Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 15.5.2004
Svátek má Žofie




  Výběr z vydání
 >REAKCE: Omyl Rudého Barona
 >PLATY: Vláda trestá své zaměstnance za vlastní neschopnost
 >POSTŘEH: O mobilování
 >MOBY DICK: Možná padne i vláda
 >SPOLEČNOST: Good bye, národe?
 >TÉMA: Vyčerpá ČR prostředky z EU?
 >IRÁK: Proč by měl Rumsfeld odstoupit
 >PERLIČKY: Pitoreskní přídavná zařízení k vašemu počítači
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá
 >PSÍ PŘÍHODY: Jako na vodních lyžích
 >SPOLEČNOST: Hlavně se neposrat
 >FEJETON: Jak na zvědavé nezdvořáky, kteří vám čtou noviny přes rameno?
 >MÉDIA: Poprava, nebo vražda?
 >NÁZOR: Potíže s mučením
 >MEZI PAPUÁNCI: Náhled do okolí 4.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
15.5. POSTŘEH: O mobilování
Ivo Rýznar

Není dne, aby někomu v tramvaji, metru či autobusu nezazvonil mobilní telefon. Většinou to ani neregistruji, ale pokud se někomu ozve stejné vyzvánění jako mám na svém přístroji nastaveno já, okamžitě lovím rukou v kapse, tašce, kufříku. Už jsem si na takový život zvykl, koneckonců mobilní telefon je od toho, aby byl jeho majitel dosažitelný vždy a všude.

Oč zajímavější by mohly být hovory mobilistů. Zdánlivě. V drtivé většině má však dialog (monolog?) velmi podobný scénář: "Čau, kde jsi? Já jsem v tramvaji, právě jsme v Jindřišský. Budu tam za čtvrthoďku." Paní včera ráno na Vltavské na tom nebyla jinak. Až na to, že měla tak sytý hlas, že ji museli slyšet i cestující ve vedlejším vagónu. Díky jemu jsme se všichni dozvěděli, že večer pojede na bratrovy třiasedmdesátiny. Nevím, co je na oslavě narozenin tak veselého, ale většina do té doby se mračících cestujících se začala usmívat.

Na Florenci přistoupil do vozu starší pán s aktovkou v ruce. Sám. Vstoupil a hned hovořil. O tom jak ho v metru přepadli, jaké má trable v práci, doma. Co dělá sestra a jak zase vnoučata vyrostla. V první chvíli mne napadlo, jestli také netelefonuje. Ale ne, jeho levačka svírala kufřík, pravačkou se držel tyče aby za jízdy necestoval interiérem vagónu.

Můžete mi namítnout, že měl třeba hads-free soupravu. Stál ke mně pravým bokem, ale do ucha mu žádný drát nevedl. Když na Pavláku vystupoval, musel se ke mně otočit i levým bokem. Pohlédl jsem na jeho slech v přesvědčení, že bude sluchátko volné ruky tam.

Nebylo.


Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku