identity. Naopak, řada z nich dokonce píše ve starých národních jazycích - irštině a skotštině. Když byl Michael Collins, znamenitý irský prozaik, na veřejné debatě v Průmyslovém paláci dotázán, co vlastně vedlo Iry k tomu, že po vstupu do Evropské unie se rozepsali tak, že se mluví o irské literární renesanci, odpověděl: "Neměli jsme moc sebevědomí po vstupu do EU. Skoro jako bychom se báli výprasku. Ale pak jsme si řekli - přece se nebudeme stydět za to, že jsme Irové. …"

Dnes dokonce i v českých divadlech platí, že irští dramatici patří k těm nejhranějším. Irští básníci a dramatici jakoby přesvědčili Evropu, že irský příběh a irská životní zkušenost stojí za vyslechnutí a jejich sdělení se dnes stává součástí evropské zkušenosti. Podobně by ale stěží mohli být Evropě k užitku Češi, Moravané a Slezané, pokud by se rozhodli, že se dobrovolně v Evropě rozpustí, jak radí pan Doležal.

Možná ani obrozenectví nemusí být tak "out", jak se někomu zdá. Především nemusí být vůbec ve sporu s naší evropskou identitou. Naopak - základem našeho porozumění Evropě je, že dokážeme porozumět nejdřív sami sobě, že nalezneme své schopnosti a tvořivost - onu podobu sebe samých, která je základem naší sebeúcty.

Evropa nepotřebuje národy jako vysychající nebo rozpouštějící se kultury. Evropská integrace je založena na odmítnutí tradičního modelu státo-centrického systému panství velkých nad malými.

Evropská unie nabízí unikátní experiment vytváření pospolitosti, v níž je tolerance k pluralitě kultur a národů ústřední hodnotou.

Vstoupili jsme do Evropské unie proto, aby se tento experiment i s naší pomocí povedl, ale předpokladem je, že se nesmíme na začátku svého "já" vzdát.

Lubomír ZAORÁLEK

předseda Poslanecké sněmovny

Parlamentu ČR

11. 5. 2004




Další články tohoto autora:
Lubomír Zaorálek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku