Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 17.5.2004
Svátek má Aneta




  Výběr z vydání
 >REAKCE: Omyl Rudého Barona
 >PLATY: Vláda trestá své zaměstnance za vlastní neschopnost
 >PENÍZE.CZ: Klienti stavebních spořitelen jsou ze zákona evidováni
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zase do kina
 >PSÍ PŘÍHODY: Takovej roztomilej pejsek
 >TÉMA: Kouření
 >HISTORIE: Rukopis Královédvorský a Zelenohorský - stále nejasno
 >MEZI PAPUÁNCI: Trh koki, též ceník za nevěsty a zabití
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >POSTŘEH: O mobilování
 >MOBY DICK: Možná padne i vláda
 >SPOLEČNOST: Good bye, národe?
 >TÉMA: Vyčerpá ČR prostředky z EU?
 >IRÁK: Proč by měl Rumsfeld odstoupit

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
17.5. REAKCE: Omyl Rudého Barona
Martin Profant

Existují určité jistoty, které by bylo Čechovi kruté brát. Náleží mezi ně vědomí, že jsme v tom či onom mistrovství prohráli jen proto, že jsme měli smůlu a kdekdo nás poškozoval, a pak ovšem jistota, že co ministerský úředník, to vůl. Vycházeje z tohoto optimistického předpokladu, sepsal onehda muž s nickem Rudý Baron pro Neviditelného psa vyprávění o nebezpečné a děsivé záležitosti, zvané rámcové vzdělávací programy. Tato "z principu fantaskní" reforma tiká coby nebezpečná bomba v samotných základech základního školství. Pozoruhodná v Baronově textu není ani hlubina jeho nevědomostí o věci, kterou tak suverénně odsoudil, ale naopak to, co Rudý Baron, podle redakční poznámky ředitel základní školy, zná a zjevně promyslel.
Máme uvolnit učební dokumenty a nahradit princip učebních osnov, které určují co a kdy učit, principem standardu, který určuje, co všechno by měl absolvent základní školy znát, umět a dokázat? To byla jedna z nejaktuálnějších otázek vzdělávací politiky v ČR přibližně před deseti lety. Rudý Baron popsal výstižně, oč v této otázce běželo. "Osnovy měly obrovskou výhodu a dvě obrovské nevýhody. Výhodou byla absolutní prostupnost (míním například přestěhování žáka) mezi školami třeba v Aši a v Brně, a to proto, protože například objemy těles se učily všude přibližně ve stejnou dobu. První velkou nevýhodou bylo, že tvůrci osnov měli absolutní vládu nad obsahem a rozsahem vzdělávání. Co tam napsali a navymýšleli, to se muselo odučit, i kdyby na chleba nebylo…Takže se obsah i rozsah učiva postupně stabilizoval do podoby kantory proklínaného molocha zbytečností, navíc prošpikovaných povinnými odkazy na využívání poznatků z běžné praxe "rozvíjející se socialistické společnosti". Například kapitolky o hospodaření socialistických výrobních "gigantů" v náplni předmětu "pracovní vyučování" stály opravdu za to. Jenže učit se to muselo, soudruhům inspektorům se to velice dobře kontrolovalo…Druhá velká nevýhoda sice úzce souvisela s tou první, ale byla více psychologická. Šlo o demotivaci a vlastně o ubíjení tvůrčího ducha učitelů."
Spíše mocí faktického než nějakým vědomým rozhodnutím politiků se prosadila odpověď, která směřovala ke standardům, tedy k určování toho, co má žák znát, umět a dokázat. Jsem přesvědčen, že ona velká výhoda vzájemné prostupnosti škol by vzala za své, i kdyby Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) sebevíce usilovalo o zachování principu učebních osnov. Ale ono neusilovalo a naopak, bez ohledu na to, kdo byl právě ministrem, směřovalo k postupnému uvolňování učebních dokumentů. Dnes základní školy vzdělávají podle tří - a právě jen tří - vzdělávacích programů, a to "Základní škola", "Obecná škola" a "Národní škola". Dosti benevolentní, a tedy málo právní jistoty poskytující výklad hluboce podzákonných norem umožňuje určitému počtu škol postupovat podle vlastních školních programů, někdy schválených po nelehké administrativní proceduře MŠMT.
Rudý Baron ovšem popisuje trochu jiný stav. V jeho podání je určujícím dokumentem "Standard vzdělávání", který určuje potřebné kompetence, jichž má žák dosáhnout, a k němu komplementárně existují "Učební dokumenty", jež popisuje takto: "Učební dokument obsahuje návrh volby různých vyučovacích předmětů, určuje minimální hodinové dotace připadající na týden (tomu se zase říká ´učební plán´ ) a především navrhuje rozdělení učiva do ročníků a vymezuje obecně obsah učiva, čili to, co se bude učit za TÉMATA. Rozsah učiva, na rozdíl od dřívějších ´Osnov´, si již vyučující volí sami a ve své volbě jsou omezeni pouze proklamacemi ´Standardu ´, co všechno musejí žáky v průběhu času naučit. " Vzhledem k tomu, že Rudý Baron dále uvádí, že podobných učebních dokumentů je vícero na výběr a jmenuje dva z nich, totiž "Základní škola"a "Obecná škola", pravděpodobně má na mysli vzdělávací programy. Ty ovšem autorem zmiňovanou volnost učitelům neposkytují.
Přesto nelze říci, že by se Rudý Baron v popisu současného stavu mýlil. To, co popisuje, bylo zavedeno opět pouze z normativní mocí faktického ve velké části dobrých českých škol. Velmi podobný způsob fungování předpokládá i zavedení dvojstupňového kurikula (za odborný termín se váženému čtenářstvu omlouvám), kdy na místě Baronova Standardu vzdělávání bude stát rámcový vzdělávací program (první stupeň kurikula), který bude opět určovat, "co by měl žák základní školy znát, umět a dokázat", na místě oněch Baronových učebních dokumentů pak školní vzdělávací program (druhý stupeň kurikula). Sluší se jmenovat pouze jedinou zásadní odlišnost dvojstupňového kurikula od Baronova popisu. Rámcový vzdělávací program určuje navíc minimální hodinové dotace pro jednotlivé skupiny vyučovacích předmětů. Jinak se plně vychází ze zásady, že centrálně jsou určeny požadované kompetence žáků a základní principy vzdělávání (respekt k hodnotám demokracie, k lidským právům, vzdělávání vychází z vědeckého poznání atd.), na škole je pak volba způsobů, jak tohoto cíle dosáhnout. A také odpovědnost za tuto volbu.
Rámcové vzdělávací programy či přesněji kurikurální reforma, která by rušila "přirozeně stupně vzdělání, tedy ty tři známé - vzdělání základní, středoškolské a vysokoškolské", by byla opravdu z principu fantaskní, v tom s Rudým Baronem vřele souhlasím. Jenže taková se nekoná, a pokud je mi známo, ani o ní nikdo neuvažuje (ale to nechci tvrdit s jistotou, jsemť ve vědách pedagogických laik a některé návrhy nezávislých odborníků na vzdělávání mi zůstaly zcela nepochopitelné). Naopak, rámcové vzdělávací programy se vytvářely a vytvářejí postupně pro předškolní věk ("mateřinky" již podle nich fungují), pro základní vzdělávání, pro gymnaziální vzdělávání i pro odborné vzdělávání (zde se pochopitelně jedná o větší množství programů podle studijních a učebních oborů). Logicky se tato reforma netýká terciárního vzdělávání, tedy vyšších odborných škol a vysokoškolského studia.
Co tedy vlastně přinesou rámcové vzdělávací programy nového? V první fázi šanci pro nejkvalitnější školy, aby si šily své školní vzdělávací programy na míru, a také šanci pro ty méně kvalitní, aby v nich běželo vše při starém, všechny tři současné vzdělávací programy (Základní škola, Národní škola, Obecná škola) se totiž pochopitelně do rámce rámcového programu pro základní vzdělávání vejdou. Část "průměrných" základních škol si zřejmě vybere z poměrně bohaté nabídky různých školních vzdělávacích programů, která se již dnes začíná objevovat (vytvářejí je rozličné učitelské asociace, manuál se vzorovými školskými programy zveřejní i MŠMT, k dispozici jsou či budou školní vzdělávací programy z pilotního ověřování).
Přiznám se, v tom, co popsal Rudý Baron, jsem tikot bomby nedokázal zaslechnout. Inu, jen některým je dáno slyšet trávu růst! Přesto bych ledaskterou bombičku v novém projektu reformy uměl nalézt. Již dnes se kvalita základních škol spontánně diferencuje podle velikosti sídel a podle jejich sociální struktury. Důvodů je hned několik, počínaje poklesem počtu dětí a s ním souvisejícím bujením škol s nedostatkem žáků (malá devítiletá základní škola, která zápasí s nezvládnutelnými ekonomickými problémy, obvykle nevyniká kvalitou) a konče pochopitelným faktem, že v lokalitě, kde převažují rodiče se základním vzděláním, bývá menší společenská poptávka po kvalitě vzdělání.
Dvojstupňová kurikurální reforma přitom spíše podporuje toto spontánní rozdělení kvality základních škol. Obávám se spíše této bomby v základech připravené reformy a vím, že se jí při svém nástupu obávala i úřadující ministryně školství, mládeže a tělovýchovy. Jenže nakonec převládlo přesvědčení, že by se nemělo reformovat do nekonečna, že očekávání, která mnoho učitelů a ředitelů škol s rámcovými vzdělávacími programy spojila, by neměla být zklamána. Budeme muset hledat jiné postupy, jak minimalizovat rizika zvolené cesty, protože na místě se zůstat nedalo a cesta bez rizik není k dispozici.

Martin Profant

P.S.
Poslední návrh Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání je k dispozici na http://www.vuppraha.cz/index.php?op=sections&sid=26, konečná podoba zohlední diskusní podněty oněch 207 učitelů a ředitelů, kteří si oproti Rudému Baronovi zmíněný návrh přečetli a kteří ho v poslední z veřejných diskusí nad tímto tématem (únor-duben 2004) komentovali. Tato finální verze bude vydána ke dni 1. 9. 2004.




Další články tohoto autora:
Martin Profant

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku